„Tržní řád neboli katallaxe“ – F. A. Hayek

Hayek popisuje svou vizi tržního řádu, který pojmenovává „katallaxe" a vymezuje ho „vznikem vzájemného přizpůsobování se mnoha individuálních ekonomik na trhu, přičemž ho „přivozuje druhu řádu spontánního", který „vzniká prostřednictvím lidí jednajících v rámci pravidel majetkového, škodního a smluvního práva" a tím „tržní řád zvyšuje vyhlídky každého zúčastněného jednotlivce na to, aby jeho vláda nad statky byla větší, než kdyby ji zajišťoval jakýmkoli jiným způsobem". Tento katallaktický řád také nesmí být zaměňován s ekonomikou, přičemž vymezuje pravou a nepravou ekonomiku.

Nepravou ekonomiku vymezuje v tom smyslu, v jakém ji chápeme běžně, jako „komplex činností, jimiž je daný soubor prostředků alokován podle jednotného plánu mezi konkurenční cíle v souladu s jejich relativním významem" a v makrovýznamu jako „národní síť mnoha vzájemně propletených ekonomik", které ovšem „nejsou řízeny jedinou stupnicí nebo jedinou hierarchií cílů, ačkoli termín naznačuje, že by se tyto systémy měly provozovat podle socialistických principů."

Pravou ekonomiku od nepravé odlišuje „uvědomělým uspořádáním způsobu použití prostředků, které slouží velké četnosti oddělených a nesouměřitelných cílů všech jeho oddělených členů."

„Svobodná společnost je pluralistickou společností bez společné hierarchie konkrétních cílů", což je společnosti ku prospěchu, neboť ji potom „spojují prostředky a ne cíle, a to následně ústí „v abstraktní řád, který všem lidem zvyšuje vyhlídky na dosažení jejich příslušných účelů". Všichni mohou sledovat své vlastní cíle a nezamýšlenými důsledky těchto cílů obohacovat ostatní jedince, i když se často stává, že s takovým obohacením by dotyčný nesouhlasil a to ani z jedné strany. Tímto nezávislým obohacováním však dochází k pokroku ve společnosti. Největší hrozbou vznikající z instinktivní důležitosti sjednocování se pro skupinové cíle je nacionalismus a socialismus, který nabízí naplnění takové potřeby, stejně jako propuknutí války je instinktivní uspokojení potřeby po společném účelu.

„Jakmile podmíníme členství ve společnosti tím, že se musí schvalovat a uvědoměle podporovat konkrétní cíle", vylučujeme tím pokrok společnosti samé, další nutností pokroku ve svobodné civilizaci je tudíž „možnost projevení nesouhlasu či alespoň nepřítomnost vynucování souhlasu s konkrétními cíli".

„Katallaktická pouta" neboli „pouta peněz" jsou to, co drží pohromadě velkou společnost neomezenou místem ani časem – všechny spojují ozvuky předávané sítí tržních vztahů. Trh totiž nabízí na základě principu reciprocity dosáhnutí zlepšení příležitostí každého člověka bez toho, aby se dosáhlo dohody o cílech a jejich hierarchii.

„Ve společnosti svobodných lidí nemůže být záměrem politiky maximum předem známých výsledků, nýbrž pouze abstraktní řád", který vytvoří pravidla fungování společnosti tak, aby mohla být „univerzálně aplikovatelná a zvýšila každému náhodně vybranému jedinci jeho šance" k dosažení známých i neznámých cílů.

Fungování tržního systému Hayek nazval „hrou katallaxe", přičemž použil Oxfordský slovník a v něm definici hry. Hra katallaxe je „hra vytvářející bohatství, která vede ke zvětšení toku statků a vyhlídek všech účastníků na uspokojení jejich potřeb, která si však podržuje charakter hry, tudíž výsledek je nutně určován směsicí dovednosti a štěstí". „Lidi je možné nechat jednat podle jejich vlastních znalostí a pro jejich vlastní účely jenom tehdy, … je-li odměna částečně nezávislá na okolnostech, které nemohou ani řídit ani předvídat." Neexistuje ideál distributivní spravedlnosti a tudíž „svoboda je neoddělitelná od odměn, které často vůbec nesouvisejí se zásluhou a pociťují se tudíž jako nespravedlivé."

„Při posuzování adaptací na změněné okolnosti není relevantní srovnávat nové postavení s dřívějším", protože „minulé postavení těch, kteří jsou z něj nyní nuceni sestoupit, bylo určené působením téhož procesu, jenž nyní zvýhodňuje jiné" a minulé podmínky nám neříkají nic o tom, co je třeba dělat teď a „abstraktní pravidla správného chování mohou určovat pouze šance a ne konkrétní výsledky". Díky vytvářeným nerovnostem politikové vytváří „zásahy" či „intervence", které už z principu katallaxe nemohou být spravedlivé, protože „právo by mělo zvyšovat stejně šance všech", ne jen vybraných jedinců. Hayek považuje za „dobrou společnost tu, v níž je pravděpodobné, že šance kohokoli náhodně vybraného budou co největší" a ukazuje na příkladu svých vlastních dětí, že pokud by všichni věděli, že jejich místo ve společnosti bude určené losem, každý by se potom choval jinak, protože by všichni měli stejné šance a stejné výchozí podmínky.

Realita je však jiná a abstraktní řád, jak nám ukazuje Hayek, zůstane vždy dost daleko od reality, která v každém případě abstraktní není a je bláhové se domnívat, že si lidé svá místa ve společnosti losují a podle toho stavět systém.

 

Friedrich August von Hayek. 1994. „Tržní řád neboli katallaxe". Kapitola X. Právo, zákonodárství a svoboda. Praha: Academia, ss. 233-253.

 

2 komentáře u „„Tržní řád neboli katallaxe“ – F. A. Hayek“

  1. Dobrý den, už dlouho marně sháním knihu Právo, zákonodárství a svoboda od F. A. Hayeka. Ráda bych se proto zeptala, jestli nevíte o někom, kdo by chtěl tuto knihu prodat. Díky moc, Hanka Ondrušková (kontaktní údaje jsou na mém webu)

Komentáře nejsou povoleny.