Byrokratický alibismus a občanská společnost

Před nedávnem jsem četla úvahu slovenského historika Jozefa Kariky o tom, jak objevil na městském úřadě v Ružomberku ceduli opěvující nacistu. Udělal zdokumentovanou reportáž, která vyhrála pár cen a tím to haslo. Cedule visí dál a Karika je znechucen občanskou lhostejností. Vydal signál, podložil ho a nikdo nezareagoval peticí či aktivitami za sundání ostudné cedule.

Aston dnes na Neviditelném psu na druhou stranu doráží na ředitelku ČOI a obviňuje ji z byrokratického alibismu u kauzy nebezpečného benzínu do motorů, u kterého jako u veřejného nebezpečí nejenže neřekne, která síť benzínek prodává svinstvo, ale pokuta jeden milion korun je oproti zisku z takového benzínu zanedbatelná a ona říká: "Já za to nemůžu, zákon nedovoluje."

Co mají všechny čtyři reakce společné?

Míjí se v očekávané re-akci.

Karika apeluje na veřejnost jako novinář, tudíž poukazuje a informuje.

Veřejnost Karikovi zatleskala za poukázání a informování. Čin nikdo z dotčených ani dotázaných osob neučinil.

Já bych předpokládala, že možná osobní reakce Kariky na ceduli ve formě žádosti buď na hlavičkovém papíru RTV či na papíru vlastním a hlavně s poukázáním na osobu, která má povinnost se s tím zabývat, by mohla fungovat. Bez ohledu na to, že on žije v přesvědčení, že jako novinář jen a pouze informuje a poukazuje.

Takhle se totiž všichni ztratí za anonymní instituce a je to jako když omdlíte na ulici mezi mnoha přítomnými osobami. Nikdo vám nepomůže. Všichni vám mají totiž možnost pomoci, ale ať to udělá ten druhý – je to muž/žena, má určitě víc času, víc o tom ví, je blíž, je tu určitě jeho známý atd. Jedná se o rozptýlení odpovědnosti s čarovnou mocí skupinové nevědomosti. V takovém případě je totiž, bez ohledu na přesvědčení, třeba jednat a zvrátit situaci ke kýženému cíli – nedopustit, aby se přítomnost tolika lidí proměnila v důvod chápat situaci jako nevyžadující váš zásah.

Chápu postoj novináře, který nechce psát petice a žádosti a tak dále. Novinář informuje, nerebeluje. Psí službu mu ale dělají jiná média, kde se prostě "stěžovatelé" najdou a ti to udělají, zvlášť pokud jde o PR, tedy efektivní práci s názorem veřejnosti a jeho pozitivním ovlivněním. Pamatuji si, že občas z televize zaznělo, že stanice ta a ta podala na policii podnět k prošetření případu či tak něco. V tom bude možná kámen úrazu. Karika to neudělá z přesvědčení ale někdo jiný ano. Tím však nehodnotím Karikovo neutrálno ani jiných výbojno. Oboje je v pořádku a každý to má nějak.

V celkovém pohledu na společnost (tedy ne na novináře), to ovšem nic neubírá na faktu, že je to typické rozptýlení odpovědnosti a když přímo přítomný poukazovatel na křivdu nikoho neučiní zodpovědným, opravdu s tím nikdo nic neudělá. Postoj společnosti je tu totiž pasivní – televize činí diváky pasivními přijímateli zpráv, maximálně tak aktivními práskači neštěstí z jejich dosahu. Řešitele však nikoli.

Nezapomeňme také na to, že osobní aktivita spojená s politickými případy byla ještě nedávno veřejnou ostudou a ohrožením a nyní je pojetí politiky spíše deficitní, což případu nijak nenapomáhá. Nejenom, že je poukazovaný případ politický, ale lidé, kteří jsou v něm zahrnuti mají za sebou nejenom nacismus, ale čtyřicet let komunismu a tudíž oddělování své osobní sféry od sféry veřejné. Dnešní atomizovaná společnost nemá dostatečnou sílu k zorganizování či poukázání jedincem, které zmobilizuje sílu typem nabalování sněhové koule. To by chtěl Karika moc. Kde vezme jedince, který si ceduli vezme za "osobní odpovědnost"? Vždyť většina lidí z té doby už je po smrti či už si nepamatují a mají tak málo síly v pokročilém věku. O mládí ani nemluvím – také si nepamatuje, ale z jiného důvodu. Historie se dobře zapomíná, proto se opakuje. Nejsme vedeni k tomu, abychom si pamatovali. Pro dnešní společnost je jednodušší, když si nikdo nic nepamatuje a do ničeho nešťourá.

Zpátky k druhému článku. Aston neapeluje na veřejnost. Apeluje na ředitelku z přesvědčení, že pokud ona jako zodpovědný činitel se nesnaží změnit zákon, informovat veřejnost o veřejném ohrožení a podat oznámení na policii, měla by složit funkci. Apeluje konkrétně, ředitelka ČOI je zodpovědná, dost konkrétní osoba na to, aby to s rozptýlenou odpovědností hnulo.

S čím Aston zřejmě nehne jsou korporativní sítě klientelismu a korupce, protože v našem státě a koneckonců ani na Slovensku, není vymahatelnost práva a soudy jsou zpolitizované. Kauzy benzínu v naší zemi jsou tradičně spojeny s politiky, kteří zákony tvoří, takže by mě nepřekvapilo, kdyby tomu nyní bylo stejně. Možná kdyby měl za sebou Aston pár vybuchlých motorů a mrtvol, charismatického vlivného člověka, který by si vzal "za osobní cíl" s kauzou něco udělat a měl by svou síť známostí, tak by byl nakonec výsledek jiný. Ale takhle?

Poukáže se na svinstvo a projde to…

Už za pár dnů si nikdo nebude nic pamatovat…