Islamoglu – Civil society – Concept and History of

Historicky nabírá představa občanského sektoru dvou odlišných forem. První formou je občanská společnost jako politická komunita, která splývá se státem, druhou formou je OS jako samoregulující a samosprávné tělo společnosti v opozici ke státu, tělo, které vytváří sociální vazby generující občanství, sociální soudržnost a morálku stejně jako vzájemné ekonomické vztahy mezi jednotlivci na trhu.

  1. Koinonia politike a její historické modulace

V Řecku a Římě nebylo v politickém myšlení o občanské společnosti jako politické komunitě omezení právní kategorií občanství. Aristoteles koncipoval politické společenství jako život lidí v různých sociálních oblastech s různým majetkem a schopnostmi. Uměním politiky bylo použití zákonů a institucí k tomu, aby organizovaly aktivity těchto různých sfér s cílem dospět k harmonii. Autor následně poukazuje na pojetí Cicera a římských právníků, kde občanská společnost byla ekvivalentní shromáždění lidí ve velkém počtu s ohledem na spravedlnost a společenství v obecném zájmu na základě dohody. Do konce 18. století se společnosti západní Eurasie přizpůsobily Aristotelově modelu politicky představovaného mravního společenství. V západní Evropě naopak díky extrémnímu politickému rozdělení vedlo k centrální roli náboženství. Z tureckého společenství, ovlivněného islámem, upozorňuje na autonomii náboženské organizace uvnitř politické hierarchie.

 

  1. Koinonia Politike transformovaná

V šestnáctém a sedmnáctém století byla představa křesťanské koinonia politike nahrazena pojmy prvořadé svrchovanosti světského vladaře a na základě tohoto stavu Hobbes pojmenoval moderní stát jako alternativu k Božímu řádu. Dichotomie státu a občanské společnosti přišla s teorií přirozeného práva. Koncentrace politické síly v administrativních monarchiích měla za následek pokles významu právnických osob a poradních institucí, které sloužily ke zprostředkování síly. Skupiny vyjmuté z politického procesu, stejně jako z nových byrokratických elit, hledají skrz společenská spojení a politické instituce to, co by jim umožnilo zvednout hlas proti absolutismu.

 

  1. Občanská společnost jako oddělená oblast

Poslední dekády osmnáctého století jsou ve znamení Smitha, Marxe a Hegela. Smith přijde se samoorganizací ekonomických vztahů mezi jednotlivci a skupinami, Marx bude chtít beztřídní společnost s nepřítomností majetku, Hegel vytvoří občanskou společnost z hmotných zájmů, ovšem ani tyto zájmy a bohatnoucí společnost nemají sílu proti vzniku chátry. V době revolučních akcí proti absolutistických režimům se vlastně snaží pojmenovat masové události a jejich hybatele.

 

  1. Občanská společnost a liberální stav

Devatenácté století hledalo odpověď na otázku, jak dosáhnout stability v proměnlivých ekonomických vztazích, jejichž logika převyšovala mravní a politický zájem s ohledem na hodnotu majetku. Občanská společnost byla chápána jako doména zformovaná veřejným zájmem. Někteří myslitelé vidí stát jako osvoboditele občanské společnosti, Tocqueville ukazuje na administrativní dušení občanské společnosti, Foucault na nový despotismus všeprostupujících státních práv a Gramsci vytváří hegemonii občanské společnosti.

 

  1. Porozumění občanské společnosti ze zkušeností dvacátého století

Dvacáté století prošlo dvěma světovými válkami a politika se stále řídí ekonomickým růstem. Problémy recese vytváří nátlak na stát jako přerozdělovatele pomoci, debatuje se o občanské společnosti jako odpolitizované sféře tržní aktivity, která obsahuje vše ostatní včetně náboženství a rodiny. Jiný pohled vidí OS jako instituční prostor mezi privátní a veřejnou sférou. Havlova nepolitická politika viděla společnost nejenom nezávislou na státu, ale vytvářející ke státu opozici. Osmdesátá a devadesátá léta vnímají OS divergentně – první pohled reprezentuje OS jako odpor vůči globálnímu kapitalismu a státu jako realizátoru tržních reforem, zatímco druhý pohled zdůrazňuje polohu občanské společnosti jako středu náboženství, rodiny a dobrovolných sdružení pro generování mravních, ekonomických a poznávacích normativů.

Referát do teorie občanské společnosti

H. Islamoglu. 2001. „Civil Society, Concept and History of". In Neil J. Smelser, Paul B. Baltes (eds.) International Encyclopedia of the Social and Behavioral Sciences. Amsterdam: Elsevier, ss. 1891-1897.