Jedničky a nuly

Tak nějak si připadám, když se dívám do popisu různých magických příruček, kde popisují volací znaky inteligencí různých sfér. Před lety mi to přišlo tak nesrozumitelné, že nemělo smysl se do takových příruček vůbec dívat. Co já a magie? Nic. To prostě není nic pro mě. A dnes? Připadá mi to tak mechanizované, tak odlidštěné, všechny ty korespondence, tabulky, vzorce a vzory. Jednoduché. Jedničky a nuly.

Naučte se telefonní seznam a uvidíte, že si budete rozumět. Ti druzí čtou také takové kuchařky.

Učí se spolu komunikovat…

O co je taková učebnice lepší, než učebnice marketingového newspeaku? O nic. Princip je stejný (moc, peníze, sex, poučení – nehodící se škrtněte). Z těch příruček pro muže, přetechnizovaných racionálních idejí hozených na papír, mě jímá únava. Ano, když si dám tu práci a pochopím ty různé symboly, které spolu souvisí a spadají do vzorů, když si zapamatuji nesrozumitelná slova a naučím se používat ty jejich postupy, metody a techniky, co tím dokážu? Že se hodím do světa, kde vládne magie? Že jsem to samé, co muž, když to dokážu pochopit? Že jsem rovnocenná? Schopná užití binárního kódu? Pomiňme nyní to, proč se tyto příručky píší – totiž aby člověk dokázal ovládat různé části sebe či rozumět na jiné úrovni světu kolem sebe. Podívejme se na formu.

Budu zároveň jednička i nula.

Přetechnizované, zracionalizované nic.

No woman inside…

Chci vůbec být rovnocenná něčemu takovému? Partnerkou tabulek, které skrývají tajemství života? Jsou to jenom tabulky. Jenom cár papíru. Mužská věc s cíli. Kam se poděl příběh? Vhled? Intuice? Kam se poděly emoce? Skoro mám chuť zařvat na všechny ty Mágy, proboha! Kam zmizely vám ženy? K čemu ta převaha síly a racionality?

Nedávno jsme s Kojotem koketovali s myšlenkou, že bychom se zapojili do úpravy dříve vydané knihy jednoho známého mága. Říkala jsem si, že super, konečně bych tu knihu mohla zlidštit nějakými ženským emocemi, vhledem, citlivostí a tak něco. Pak, až když opadla euforie, jsem si řekla, že bych se tam vůbec, ale vůbec nehodila. Mužsky psané knihy pro muže mají zůstat pod podmínkou jednotnosti psané mužsky. A já psát mužsky neumím. Vždy do svých textů dávám cit, život, smysl, bolest i radost. Jako teď. Teď mnou třeba cloumá rozhořčení nad formami mužů. Každá knížka je jako odlitek něčího penisu, chlouby a pýchy to muže – čím víc tabulek tam má, čím víc různých znaků a starobylých jazyků či těžko pochopitelných polovičatých vysvětlení s tím, že si to dobře znalý mág domyslí jistě sám, tím větší je to muž. Ó bohové…

Kam poděla se jednoduchost a falzifikovatelnost teorií, když už se páni mágové ohánějí vědou. Takový základ všech věd… Takových věd už jsem viděla, kde jednotliví mužové říkali, že zrovna ta jejich věda je královnou všech věd. Říkalo se to o matematice, ekonomii, andragogice, alchymii i magii. A minimálně dalších dvacet názvů mi tu chybí, protože zas tak vzdělaná nejsem, abych se dostala ke každému muži, co si myslí, že ten jeho obor zastřešuje všechny ostatní obory. Jaká bláhovost to mužů. Zajímavé je, že jsem tohle nikdy neslyšela z úst žen. Žádná, co mě učila, si nemyslela, že zrovna její obor je vědou nejvyšší. Hodně zlomyslná jsou slova jako interdisciplinární, multiparadigmatický a proto zastřešující a nejvyšší. Ráj mozku.

Ó, buď postižena hříšná ženo všemi mužskými vysvětlujícími brožurkami! Strážníci Postihnouti z naší plochy by mi tu potřebu odpojení se od emocionality a psaní jasně vědecky racionálně jistě rádi vysvětlili.

Chápu, že politicky korektní je používat slovo paní i pane dohromady, stejně jako kopáč – kopačka, čistič – čistička, had – hadička a tak podobně. Třeba mág – magička už zní jak zdrobnělina názvu čehosi kořenícího do polévky, Vitana hadr. Já se v mnoha případech cítím být občan, opravdu… Člověk… Při čtení takových chytrých knih se ovšem cítím jako pitomec. Mužský rod, pochopitelně.

Totiž, nejde jen o to, že se někde řekne dámy a pánové, je to o přístupu knihy k člověku, tudíž muži i ženě. A je-li něco určeno apriori pro člověka, očekávám něco, kde nebude psáno o ženě jako o potřebě pro rituál (k tomuto rituálu je potřebná jakákoli žena), myčáku na mytí kalíšků, nosiči pochvy, prsou a krve, která se dá využít případně s celou ženou jako nástroj sexuální magie. A abych to jenom cynicky nebagatelizovala – v některých příručkách, které mají vůbec drobnou kapitolku o spolupráci se ženami, je žena charakterizována jako tvor, který když podlehne světu a odtrhne se od magické cesty, tak stáhne do propastí i muže, světce toho odvážného, co ji vytáhl (hanba mu) nahoru. A žena podléhá nepoměrně více často, než muž, ten ideál pevné vůle. Kolikrát jsem to už jenom slyšela. Magická dvojice – těžké nebezpečí pro muže. Zajímavé je, že nikde nečtu, že by se muž mohl na svou cestu vybodnout a věnovat se třeba zahrádkaření a turistice, jako neškodným, společností tolerovaným, koníčkům. Vždycky je to žena, která selhává, protože v knize je oslovovaný a varovaný jen muž.

Když hlasitě nesouhlasím s feministickými metodami aplikovaným na současný svět, protože je vidím jako silně přestřelené, je mi odpovídáno, že je to tak dobře a že to vyrovnává energie ve světě. Proč to tedy nikde nevidím? I v knihách těch, kteří by měli vědět a cítit, jsem jen – nástroj. Jaká to čest. Zdá se, že feministické metody vyznívají do prázdna. V kom to prázdno dlí víc, bych ráda věděla. Konkrétně o ženách se říká, že mají v hlavě mozkožrouta a ten trpí hlady. Zasahuje tedy feminismus mě? Nezdá se mi. Spíš než sdílení idejí tohoto směru je odmítám sdílet. Ovšem svého mozkožrouta si dokrmuji ráda, vždycky si zhmotním v hlavě nějakou korespondenci v tabulkách a proto mi ještě nechcípnul na úbytě.

Ale zpět k záživnému tématu strojovému. Pomyslím-li na nástroj, nezbyde než se zamyslet nad tím, co vlastně racionální tabulka korespondencí dělá z muže – zdá se, že také nástroj. Duplikace. Naučí se telefonní seznam a začne ho nacházet v životě. Ne nadarmo Karika v Zónách stínu říká, že myšlení dle korespondencí bere lidskost a že tajní mistři nejsou přátelští lidstvu. Pak mají být muži lidští. Nu a v takových příručkách pro muže ještě autor muži podřadí ženu a muž – je spokojený. Konečně vládne.

Jedničky a nuly… Kolik systémů na tomto prostém rozdělení funguje…

Málokdo si však uvědomuje situaci, kdy bez nul by byl namazaný. Hlavně, že je většina lidí jednička.

9 komentářů: „Jedničky a nuly“

  1. No jo, o něčem podobném jsme už kdysi vedli řeč se Zuzanou Antares (tedy tak nějak to bylo, pokud si vzpomínám, tím chci říct, že jde o moji vzpomínku, nikoli o přesnou citaci). Sama tehdy připustila, že většinu svých knih píše do značné míry jako… muž-mág. Ne snad, že by se cítila býti mužem, ale ve smyslu rozlišení čarodějnictví (ženské) – magie (mužská). Je otázkou, zda vůbec je možné magii dělat žensky (a čarodějnictví mužsky). Myslím, že řešením by byla transformace zmíněných mužských magických idejí (budou-li co k čemu) do čarodějnického přístupu ke světu – a přidat k tomu mnoho vlastního a napsat knihu bytostně ženskou…Nebo dělat jako žena magii, ale přepínat se při tom do mužského módu (jako Zuzana).Neboli – nadáváš dobře, ale možná to prostě muži-mágové ani jinak dělat nemohou, možná je to něco esenciálního. Muži za to nemohou – je především na ženách, aby psali jiné, tj. ženské, knihy.

  2. SyntézaŠlo mi spíš o syntézu přístupů, než aby ženy psaly knihy pro ženy. Něco jako kniha, kde by byly zastoupeny oba pohledy a jeden s druhým počítal. Vidím to třeba u knih ARA, i když tam je to právě občas přespříliš feministické. U Veselého vidím, že občas ve svých kapitolách napíše o ženě, která má nějaké schopnosti a jsou jeho knihy vcelku vyvážené, i když bych také našla pasáže, kde se se ženou nepočítá – škoda jich. U Kariky je směřování k muži téměř stoprocentní, což rozhodně není příjemné. A mohla bych pokračovat… Víš, já nevím, co to je čarodějnický přístup ke světu – nejsem čarodějnice a nikdy jsem se za ni nepovažovala, ale já nemám ráda škatulkování, takže jiní by mě mohli vidět jinak. Mluvím o vyrovnaném přístupu – neházet druhého přes palubu a vzájemně se podporovat. Vždyť co to udělá s ženou, když se muž zvrhne, opustí svou magickou cestu či nadřadí svou cestu nad ženu? Nedopadne to dobře. A knihy učí nedůvěře, pokud jsou psány tak, jak jsou psány. A nedůvěra stojí síly obou stran. Muži za to mohou – nevnímají ženu jako sobě rovnou a tudíž iracionalitu jako stejně hodnotnou racionalitě. Proto nespolupracují – nestojí o to. A protože svět, zvláště svět magie, je mužský, žena musí mít mužské chování, aby uspěla a to je špatně. Díky tomuto drobnému, leč zásadnímu nedostatku, máte přístup jen k polovině světa, polovině síly, polovině vědění, ač se zaklínáte o sto sedm. Síla ženy vám v tom takhle vždycky bude chybět.

  3. Dovolím si parafrázi: „Ženy za to mohou – nevnímají muže jako sobě rovného a tudíž racionalitu jako stejně hodnotnou iracionalitě. Proto nespolupracují – nestojí o to. A protože svět, zvláště svět čarodějnictví, je ženský, muž musí mít ženské chování, aby uspěl a to je špatně. Díky tomuto drobnému, leč zásadnímu nedostatku, máte přístup jen k polovině světa, polovině síly, polovině vědění, ač se zaklínáte o sto sedm. Síla muže vám v tom takhle vždycky bude chybět.“Dá se to takto otočit a je to stejně nesmyslné.Nejde o škatulkování, ale o dvě cesty k magické práci či k magickému přístupu ke světu. Tomu mužskému říkám „magie“ a tomu ženskému „čarodějnictví“. Pomocné termíny. Ano, jistě máš pravdu v tom, že by se obě polarity měly obohacovat, ale nechtěj nemožné. Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Navíc má každý své osobnostní rysy, preference, idoly jeskyně… Spíše než v kritice vidím přínos ve vlastní tvorbě, invenci a vkládání to memofondu magických textů to, co tam chybí – jak jsi ostatně sama brilatně provedla třeba zde: http://lucienne.cz…voji-volba.php😉

  4. Ano, takhle by to mohlo být, kdyby to tak bylo. Ale ono to tak není. Muž (mág) se oddělil od ženy, ne žena od muže (mága). Natož aby snad ho nepouštěla do svého světa. Muž se nějak ženy neptá. Z dějin bych skoro řekla, že většina za něco stojících žen byla upálena či jinak obšťastněna, protože se mužům do světa nehodila a dnes je možná neupalujete, ale rozhodně to není fifty-fifty syntéza. Naopak žijeme prostě v mužském světě a i ta magie vykazuje všechny znaky takto situovaného světa. Studovat ho je pro mě, jako pro ženu, docela nezáživné, suché a v jistém smyslu mě ta forma knih nudí. Nevím o tom, že by se aktivity mužů takhle podrážely jinde, zatímco ženy jsou bité furt.Ano, v tom, že by se obě polarity měly obohacovat, mám pravdu. Já to vím. To, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše je sice fajn, ale tak nějak z toho uniká to, že spolu žijeme na Zemi. Dohromady. Moje kritika byla konstruktivní – navrhla jsem konkrétně, co chci: Chci, aby muži ženy respektovaly jako svého rovnocenného partnera i přesto, že mají oba jiné cesty (to nepopírám), a zároveň aby ženy neshazovaly ve svých textech. Aby je psali pro lidi, tj. pro muže i ženy, tudíž je jedno, jestli to píše muž nebo žena – oba by měli zachovat příjemný tón k oběma pohlavím, nezávisle na tom, co píšou. Podívám-li se na monádu, tak se příjemně setkává uprostřed v jednom velkém S. O tom mluvím. V druhé rovině potažmo možná od mužů trochu citovosti by neškodilo, stejně jako příběhů. Jenomže princip mužských knih je v tom, že si tam nafrkají tabulek, grafů, čárek a statistik a popisů, protože příběhy se nepočítají a nehodí se tam. Těmi přece je nikdo neoslní. Jedině racio. A to je druhá rovina, o které mluvím. Ale to jsou jenom dvě roviny, které nepostihují podstatu textu – tj. přiblížit vědění druhému. To jsem řekla na začátku, že o tohle mi nejde. Jenom se to prostě blbě čte a jako žena se cítím mizerně, protože občas v knize narazím na to, že my ženy jsme ten plevel, co selhává. Ti muži, co nás ve svých knihách tak pomlouvají. Jistě, pomlouvají se i mezi sebou, pochopitelně. Já jsem jenom poukázala na jednu nespravedlnost. Žena může držet muže na cestě stejně jako muž ji. Pak až jsou přirozené stereotypy žen a mužů. Vyšší cíle jsou přeci stejné! Ad můj článek: Je to jenom článek. Zacílení díky blogu minimální. Žádné tisícové výtisky. Muže v něm nepomlouvám, ale také v něm s mužem nespolupracuji. Osobní náhled. A forma? Snad zaujme. Obsah – myslím, že kvalitní, ale to i obsahy knih mužů-mágů.

  5. Tabulky jsou pro počítače, skutečné umění je pak někde bokem. Obávám se, že čím míň jedniček a nul, tím přesnější – svět není binární (no dobře, kvantová fyzika, ale bůhví jak to s ní vlastně je ;)). Vidím to nějak tak, že při použití, aplikaci, je lepší komplexní syntetický přístup, k němuž mají blíž ženy, a při objasňování, vysvětlování zase tabulky a analýzy.

  6. 2Wu:Mám to chápat tak, že muži svými knihami vlastně vysvětlují, objasňují, analyzují, zatímco ženy svými knihami vyprávějí? A že při použití používají muži i ženy komplexní syntetický přístup?

  7. 2Wu podruhé:Ale to by stejně byl trochu jinačí pohled, než tu prezentuji já. Cožpak o to, podívat se na věc z nečekaných úhlů pohledu je v pořádku…Já se na to chci podívat z tohoto úhlu: „Nejextrémnější podobu tohoto nebezpečí nabírá ve formě tzv. magických dvojic. Novoaeonský mág se při tvorbě Velikého díla nemůže vyhýbat spolupráci se ženou. Pokud však rezignuje jeho magická družka, milovaná bytost, téměř vždy to hraničí s katastrofou.“ (Karika, J.. 2003. Slovanská magie. Praha: Vodnář.)

  8. Původně jsem to myslel trochu jinak, ale jak jsi to shrnula, tak… ano, tak nějak to vidím. K druhé odpovědi – tomu já nerozumím ;-). Ale jedno je jisté, vyhýbat se spolupráci, nebo snad nedejbože na ženy shlížet, je totálně špatně. Řekl bych znak nedospělosti, ale kdo ví, jak mágové dospívají :-D.

  9. 2Wu:Ano, i já to nějak tak vidím. Různé cesty, děj je stejný, jen jinak viděný, jinak prožitý a jinak popsaný.Druhá část: Prostě pokaždý, když taková slova vidím, mě to zvedne ze židle. Proč to nemůže napsat unisex. Copak muži nemění svou vůli? Často, na svůj vkus, se s tím setkávám.

Komentáře nejsou povoleny.