Zloději identity

Čas od času se potkám s člověkem, který mi zčistajasna řekne, že jsem podle něj to a to, protože se chovám tak či onak. Nemluvím o lidech, kteří by mě nálepkovali ošklivými či lichotivými výrazy, to je úplně jiná linie. Mluvím o lidech, kteří si vás přisvojí jako starou bačkoru.

Šlapal jsi tak a tak? Nekradl, nesmilnil a choval se ctnostně? Jsi křesťan! Vtělený anděl! Indigo! Jsi thelémita!

Tvá bačkora je vyšlapaná stejně jako moje, jsi tedy… (Nehodící škrtněte)

Co je platné, že se necítím být křesťanem, thelémitou, andělem vtěleným na zem a vysokým zasvěcencem kříženým s šamanem. Tento argument však oni neslyší. Snaží se zaškatulkovat a namačkat druhého tam, kde by ho rádi viděli, protože podle nějakých etických pravidel, zjevených v nějakém svatém listě či webové stránce (doplňte dle vlastního světonázoru), se chovám stejně, tak jsem to samé, čím se cítí být oni.

Dlouho jsem přemýšlela, proč mě to štve. Dokonce jsem se o tom několikrát přela s Kojotem, který mi tvrdil, že sleduji-li svou Pravou vůli, tj. kráčím v souladu se svým vnitřním nastavením a Boží vůlí, jsem thelémita. Nejsem. Po čase tedy ubral plyn a říká, že kdo sleduje svou Pravou vůli, je pro něj Bratr. Jako své zákonité manželce mi tedy ještě bratře neřekl, protože ví, že bych ho hnala, ale defakto si to myslí. Hrozná představa, zvlášť v noci.

Takže má stará bačkora, vyšlapaná a pohodlná, dělaná tak akorát pro mě, je pro někoho stejná jako jeho vlastní, a proto si ji zařadí do své nad/osobní množiny starých známých bačkor a defakto mi vezme mou vlastní nad/osobní množinu, ke které se vztahuji já. Chucpe!

Pro Kojota je to kojotovina, žertíček. Pro jiné však ne. Různé odnože křesťanů mě lanařili zrovna do jejich společenství na základě "ctnostného života", který se shodoval s desaterem. Dokonce se můžete "najít" dle testu pro pozemské anděly od Doreen Virtue. Doreen Virtue to určitě myslí dobře, jaký je však výsledek, pokud na základě testu na mě můj kamarád začne nahlížet jinou optikou? Srocování ve skupinách, které si budou myslet, že jsou něco extra a podle toho se chovat? Vím o nich a nechodím tam, protože se tam v první řadě těžce zasvěceně mluví a v druhé řadě plácá po rameni a posílají mraky sluníček a srdíček. Takových různých proudů v esoterice a duchovnu je tolik… Téměř každý zástupce se snažil najít ty své styčné body pro mě přímo na míru. Vždyť on moje boty zná…

Bingo! Konečně ses našel, člověče. Vidíš to? Ani´s to nevěděl, žejo. Buch a je z Tebe thelémita/křesťan/indigo/anděl/zasvěcenec úrovně XY dle ABC. A teď se s tím srovnej. Tumáš Knihu zákona/bibli/duchovní knihu o nezařaditelných indigo osobnostech/ test pro anděly na zem vtělené a najdi se v tom. Sedí to jak zadek na nočník, uvidíš. Přesně!

Z čeho vlastně vycházejí? Jdete si svým vlastním životem v určitých vzorech. Některé vzory jsou pro každého stejné. Jiné vzory si každý nachází sám. Občanská kultura ve společnosti a zákonitosti společenského styku, stejně jako fyzika, platí pro každého stejně. Je nutností být stejně socializovaný a pochopit fungování společnosti, jinak se člověk nedostane tam, kam ostatní chodí běžně. Zloději identit přesvědčují ostatní, že právě ten váš život, který sleduje ty či ony vzory, je přesně takový, který zapadne do jejich identity.

Každý takový systém popisuje nějak společnost, takže se každý může najít opravdu všude. A v tom je ten háček. Stačí trocha dobrého marketingu a osobního šarmu a už máte jinou identitu. Jejich identitu.

Už jste někdo!

Nestačí, že jste člověk?

Vždyť své bačkory máme úplně všichni…

8 komentářů u „Zloději identity“

  1. Kdepak, identitu Ti nevezme, tu máš uvnitř [mrk]. Takovým obvykle říkám „wow, tady mi někdo vidí do hlavy“ [úsměv].

  2. Nojo, ale víš, že před nějakými deseti patnácti lety jsem přemýšlela, jestli opravdu nejsem křesťan? A jakmile hledáš, může to být problém.

  3. Jo, už jsem taky byla jmenována letuškou, světlonošem a kdovíčím ještě : ))Lucienne: A co jsi? : ) Dáváš si sama nějaké „nálepky“ nebo se od všech distancuješ?

  4. 2Lennonka:Ne, nedávám si nálepky 🙂 Je to svobodnější. Pro ukotvení ve svém středu nepotřebuji jakékoli škatulky, naopak, slova by mě brzdila, protože by dávala hodnoty tam, kde nejsou. Pokud se řídím vlastním dobrým pocitem, jdu správně a naplňuji svou Pravou vůli. Bez ohledu na to, co si o tom myslí ten druhý, jehož soustředění se na mě a pocit, že mě „musí“ zařadit, mi dává najevo, že dotyčný se nesoustředí na sebe a svou cestu a nechává se rozptylovat takovým světským potěšením, jako jsou po-sud-ky cesty druhého.

Komentáře nejsou povoleny.