Milgramovy experimenty v praxi

Milgramovy experimenty se pro zúčastněné zakládají na principu trestu při učení se, přičemž "učitel" trestá "žáka" elektrickými šoky různého napětí. "Učitel" musí v experimentu zvyšovat hodnotu elektrického napětí elektrického šoku s každou chybou žáka a má možnost se šoky přestat během experimentu v době, kdy už mu to přijde jako týrání, ale člověk v bílém plášti ho přesvědčuje, že je třeba kvůli testům dovést věci až do konce a nemá se ničeho bát, protože je to vědecký experiment. Dochází k přenesení zodpovědnosti za jednání učitele na autoritu, proto se výsledků Milgramových experimentů využívá právě při zkoumání skupinové dynamiky a poslušnosti jedince.

Podle Milgrama "učitel" pokračuje až do té doby, dokud neúspěšného "žáka" neusmrtí, tedy dokud nepokračuje v uštědřování šoků přes úroveň označenou XXX, přesněji řečeno XXX je více než 330 voltů přičemž nad tuto hodnotu napětí už se ozývá místo křiku "žáka" jen zlověstné ticho. Na 300 voltů si sáhlo 95 procent "učitelů", 65 procent vyčerpalo celý rozsah napětí od 15 do 450 voltů.

Kritický moment z Milgramových experimentů je: Slepá poslušnost se dostává ke slovu, když lidé přenášejí zodpovědnost za své jednání na někoho či něco jiného. Vysoká úroveň poslušnosti vzniká pouze v případě, kdy příkazy k uštědřování šoků pocházejí od uznávané autority. Dále hraje roli přítomnost protiřečících si autorit, které znejisťují jednání "učitele", možnost volit vlastní úroveň napětí při trestu a tudíž být zodpovědný za bolestivost elektrického šoku zmenšila počet těch, kteří vyčerpali celý rejstřík na 2 procenta. Za čtvrté hrála roli blízkost oběti a možnost nevidět následky svého jednání, přičemž chování "oběti" nemělo naprosto žádný efekt na přísnost trestu v daných mocenských podmínkách.

Tolik k Milgramovým experimentům. Více k nim najdete v knize Cummingsová, Denise, D.. 1998. Záhady experimentální psychologie. Str. 15-37. Praha: Portál.

Včera jsem se tu rozohnila nad týráním zvířat. Pokud si přečtete můj článek, zkuste si přečíst také dva výběrové články z mnoha, které jsem prolinkovala nahoře ve výše uvedeném článku. Má reakce se zakládala třeba i na tom, že vím o Milgramových experimentech a také na tom, co se mi stalo celkem nedávno.

Nedělám si iluze, že jako druh jsme zrovna výkvět a za svým despektem k lidstvu si stojím. Kulturní slupka humanity naší civilizace je opravdu jen slupkou a první déšť s tím správným složením je schopen rozložit civilizaci v daném místě na atomy. Proto je kultura tak různorodá – jejich deště a znovulátání reality mocenskými rituály je v individuální režii. Doporučuji ke čtení ohledně tohoto tématu Frazera a jeho Zlatou ratolest, popřípadě skvělého Gellnera a jeho Podmínky svobody.

Článek o týrání myslím a cítím jako svou vlastní katarzi, spadám do toho lidstva, které proklínám a beru to také na sebe. Jsem jedna z lidí. Nevím, jak bych se v realitě zachovala, jestli by ta autorita nade mnou byla schopna být tak silná, abych to prostě udělala.

Z druhé strany – autorita je dost silná na to, aby ovlivňovala osobní rozhodnutí a morálku, proto je to autorita. Uvedu to na vlastním příkladu: tuhle jsem šla do práce a bylo mi řečeno, že budu dělat jednu konkrétní věc. Řekla jsem, že se to neshoduje s mým etickým postojem k té věci a že chci dělat něco jiného, co také umím. Vedení však dalo omezený počet míst na daný projekt, který jsem také uměla a místo na mě nezbylo.

Byla jsem postavena do situace: buď to budu dělat nebo pro mě práce není a odejdu. Dlouhodobý projekt, jak se zdálo. Před dvěma měsíci už o něm museli vědět, protože mě odmítli proškolit na jiné, v tu dobu známé, projekty, také dlouhodobého charakteru.

Co myslíte, že jsem udělala? Dělala jsem to podle vlastního citu a pocitu, tudíž to na mně bylo poznat. Byla jsem mizerný pracovník, nejhorší na celé směně. Tak si mne zavolali na kobereček, pohrozili a já zavřela oči a přepnula se do jiného módu. Hned jsem byla se stejnou výkonností jako ostatní, ale měla jsem jinou intonaci, která mne prozradila. Znovu si mě zavolali na kobereček. Máte sice úspěšnost, ale… Řekla jsem, že odejdu, protože s tím nesouhlasím. Pak mě přeřadili na jiný projekt.

OK, říkáte si? Právě, že ne. Možná bych byla jedna z těch 65%, které by šly v Milgramových experimentech až do konce. Možná bych po dnešní pracovní zkušenosti řekla, že žádná autorita nade mnou nesmí mít takovou moc, aby ovlivnila mé rozhodování ze srdce. Každopádně, byla jsem jediná ze všech pracovníků, kdo se oficiálně vzepřel, ač neoficiálně jsme protestovali skoro všichni z těch, kteří byli schopni si uvědomit dosah svého jednání. Jediná z několika SET lidí. A prošlo mi to, byť za peripetií.

A k mučení v Pfizeru? Firemní kultura a autorita Pfizeru musela být tak silná a zodpovědnost musela být tak přenesená za ta zvěrstva, že toho prostě lidi, co tam pracují, byli schopni. Podle Lowensteina i při čarodějnických procesech a dalších popravách a veřejném mučení byli přítomni prostě normální, běžní lidé. Jak to, že jsme takového chování schopni pořád dokola? Prostě proto, že se nijak nevyvíjíme, jsme pořád stejní, ať v 13., 15. nebo 20. století. Kultura a "lidské zacházení", "lidská práva", "práva zvířat", "ekologie" a tak dál – jsou to jenom pojmy, které jsou tak daleko, pokud je tu autorita, která převezme zodpovědnost za naše chování a pokud je nám košile bližší než kabát.

Mezi námi, Viagra se nevynalezla kvůli ženám, ale kvůli chlapům, protože se svojí chlapskou ješitností nesnesou, aby jim nestál a už "nebyli chlapama". Možná i proto takové kultury na výkon spojené s násilím na ostatních fungují v takových mučírnách typu Pfizer.

A přenos násilí v kultuře? Myslím, že jsou tu dvě linie trápení – jedna jde od žen po ženách (obřízky, udržování rituálů ohledně plodnosti a poslušnosti muži v rodině i za cenu smrti a zmrzačení), druhá jde od mužů po mužích (výkon, erekce, věda a oběti pro ni, stejně jako sport, války a násilí obecně), pak se to smísí v jeden proud, kdy muži přitakávají ženám, že to tak chtějí správně a nenechají ženu vystoupit z řady, protože to chce jiná žena a oni tomu "přece nerozumí lépe" a ženy budou povzbuzovat muže k výkonům, sportu a válce a budou se jim posmívat kvůli sexu, protože to tak dělají jiné ženy i jiní muži a oni se pak jinak chovat "neumí" a je to "normální".

Pak tomu říkejte lidská kultura a buďte hrdi na to, že jste lidé

2 thoughts on “Milgramovy experimenty v praxi”

  1. Čtení o těch experimentech mě poděsilo už před hodně lety. Ostatně, existují knihy jako třeba „Hitlerovi ochotní katani: obyčejní Němci a holocaust“…Ještě jedna poznámka: viděl jsem dokument o pánovi, který si projel trasu Gándhího Solného pochodu a ptal se lidí na Gándhího. A ti vlivnější říkali „Jasně že víme co Gándhí učil, ale s jeho přístupem bych nebyli ÚSPĚŠNÍ“. Uhm… nějak se nám vytratilo „sub specie aeternitatis“. A to vynechávám sebevraždy indických zemědělců… Není za tím vším někdo? Zeptej se Kojota až dočte Ilumináty.A co Stanfordský vězeňský experiment?

  2. Kojot dočítá třetí díl a nevím nevím, jestli mi řekne, kdo za tím vším vězí. Myslím, že si to nechá v tajnosti. Na ten jsem se ještě nezaměřila, ale určitě ho taky někdy využiju. Jenomže to bych už ty své dva a půl čtenáře utloukla argumenty 🙂

Komentáře nejsou povoleny.