Půlroční krize

Kurvadrát! Já si to snad budu psát do kalendáře. Obávám se však, že tyhle cykly hned tak z mysli nevymizí.

Hned potom, co jsem tu odklikla příspěvek o tom, jak není pravých cest, samovznítila se mi tu tyčinka natolik – během mé minutové nepřítomnosti, že osvítila na monitoru visící růženec a s ním i monitor, naštěstí růženec i část monitoru jenom zčernaly a to mi připomíná, že tedy veškeré osvícení je černota, respektive, zbyde po něm jen mastný černý flek, jako po čemkoli jiném, co shoří v žáru. Holt tma je vždy rychlejší než světlo a je nutné na to nezapomínat a zpracovávat temnotu stejnou měrou jako světlo.

Nicméně k věci. Loni na 25.12. odešli dva potkani – Karamelek a Antonelka v několikahodinovém odstupu, přičemž za krátkou dobu odešla třetí potkyška – Živa. No, je 19.6., 2.6. jsme uspávali Hubiška po mrtvici a nádoru na mozku vyteklém ušima, dnes mi zemřela v rukou během rychlého přesunu do ordinace Maruška, co se nikdy docela nevzpamatovala z plicních problémů po mykoplazmóze a během hodiny po příchodu s chladnoucí Maruškou koukám, že Cherrylce s nádorem krvácí z pochvy a očí, takže buď do zítřka zemře nebo ji zítra ráno necháme uspat.

Snad už bude úmrtím konec. Půlroční krize je vždy v nevhodnou dobu – zkouškové a zároveň nějaké rituální dny volna, třeba vánoční svátky. Vždycky mě zmrtví, jako by umíraly části mně, které pak už chybí, nahrazeny bolavými vzpomínkami.

Jít duchovní cestou pro mě znamená ovšem nejenom smíření se s takovými krizemi a jejich zpracování. Znamená to pro mě i to, že mi jde svět kolem vstříc a třeba dnes jsem se dozvěděla, že mi odpadla směna v práci. Myslela jsem si, že se aspoň budu moci učit a dohnat to, co mi chybí zpracovat na písemných pracech – do neděle jedna deadline, v úterý další zkouška, do konce týdne ukončit další dva předměty.

Ale ne… Opět si prožiji své umírání se svými potkany. Mám na to prostor… Co by za to kdo dal v dnešním uhoněném světě. Já to dostávám jako dar.

Krize přichází jako vždy včas… Volný pátek a celý víkend.

Co jsem neudělala do dneška, už budu dodělávat velmi těžko. Mé několikadenní truchlení právě začalo…

Cherrylka

Cherrylka

 

Maruška

Maruška

 

Hubišek

Hubišek

6 komentářů u „Půlroční krize“

  1. „..Vždycky mě zmrtví, jako by umíraly části mně, které pak už chybí, nahrazeny bolavými vzpomínkami.“ Cejtím to taky tak.. a stejně se vždycky zvednem a tu svou káru tlačíme dál.. taky co jinýho nám zbejvá? Tak ať jsi zase brzy v poho, Lucy!

  2. 2inka:Díky za podporu. Je to ještě těžší, než jsem tu zatím prozradila. Vlčačka Eliška včera začala hárat, nenadále po dvou měsících od posledního hárání, takže doufáme, že to není nemoc. A co prožívá Kojot najdeš zde: http://kojot.name…89-gangrena.php. Na dnešek jsme v podstatě nespali.

  3. A měsíc couvá – to snad je dobrý na trhání zubu a uzdravování veškerých ran a smutků, doufám.

  4. 2all: Tak ještě jdeme na šití jedné další potkanky, kterou jsem, v dobré víře a včera odzkoušeném večeru nanečisto, dala do nově vytvořeného souklecí a bohužel – jedna z původní čtveřice kopla víc, než snesla kůže. Snad už abych na nic nesahala.

  5. Kdo nezažil nepochopí.Také jsem těžce nesla,když nám doma zemřela andulka.Když u mě na zahradě pohřbívala sestra jezevčíka Maxíčka …plakali jsme všichni.

Komentáře nejsou povoleny.