Popper – K teorii demokracie

Popper se vyjadřuje k problému demokracie na základě společenských událostí jako vzestup totalitních hnutí ve 20. a 30. letech a posléze na základě Hitlerova uchopení moci v Německu. Demokracii můžeme přeložit jako vládu lidu a přesto všude vládnou vlády a byrokracie. Je nesprávné, klade-li se důraz na otázku, kdo má vládnout, např. (hodní) dělníci nebo (zlí) kapitalisté, protože nezáleží na tom kdo vládne, pokud se můžeme zbavit vlády bez krveprolití. Rozhodující pro identifikaci formy vlády je jedině sesaditelnost vlády bez krveprolití, existují různé metody sesaditelnosti – hlasování.

V demokraciích západoevropského kontinentu je rozšířeno volební právo, které se podstatně liší od volebního práva platného například ve Velké Británii a spojených státech a spočívajícího na myšlence lokální reprezentace. Každý volební obvod posílá jednoho reprezentanta: toho, který dostal většinu hlasů, přičemž příslušnost ke straně se nebere oficiálně na vědomí. Oproti tomu poměrný systém v kontinentální Evropě znamená, že každá strana dostane v parlamentu – nebo ve spolkovém sněmu – tolik zástupců, aby počet poslanců různých stran byl pokud možno v přesném poměru k hlasům, jež byly té které straně odevzdány. Poslanec je volen oficiálně jako představitel své strany, při hlasování hlasuje pro svou stranu. Vláda strany znamená vládu stranických vůdců, propaganda před volbami a vliv stran znesnadňuje den voleb jako den soudu nad činností vlády. Neexistuje tudíž žádná platná teorie vlády lidu, ani teorie mající za platnou poměrnost.

Poměrné zastoupení v praxi působí tak, že čím větší je počet stran, tím obtížněji se vláda sestavuje a v nových volbách málokterá získá absolutní většinu nebo je zbavena moci. Chce-li většina voličů stávající většinovou vládu vyměnit, nemusí se jí to podařit, protože s podporou některé z nejmenších stran sestaví koaliční vládu, což je samozřejmost.

Ve Velké Británii nebo Spojených státech proti sobě stojí dvě velké strany, které si navzájem konkurují a to se Popperovi zdá jako lepší systém, protože po naprosté porážce strany dochází k radikální reformě. Je však systém otevřené společnosti a s ním charakteristická tolerance mnohých názorů a teorií, tedy pluralismus, opozitem systému dvou stran?

Funkcí politické strany je sestavit vládu a nebo jako opozice na práci vlády kriticky dohlížet, k čemuž patří hlídat toleranci vlády vůči různým názorům, ideologiím a náboženstvím, které káží intoleranci. Myšlenka, že mnohost ideologií nebo světových názorů se má zrcadlit v mnohosti stran se Popperovi zdá pochybená a to nejen politicky, nýbrž i světonázorově, protože příliš těsné spojení s politikou strany se těžko snáší s čistotou nějaké nauky.

 

Karl R. Popper. 1998. „K teorii demokracie", Kapitola 9.

Referát do teorie občanské společnosti