Věštecký systém založený na znalosti vlastního těla

Mám svou on-line věštírnu, vždy dostupnou, vždy pravdivou, vždy v předstihu ví, co se bude dít. Bez vyjímky.

Je to mé vlastní tělo.

Pochopitelně, jako žena vnímám signály svého těla dost poctivě, protože se mi to v každoměsíčním horizontu vyplatí. Dnešní podívání se pod pokličku však nebude o tomto zcela zjevném procesu, který je vlastní každé ženě.

Signál, na který poukáži, se ukazuje na pokožce a pak ještě různě v těle.

Pokožka, součást ochranného systému těla, který dýchá a na který se zaměřuje tolik reklam s různými krémy a jinými přípravky. Pokožka, která dokáže říci, kde se bude nacházet výzva v nadcházejícím dni. Každý den stejná a přece pokaždé jiná.

Začíná to u kůže na loktech – budu potřebovat mít tvrdé lokty či mohu proplouvat s lokty měkkými jak samet? Jsou na tom oba stejně, nebo je třeba jeden s hrubší kůží? Levý loket – zamakám si na sobě či na své ženské stránce, pravý loket – zas budu řešit něco ve vnějším světě. O výzvách vím tak den až dva dopředu, počítám-li večer, a po prožití výzvy se pokožka sama vrátí do původního stavu. Podotýkám, že kůži si ničím nemažu, přesto je většinu času hladká a elastická. Možná i proto, že preferuji na mytí vodu místo té spousty chemie s líbivými názvy…

Vnímám také pokožku rukou, obzvláště dlaní, nové pihy či znamínka, stav kůže na nohách a ukotvení pat. Pochopitelně, je důležité celé tělo. Celé tělo komunikuje, pokud chcete naslouchat.

Vnitřní stav těla je také důležitý. Jak jsou na tom klíčové klouby? Kotníky, kolena, klouby u zápěstí rukou, které se dotýkají při modlitbě? Bolí? Co záda? Kde bolí páteř? Ptáte se těla a prociťujete si své bolesti? Mně to přišlo velmi důležité a mé tělo se mi zdá ve všech svých projevech klidnější a takové… rozumnější. Je s ním domluva.

Takže – žádná věda. Naslouchám tělu, ono to vnímá a dává mi signály, kterým opět naslouchám a které zpracovávám. Teda – snažím se. A tělo je ke mně ohleduplné. Chrání mě už tím, že mi dává najevo víc, než já sama v danou chvíli vím. Dává mi najevo, kde je či bude aktuální výzva. Systém k nezaplacení.

A proč vlastně došlo na dnešní blognutí? Má pokožka mi dala najevo, že mě cosi vysává. Možná do práce, školy a domácnosti dávám víc, než bych měla a nezbývá mi maz, míza, pro sebe samu. A tak jsem najednou lehce svraštělá a to je děsně nepříjemné. Nutí mě to přemýšlet, jak si uspořádat čas, abych své denní povinnosti plnila s radostí a ještě mi zbyl čas na své koníčky. Nic jednoduchého, to mi můžete věřit.

Teď ještě abych se nezatížila tím, že přestanu solit. To by to dopadlo…

Nemastná a ještě neslaná!

Nic takového… 🙂

2 komentáře u „Věštecký systém založený na znalosti vlastního těla“

  1. Je fakt, že když jsem nemusela nic sledovat a vše šlo hladce samo, tak mi ani nenapadlo hlídat nějaké podněty. Teď zase naopak, podnětů mám tolik, že bych už musela být mrtvá, kdybych se jimi měla až tak dopodrobna zabývat a řídit se tím. Tak nevím co je lepší, hlídat a hledat či nevšímat.?

  2. Zlatá střední cestaNemyslím si, že je to o „musu“. Prostě, jak to jde, tak to jde. Někdy má přednost klid a nechávám signály být. Ne vždy se to vyplatí, ale zatím to nějak jde :)U jiných věcí, třeba změněného vědomí, používám někdy i selektivní slepotu – prostě nevidím. Čeho je moc, toho je příliš. Každý si to však musí zorganizovat sám, protože každý má své hranice někde jinde.

Komentáře nejsou povoleny.