Putování za sluncem

Ráno. Vezmu kompas. Zacílím na východ. Zvednu hlavu. Slunce!

Kompas

Poledne. Vezmu kompas. Zacílím na jih. Zvednu hlavu. Zase jsem se trefila. Chytla jsem ho přímo při činu, na jihu. Slunceho jednoho.

A co teprve večer… Mé každodenní putování za sluncem je prostě stoprocentně úspěšné. Zatím mi slunce nikam nezmizelo, chová se předvídatelně a já za chvíli nejenom, že budu odhadovat čas podle slunce, ale ani nebudu muset nosit kompas.

Zvládnuté slunce

 

Totiž, věc se má tak. Práce se sebou, při které se napojujete na rytmy Země a dýcháte zároveň s tím, jak dýchá ona, má svá překvapení. Rytmy, které nečekáte. Začínám rozumět tomu, když se řekne, že bez sladění s přírodními cykly to nejde. Ono to totiž přijde samo, jako kdybyste sbírali nezamýšlené důsledky vlastní duchovní cesty jen tak mimochodem. Nejzajímavější mi na tom přijde myšlenka, jestli ony ty nezamýšlené, protože nikde neprozrazené, hloubky poznání, do kterých se najednou propadnete, nejsou vlastně ty hlavní cíle, ke kterým směřujete. Směřovat a důvěřovat.

Tím nechci říci, že cílem mé duchovní cesty je aktuálně získávání informací o čase a světových stranách z postavení slunce a hvězd na obloze. Je to jenom nezamýšlený důsledek toho, jak se sluncem a nebesy pracuji. Výsledek, kterým je propojení se s cykly přírody, je podle mě jedním z cílů mé aktuální cesty, přičemž cestu beru jako Cestu, Tao. A u toho všeho následně žasnu, protože rituál lehce mechanický se proměnuje ve vášnivě emotivní prožitek.

Jediným problémem, se kterým bojuji, je takové propojení s danou silou při některých rituálech, že mě oblije zevnitř i zvenku takový krásný pocit včetně vedlejších efektů člověka, že se zaleknu a rychle z toho uteču. Nemohu si pomoci, ale krásné pocity na mě působí tak, že couvám, a to hrozně rychle. Nedejbože, abych ztratila sebevládu a kontrolu nad svým prožíváním. Krásné pocity "bez důvodu" mi zavání nějakým drogovým efektem a to je důvod, proč jsem nikdy nezkusila žádnou drogu pozměňující vědomí – abych své vědomí nepropůjčila jiné entitě ve chvilce jeho opuštění. Je fakt, že mi nějaký dobrý pocit vydrží i potom, co z toho stavu odejdu, nemám žádné kocoviny ani mi nic nepromlouvá do duše, prostě svobodně přijdu, svobodně odejdu, ale stejně! Bráním se. Mám strach…

Můj strach mě svazuje a já do příštího rituálu jdu s obavou, že to znovu bude hezké a já zdrhnu, protože to neunesu. Zajímavé je, že když si tedy přeji, aby to tak hezké nebylo, celé se to obrátí a síly ukáží svou temnou stránku a já se z toho pak zase můžu podělat, protože nezvládám takovou temnotu a opět couvám. No a průměrná příjemnost se v rituálech moc nepěstuje, protože k vývoji jsou potřeba výzvy a klídek na hladině výzvou opravdu není. Proč jsou však pro mě výzvou hezké pocity, to mi dává hodně velký prostor k přemýšlení. Na druhou stranu bych si mohla říci: "Proč to neprožít v klidu…" Zatím jsem však na té první straně.

 

Čtyři denně-noční slovanské adorace

Podělím se s Vámi o čtyři denně-noční sluneční adorace v takovém tvaru, v jakém je praktikuji já, pro sebe si nechám vlastní volací znaky a postavení těla. Uvádím i původní adorace z knihy Jozefa Kariky "Slovanská magie". Karika uvádí, že: "adorace mají být konány každodenně. Jejich cílem je splynutí s denně-nočním cyklem a navázání intimnějšího kontaktu s božstvy. Ten vznikne, když uctívač dokáže vnitřně procítit rozdílnost fází tohoto cyklu. Nejlepší je proto vykonávat je v čase východu Slunce, v poledne, při západu Slunce a o půlnoci."

Podobná cvičení jsou obsažena v Liber Resh vel Helios.

 

Ranní slovanská adorace za východu slunce

Dažbog dohlíží na štěstí, úspěch, slávu, vzestup, ušlechtilost, počestnost, autoritu a úctyhodnost.

Otoč se čelem k východu. Imaginuj zlatě zářící východní Dažbogův palác s množstvím vysokých štíhlých věžiček a Jitřenku stojící nad ním a otevírající jeho brány. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně. Po otevření se zářící Dažbog objevuje v podobě dítěte na oslnivě třpytivém zlatém voze, taženém dvanácti koňmi vydechujícími oheň, a vyráží na svou nebeskou pouť.

verze Lucienne

Ve Tvé kráse, Jitřenko, otevři brány rána.
Ó ohnivý Dažbogu, planoucí mládím a jiskřící silou,
plamen můj ať se v ni také mění.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!
verze Jozef Karika
Ve Tvé kráse, Ranní Zoro,
otevři brány rána.
Ó ohnivý Dažbogu, ty sluneční dítě planoucí mocí.
Nechť taktéž ohnivou hravost v sobě mám.
Ctím tvůj majestát!
Polední slovanská adorace
Otoč se čelem k jihu. Imaginuj sluneční vůz zářící ve středu nebes. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně. Zářící Dažbog objevuje v podobě mocného muže, sluneční kotouč mu září z oblasti srdce. Jede na oslnivě třpytivém zlatém voze, taženém dvanácti koňmi vydechujícími oheň, a má za sebou polovinu své cesty.
verze Lucienne

Ó zářivý Dažbogu, slunečná mužnosti,
plamenem Tvým rozžíhám své srdce.
Nechť spolu hoří nám.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!
verze Jozef Karika
Ó záživý Dažbogu, slunečná mužnosti,
plamenem Tvým rozžíhám své srdce.
Nechť spolu hoří nám.
Ctím tvůj majestát!
Večerní slovanská adorace při západu slunce
verze Lucienne
Otoč se čelem k západu. Imaginuj sluneční vůz zářící na západním horizontu končící svoji pouť u zlatě zářícího západního Dažbogova paláce s množstvím vysokých štíhlých věžiček a Večernici stojící nad ním a zavírající jeho brány. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně. Dažbog má podobu starého moudrého muže.

Ó vznešený Dažbogu, pálíš méně,
nesa hlubokou moudrost.
Plamen můj ať se v ni také mění.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!
Ve Tvé kráse, Večernice, zavři brány večera.
verze Jozef Karika
Obrať se čelem k západu. Imaginuj Dažbogův vůz končící svoji pouť a Dažboga jako starce. Večernice za ním uzavírá brány.
Ó vznešený Dažbogu, pálíš méně, nesa hlubokou moudrost.
Plamen můj též nechť se v ni mění.
Ctím tvůj majestát!
Ve tvé kráse, Zoro Večerní,
zavři brány večera.
Půlnoční slovanská adorace
verze Lucienne
Otoč se čelem k severu. Imaginuj půlnoční palác Slunce s množstvím vysokých štíhlých věžiček, zlatě zářící ve tmě. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně. Dažbog spočívá v podobě nestvořené záře jako Svarog, vyšší aspekt slunečních sil, spící v půlnoční záři.


Ó Dažbogu před stvořením,
Ty neviděná záře.
Já v srdci stále prožívám Tě a
plamen Tvůj zvláštní mocí sálá.
Plamen můj ať se v ni také mění.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!
verze Jozef Karika
Otoč se čelem k severu. Imaginuj půlnoční palác Slunce, kde nestvořený Dažbog spočívá v podobě tajemné záře.
Ó Dažbogu před stvořením, ty neviděná záře.
Já v srdce stále prožívám tě
a plamen tvůj zvláštní mocí sálá.
Ctím tvůj majestát.
Ke slunci

16 komentářů u „Putování za sluncem“

  1. Zajímavý. Možná je třeba oprostit se od emocionální účasti? A intuitivně cítíš, že příliš pěkné i příliš hrozné je obojí PŘÍLIŠ a tak rychle couváš…

  2. 2Wu:Myslím, že máš pravdu… Nechat se přehltit v emocionální bouři asi není to, co bych chtěla. Díky.

  3. 2UbothJe nesmysl se oprostovat od emocionalni ucasti, protoze emoce delaji ritual ritualem. Pokud se clovek neciti dost vyspely na to, aby obsahl jak pekne tak hrozne soucasne, tak od magie ruce pryc : )Prectete si neco o hermetismu.“Jak nahore, tak dole…“

  4. Měla bych se omluvit za dost neadekvátní reakci. Příliš mnoho zkušeností s magickými rituály jako takovými skutečně nemám : ) Omlouvám se a doufám, že bude moje omluva přijata. Pořád se učím. Díky za články, díky nim jsem narazila na spoustu věcí, které už dlouho hledám : )

  5. Na druhou stranu – mozna praktikuji nektere veci, aniz bych o nich kdy drive cetla a vedela, ze se nazyvaji magii – v takovemto pripade praktikuji cely svuj kratky zivot. Nerikam, ze vim vse – avsak nedavno bylo mi hodne skryteho uceno ukazano primo tzv. Bilym Svetlem. Proto moje prve vyjadreni vyznelo prilis sebejiste, az mozna arogantne, coz nebylo v mem umyslu.

  6. Emocionální účastBenjamin Rowe napsal: „Veškerá účinná magie stojí na třech základech: imaginace, citové pohnutí (vzrušení) a cítění (pocit); všechno ostatní, všechna slova a gesta, nástroje a oblečení, pracovní kruhy a nábytek – slouží k zesílení a soustředění těchto tří schopností.“ Tedy – bez emocí to skutečně nejde. Ale je třeba dodat, že tyto tři pilíře by měly být v rovnováze. Emoce (vzrušení) by neměly narušovat schopnost imaginace, soustředění na imaginaci by nemělo oslabovat vzrušení etc. Takže je v pořádku nenechat se přehltit emocionální bouří, jak píše Lucienne, protože by to bylo nevyvážené. Nikoli se však oprostit od emocionální účasti jako takové, to by byla chyba.Článek B. Rowea je zde: http://cybertempli.mysteria.cz…=4

  7. 2KojotPokusím se.Když jsem „uviděla“ Světlo, nikoliv však fyzickýma očima, jÁ jsem byla Světlem a Světlo bylo mNOU. Čas a prostor, dobro a zlo, tma a světlo, ztratily ve Světle smysl. Světlo bylo jednou velkou myšlenkou a současně nekonečnem myšlenek současně. Světlo bylo absolutně vším, snad Absolutnem. Bylo to Jedno a Nic a Vše.Lépe to popsat nedokážu a snad to ani není v lidské řeči možné.Teprv teď si jdu přečíst tvůj článek.

  8. Dobře a rovnou říkám, ano, bolelo to hodně – pohledět po Světle jak kolem sebe, tak především na sebe bylo opravdu bolestivé a směšné. Bylo to současně krásné i hrozné…

  9. 2Lennonka:ad. neadekvátní reakce – ok. Tvoje vizitka :)ad. pomagičtění celého minulého života – to je dost problematické. Znamená to tedy, že pokud nezabíjíš, nesmilníš a nekradeš, že jsi křesťan, protože se tak chováš celý život?ad. skryté učení: Za znalostí se vždycky musí skrývat adekvátní příprava a dlouhodobá práce na sobě. ad. Bílé světlo: Být na Tvém místě, byla bych hodně, opravdu extrémně hodně opatrná! To, že Ti to lechtá ego tak, že se cítíš tak, jak jsi popsala a vezeš se na vlně odkrytého „skrytého učení“ (marketing), tak to bych každý poznatek, každou větičku, podrobila kritickému zkoumání, než bych vůbec něco takového přijala do svého sebeobrazu. Ale zkušenosti jsou nepřenosné.

  10. Lucienne : )Při vší úctě – mám pocit, že nechápeš, o čem mluvím : )Skryté učení jsem nezískala na základě četby nějakých sraček, ale na základě toho, že mi byly ukázány z vyšší moci. Až pak jsem začala hledat slova, která by mi pomohla o tomto vědění komunikovat s jinými bytostmi. A nezáleží na tom, jestli tomu věříš nebo ne.Přeju hodně štěstí.

  11. Ano, jsem trapna. Jsem jen clovek. : DDobre, uz tu nebudu spamovat.Mejte se krasne a at se vam obema dari.Diky za lekci : )

  12. 2Lennonka:Všimni si, že můj komentář se vztahoval ke komentáři [5] a [6], protože časově se s Tvými dalšími míjel.Všimni si také, že ani jeden z nás nenazval knihy „nějakými sračkami“ a o Tobě neřekl, že jsi „trapná“ a že „spamuješ“, nebo dokonce snad, že Ti Tvou víru bereme tím, že Ti „ne-věř-íme“. Je to jen Tvá konstrukce, tady s Tebou nikdo nebojuje.Z mé strany je to asi tak všechno. Opravdu bych Ti doporučila znovu uvážit, co s Tebou ta vyšší moc dělá a jak ten vývoj reflektovat vzhledem k vývoji Tvému.Hezký den.

  13. pokoj a dobro to co tu mas je magie obrat te se dokud je cas buh vas ochrani duverujte nebot kralovstvi kristovo prijde

Komentáře nejsou povoleny.