Slabina racionálního přístupu

Před nedávnem jsem se tu podělila o svůj posun ve vnímání praxe slovanské magie a v prázdnu ve mně předpokládala návrat k iracionalitě a příběhům. Zjistila jsem však o sobě něco mnohem cennějšího, než jsem vůbec předpokládala že se objeví. Totiž, já jsem ani nepředpokládala, že se objeví nějaká nová informace o mně, předpokládala jsem nový postoj, přístup, paradigma ke světu kolem mně, ne však změnu nahlížení na sebe sama.

 

Muži jsou racionální. Systémy jsou doménou mužů, tím ovšem nevylučuji ženy z tvoření systémů, jen říkám, že muž je prostě obecně víc "stavař" než žena. Má jinou stavbu těla, jinou hormonální rovnováhu, podává jiné výkony, chápe jinak. Chce-li se žena postavit k systému vymyšlenému mužem čelem, musí se přizpůsobit mužskému myšlení, jak jsem o tom psala, trochu naštvaně, v článku o magii a mužích s jejich příručkami, tak stoprocentně autentickými a objektivními, až jsou jenom o mužích a ne o lidech, tedy i o ženách.

Problém s racionálními systémy je ten, že jsou často příliš racionální. Je-li něco příliš racionální, může přebít iracionálno a emoce a nastává problém s rozlišením kdy ještě má další šprušle navíc u žebříčku smysl a kdy už se vám jenom plete pod nohy.

Souvisí to přímo s uvažováním a prožíváním času. Čas lze prožívat monochronně, tedy život je prožíván jako sled jednotlivých událostí, které na sebe sice navazují, ale zároveň jsou od sebe oddělené, nebo polychronně, kdy se jednotlivé děje v určitém časovém bodě prolínají, přetékají a proplétají, což dává čas dějům a lidem, kteří jsou nablízku a zásobují člověka nějakými podněty.1

Jsem člověk, který přijímá mnoho vjemů najednou a tudíž vnímám čas polychronně. Přizpůsobováním monochronnímu systému, kdy jde jedna věc za druhou, každá má své místo a svůj čas a den je dělen od rituálu k rituálu, jako čas kuřáka od cigarety k cigaretě, jsem se dostala logicky do stavu, kdy jsem nestíhala, protože můj vlastní časovač byl schopen mít ráno v poledne a vnitřně se k ránu vrátit v čase, tam si zařídit ranní zapomenutý rituál a pak se v klidu připravovat na rituál polední přičemž zpracováváním mnoha vjemů najednou se najednou zčistajasna šokovaně ocitl v půl třetí odpoledne a polední rituál mu unikl. To vytvářelo únavu z vlastní nedostačivosti monochronnímu systému, přičemž jsem tedy stihla běžný život, ale nacpat sebe a každodennost v dlouhodobém horizontu do plánovaných přestávek na rituály mně nešlo.

Opustila jsem tedy systém denních adorací a zhruba do týdne jsem se dostala do běžného života, který mě ubil za nějakou dobu natolik, že jsem vážně začala pochybovat o nějakých svých schopnostech. Čas, který jsem netrávila rituály včas udělanými a rituály zapomenutými, jsem trávila v kuchyni, na internetu, klábosením a flákáním. Odpočinek dočista dočista. Disciplína odešla nadobro. To také nebylo dobře. Jediné, co mi nechybělo, byly pocity viny za nedostatečný příklon k systému.

Jednou večer jsem se podívala do sebe, do svého unaveného a bolavého já a uviděla jsem sebe v černobílé verzi a v sobě jsem měla dvířka. Dvířka jsem zvědavě otevřela a zevnitř se vykutálely banány a jablka přibližně v poměru půl na půl a v jasných barvách. V pravé části hrudníku jsem měla spíš banány, v levé spíš jablka. Několik dní jsem dumala nad touto vizí a dnes mi přišel sen, který mé aktuální jednání ohledně polychronního vnímání času osvětluje.

Šla jsem s Kojotem po mém rodišti a jak jsme tak procházeli mezi vilkami a zelení, hledali jsme nějakého malíře. Našli jsme ulici, kterou jsem nikdy neviděla a která vedla dolů z kopce. Zahnuli jsme do ní a našli jsme dům starého mistra. Vešli jsme do domu a sešli dolů. Dům byl krásný a tak zařízený, jako dům, kde bydlí starý mistr, malíř. Knihy, temnější barvy, koberce, tak dvě stě let starý. Stará dřevěná podlaha, nápadité doplňky v podobě velké vázy, črt květin na ní a akvárium rozdělené skleněnými příčkami snad na pět či sedm částí na výšku. V akváriu plném vody žily různé variety krásných zdravých bílých až krémových potkanů ve vodě, sem tam se vznášely nějaké piliny a seno, krmivo. Upozornila jsem mistra na to, že se mi zdá, že jeho akvárko je příliš malé pro tolik potkanů. Mistr mne vedl k boku akvárka a já jsem viděla, že čelní pohled mne zmýlil a z boku je to akvárko jak hrom, široké snad metr a vysoké také tak, jen voda byla tak průzračná, že z čelního pohledu byla ode mne zadní stěna jen pár centimetrů. Každá skupinka potkanů tam měla tolik místa a mohla se pohybovat i mezi jednotlivými úrovněmi, že jsem už nemohla nic namítat. Spokojeně jsme odešli a sen pokračoval dál, vedl mne dalšími symboly, díky kterým jsem se mohla nasměrovat dál, nicméně pro tento článek už nejsou tak podstatné.

Aktuální úpravy rituálů jsem udělala na základě vnitřního vedení na tento týden takto:

 

den ranní adorace polední adorace večerní adorace půlnoční adorace Matka Země adorace Každodenní božstvo adorace Praboh Perun adorace Velké Volání Obrazy Živy Rituál karugu
pondělí x Mokoš
úterý x x x x x Perun
středa x Ruevit
čtvrtek x x Mařena
pátek x x Svantovít x
sobota x x Prove Dažbog
neděle Triglav Země x x

 

Vím, že každý další týden bude odlišný, každý den je individuální a nebudu držet absolutní systém rituálů, který by vypadal asi takto, obohacen o další individuální prvky, které zde nemusí pro názornost být:

den ranní adorace polední adorace večerní adorace půlnoční adorace Matka Země adorace Každodenní božstvo adorace Praboh Perun adorace Velké Volání Obrazy Živy Rituál karugu
pondělí x x x x x x x Mokoš x x
úterý x x x x x x x Perun x x
středa x x x x x x x Veles x x
čtvrtek x x x x x x x Perun x x
pátek x x x x x x x Mokoš x x
sobota x x x x x x x Prove x x
neděle x x x x x x x Dažbog x x

Někdo by mohl vytknout, že monochromatický přístup k času není tak úplně to, co tu vykládám o systému. Ano, přijmula bych takovouto výtku, nicméně v přeneseném slova smyslu je pro mne přirozené takovouto alegorii použít, protože sekvenční vnímání rituálů je opravdu odlišné od vnímání polychronního a opravdu to souvisí s časem a časovou ukotveností jedince. Mne, jako polychronního jedince, monochronní způsob přemýšlení ubíjí než by mne nabíjel. Bylo pro mne nutné najít polychronní systém rituálů, který ovšem není o nic horší, než absolutní sekvenční disciplína. Každý jsme prostě jiný.

Mám tu tedy dvě tabulky, obě jsou disciplínou, každá však míchá jinak cílové emoce. Troufám si říci, že někdy mají smysl schody, které jsou nízké a je jich hodně, postupujete k cíli krůček za krůčkem, někdy stačí z cílové tkaniny, zvlášť po nějakém čase praktikování, vybrat jen určitý vzorec uzlíků, které použijete, abyste tkanivem nepropadli až budete došlapovat na jeden uzlík po druhém na síti vztahů a komunikace s vaším podvědomím a okolovědomím archetypů.

Můj systém je zvláštní tím, že je spíš sítí, kde jednotlivé uzly drží jakýsi abstraktní, dříve postavený stav, osnova rituálů, z které vypadaly rituály pro mne aktuálně nadužívané a tudíž nadbytečné. Energie vevázaná v uzlících však stále je, obnovuji ji však ob-čas, ne tak železně pravidelně, jako kdybych chodila po těch 70 týdenních schůdcích. Tento týden jsem schůdků zdolala jen 25. Překrývá se tudíž energie minulá s energií nynější, vláha dopadá tam, kde je potřeba a zároveň svou osnovu oživuji překrývajícími se myšlenkami na celou tkanou látku přes celý den. Proto polychronní vnímání času. Prostě obhospodařuji potřebné uzly kde je potřeba a kdy je potřeba, přičemž míru potřebnosti určím intuitivně sama, nejdu přes automatický časový systém, který sekvenčně a monochronně odčítá minuty ke každému dalšímu rituálu.

Po tomto týdnu jsem schopna říci, že takové podmínky, jaké ze mně vzešly, jsem schopna dodržet a nedá mi to moc práce, přitom je to tak proměňující se varianta, kdy se v týdnu setkám s tolika jevy, s jakými jsem se za dobu půl roku dohromady v měsíci nesetkala.

Setkala jsem se opět s takovou vnitřní radostí z práce se sebou a ještě k tomu přibylo jedno poznání. Radost je u mne vázána na proměnlivost. Potěší mne, když se setkám s jedním jevem naplno třeba jen jednou týdně a pak až za čas. Variabilita u mě vytváří motýly v bříšku, takové to těšení se. Proto jsem měla ze začátku tak intenzivní pocity a nedokázala jsem se pořádně soustředit na další a další intenzivní emoce pořád dokola až jsem se musela vnitřně otupit a pak už jsem se bála a netěšila, nakonec jsem to nějak ustála, našla na čas rovnováhu a pak stejně nevydržela to tempo, jaké mi ukládá… mužský systém, monochromatické vnímání času a rituálu. Jedna sekvence za druhou. Pás v továrně.

Mám stejné výsledky i za použití menšího množství rutiny v rituálech a většího množství hravosti a radosti. Rozložení si rituálů a jevů do různých časů a dnů či týdnů podle potřeby, avšak plánovaně, ze dne na den či z týdne na týden, je cesta, jak se vyhnout stálé sekvenci a přitom si najít vlastní rytmus.

Všímám si, že kupříkladu obrazy Živy se spojily s adorací Země, Mokoš jako západní bohyně s večerní adorací na západ a jsou tam další spojitosti. Velmi příjemně nemusím ráno vstávat, hnát do práce a myslet na adoraci a probírám se, z magického hlediska, až kolem oběda. Půlnoční adorace v úterý a pátek také vyhovuje. Každému dle jeho zvyklostí, já jsem spokojená.

Tak mám radost, že jsem si vyšla vstříc v základu sebe, že jsem přišla na to, co mi vyhovuje. Na čas… A možná tenhle článek pomůže lidem, kteří jsou stavěni před absolutní disciplínu v rituálech, že stačí si jinak rozvrhnout čas a půjde to. Každý jsme individualitou a někteří z nás volnost potřebují pro to, aby mohli dýchat nespoutaně.

A tak to je v pořádku.

 

 

1 – Moree, Dana, Bittl, Karl-Heinz. 2007. Dobrodružství s kulturou – transkulturní učení v česko-německé práci s mládeží. Plzeň: Tandem.

2 komentáře u „Slabina racionálního přístupu“

  1. nějak i přes odkazy nepochopil v čem konkrétně rituály spočívají

  2. Slovanská magie2václav:Tento článek je v rubrice Slovanská magie, tzn. prokliknutím se do rubriky pod nadpisem článku či vlevo v liště vyjedou všechny články, které se na tomto blogu přímo tohoto tématu týkají, je tam v tuto chvíli systém denních adorací a adorace Matky Země, každodenní adorace najdete zde: http://kojot.name…ne-a-kojota.php. Ostatní články týkající se esoteriky obecně najdete v esoterických úvahách či astru, starší v rubrice stává se, neb jsem to ještě neproházela do správných rubrik po změně názvů rubrik a vytvoření nové struktury v systému. Pracujeme s manželem s knihou Slovanská magie od Jozefa Kariky, jeho články na toto téma najdete zde: http://kojot.name…e-a-thelema.php.Budeme-li pilní dostatečně, dostaneme se v dohledné době k doplnění a obohacení Karikovy knihy, jež by potom měla vyjít znovu v přepracované verzi. Tam najdete i úvahy a rituály, které zde nebudou zveřejněny.

Komentáře nejsou povoleny.