King a kingová

Cesta po dálnici D1 rychle ubíhala. Řidič linkového autobusu si povídal s fešnou slečnou, kterou pozval na sedadlo průvodce. Monolog o tom, jak on to má a co ty cesty, necesty a cestující, dívku bavily a ona se smála tím smíchem slečen mající vedle sebe starší, okouzlující a zábavné společníky. A on? Byl king a věděl to. Nejenom na silnici.

Proplétal se mezi jedoucími vozy s uměním mistra. Tolikrát to vypadalo, že to nevybere a ten druhý o něj nabourá… Mistr je však mistr právě proto, že to umí.

V tu dobu jely metrem dvě Romky s malou holčičkou, sotva tříletou. Pojídaly linecká kolečka ve vzácné přátelské shodě, trumfovaly se v tom, kdy která byla na tahu a kdy to bylo až do rána a drbaly chlapy. Konkrétně jeden jim měl něco koupit a lehce netrpělivě a popuzeně kritizovaly to, že to ještě neudělal. Holčička se tak dívala na jejich notování a věnovala se víc sladkému kolečku, než jí vzdálenému tématu.

Mladší žena se na dítě otočila a změnila téma. "Jestlipak víš, kam pojedeme v létě?" Holčička se na ni otočila a zavrtěla hlavou. "Budeme cestovat! Pojedeme do Německa!"

"E?" Děvčátko se podivilo a pátravě zadívalo na maminku.

"A víš, kam pojedeme potom? Potom pojedeme do Belgie a pak… Pak do Francie." Pokračovala mladá žena emocionálně.

"E??" Znělo až lehce šokovaně od dítěte, jako když mu někdo slíbí místo sáčku bombonů celou krabici. Teď už bylo děvče úplně zaujaté tím, co maminka říká.

"A dál? Pak pojedeme do Romský unie!" Začala se matka smát a plácat se do stehen. "Víš přece, kde je Romská unie?" Děvčátko zavrtělo nesouhlasně hlavou. "V Anglii! Teta tam žije a je jí tam dobře. Pamatuješ si na tetu, ne?" Na to už holčička pokývala jako že jasně a obrátila svou pozornost k sladkosti. "Jsi přece cikánka, ne?" Pozornost děvčátka přecházela mezi sladkem v puse a otázkou maminky. Nakrčila nosík a obrátila se zpátky ke zbytku kolečka. Ženy se hlasitě zasmály a v metru směr centrum ujížděly vstříc světlé budoucnosti. Zašustil celofán a všechny spokojeně nakously další kolečko z balíčku.

Mezitím se autobus prokličkoval mezi auty až na pomalu se posunující proudy zasekaného Nuselského mostu. Děvče zhodnotilo kriticky situaci a v odmlce mezi zábavnými historkami od piráta silnic si povzdechlo. Ne moc nahlas, ale přesto tak, aby to řidič zaregistroval. A on to zaregistroval. Přidal plyn, předstíral odbočování, vehementně přejel odbočku doprava a před žlutými vyvýšenými prahy na silnici se nacpal nešetrně do malé mezery mezi auty v koloně, zpátky do původního pruhu. Vítězně se podíval na sváděnou slečnu a z okna heroicky pronesl k neznámému řidiči: "Nemysli si, že když mám čtrnáctimetrový auto, že se sem nevejdu." Slečna se na něj obdivně usmála.

A svět jim patřil…

19 thoughts on “King a kingová”

  1. To víš…Měním si vzhled podle nálady. Teď se cítím přesně takhle. Blbě, mokře a svinsky. Až bude zase čas na temnou šablonu, vrátím se k ní. Nu a určitě ještě provětrám i letní oblohu v původní šabloně.

  2. Přeji ti, aby líp bylo co nejdřív, Lucy. Mimochodem, ten kreslenej obrázek je geniální: vyjádřit depresi takovým humorem, to je přece znaky převahy toho optimistického nad tím druhým, no ne?

  3. Vyšší moc?No… Dejme tomu, že jim pár clusterů nebo co to běhá v serverech maraton vypadlo a pak je zase nahodili 🙂 Ale jestli chceš mít Vyšší moc, tak jo :)))

  4. tak jo, ale prozatím by mi stačily fungující nezlomený sluchátka s mikrofonem. Asi ti udělím Plnou moc k jejich pořízení :o)))

  5. Plná moc?No nevím, jestli se cítím být Plnou mocí povýšená na moc Vyšší :)))Něco s tím uděláme. Ozvu se Ti mailem.

  6. sem furt čekal na ten emajl, ale teď už jdu vážně spát. :o)))))

  7. Nojo, já jsem počítala s tím, že naše povídání po icq spojené s dvěma odkazy na sluchátka se e-mailu plně vyrovná. Víc bych Ti toho neřekla ani tam. 🙂

  8. 10x jsem aktualizoval načtení stránky a pořád „neděle 30. března“. Já se na to vykašlu, zas mám polámanej počítač :o(

  9. 2Inka:Několik článků je rozepsaných v sešitě, ale prostě nestíhám. Skoro týden jsem kvůli škole ani nebyla doma, zítra k nám přijde natáčet televize, tak leštím potkany a snižuji úroveň gothic stylu, co se v bytě nasbírá co pár dní… Do toho práce a škola. Prostě blog musí počkat, priority jsou jiné. Jo – a taky občas spím. 😉

  10. Jestli si chceš přečíst zmínku o Lucienne na Bloxxteru v článku o přednášce o Univerzalii, můžeš tady: http://bloxxter.info…univerzalii/Cody taky hezky píše… :))) Zvlášť, když já psát nestíhám :)))

  11. Jo, televize 🙂 Naše chovatelská stanice potkanů Světlonoš přitáhla pozornost regionální televize, dělají seriál o chovatelích. Byli moc milí 🙂

Komentáře nejsou povoleny.