Jan Keller – Politika s ručením omezeným : proměny moci na prahu 21. století

Jan Keller v devadesátých letech publikoval jednak texty mapující problematiku ochrany životního prostředí ve společenských souvislostech a jednak knihy zabývající se problematikou státní správy a byrokracie. „Ekologicky" zaměřené publikace se problematikou zabývají z pozice ekologického aktivismu, texty zabývající se byrokracií jsou laděny kriticky.

Autor sám sebe označuje za představitele kritické sociologie[1] a píše: „Mám tu smůlu, že jsem kritický nejen ke stavu společnosti, ale i k navrhovaným řešením. Obávám se, že se to přihodí každému, kdo moc čte. Moje bezradnost není dána tím, že bych řešení nehledal. Spíše naopak tím, že se po nich pídím a nad těmi, na které narazím, uvažuji. Všechna se pak sesypou."[2]

Keller tedy neakceptuje postoj nezaujatého akademického badatele popisujícího stav společnosti, není tedy sociologem programově neutrálním, ale naopak chce aktivně přispět k jejímu zlepšení. Proto bychom jej mohli označit také za sociologa angažovaného. Příslušnost autora k proudu kritické sociologie dokládá i skutečnost, že ve své knize čerpá z děla Z. Baumana a U. Becka[3]

V této tradici pokračuje i knihou „Politika s ručením omezeným". Zcela v intencích angažované sociologie volí téma zkoumání na základě politických a společensko etických motivů[4], i když sám svůj motiv k sepsání knihy Jan Keller popisuje takto: „Oslovilo mne tehdy nakladatelství, které vydávalo knížky Benjamina Kurase. Chtěli, abych napsal něco esejistického, jak na to byli jejich čtenáři zvyklí. Chtěl jsem jim udělat radost. Oni na to hodně spěchali a to bylo téma, na které jsem měl dost jinak nevyužitelných výpisků ze svých pobytů ve Francii. Skončil jsem zrovna s ekologickými tématy (…) a ještě mě nenapadlo, že bych mohl sepsat dějiny klasické sociologie. (…) Takže to bylo takové mezidobí, kdy jedno téma už jsem pořádně nedělal a druhé jsem ještě nezačal pořádně dělat. A když chcete pracovat na něčem, co lze odbýt rychle, co není nijak náročné, na co nepotřebujete velké soustředění, co lze prostě dělat takříkajíc levou zadní bez většího intelektuálního úsilí, tak vás pochopitelně napadne jediná oblast – politika. No a tak ta knížka vznikla."[5]

Bezprostředním impulsem byla tedy ochota vyjít vstříc nakladateli a zpracovat nějaké „snadné" téma. Ale jak autor sám uvádí, zabýval se touto problematikou již v době svého pobytu ve Francii počátkem devadesátých let, kniha je tedy myšlenkově zakořeněna v tomto období autorova myšlení a dlouho čekala na svou realizaci. Způsob, jakým se autor problematikou zabývá a jaká konkrétní témata v oblasti analýzy politiky zdůrazňuje svědčí o tom, že i v tomto případě se pohybujeme ve sféře kritické a angažované sociologie, byť pojednané lehčím, esejistickým stylem.

Obraťme se nyní ke knize samotné. Jak již bylo řečeno, je psána esejistickým stylem a její rozsah je 139 stran. Nejedná se tedy o striktně odbornou monografii, nýbrž o autorovy poznámky a postřehy k problematice současné politiky na pozadí jejího historického vývoje.

Autor formuluje tři hlavní otázky moderní politiky:

1) Zdůvodnění a ospravedlnění existence státní moci – tato otázka má zásadní význam

2) Jaké jsou meze státní moci?

3) Jaký je možný užitek státu?

Je třeba dosáhnout toho, aby ti, kdo vládnou, měli větší strach z těch, které ovládají (než naopak) – pokud to nelze zajistit, pak to není demokracie. Jedním z „receptů" je oddělení moci zákonodárné, výkonné a soudní. Další pojistkou je sféra jiného vlivu. V minulosti to byl vliv církve, nyní jde především o vliv ekonomiky – národní ekonomika dnes již nespadá do područí státu. A pak zde samozřejmě máme soutěž politických stran, jejichž úkolem je formulovat zájmy společnosti a proměnit je do politických programů.

Kombinací posledních dvou pojistek vznikla občanská společnost, která se vymezuje v protikladu k vlastnostem státu, je založena na principu dobrovolnosti na základě společných zájmů.

Abychom porozuměli současné realitě, je třeba porozumět roli médií. V současné době to, co není v médiích, jako by se ani nestalo. Média však neukazují skutečný svět, ale udržují svět fiktivní. Autor používá termín simulacrum, který definuje jako schopnost hrát si na realitu a s realitou a umělý produkt této hry pak vydávat za skutečnější než je originál.

S nástupem moderní společnosti souvisí problém nacionalismu, který spojuje ideu rovnosti s nutkáním privilegovanosti tím, že předstírá, že neformální vztahy lze produkovat v takové šíři jako zboží. Nacionalismus zničil tradiční domov a moderní stát jej využívá, aby si této změny nikdo nevšiml.

Dále se v knize setkáváme s problematikou kompetence a vztahem demokracie a vědění. Svobodné rozhodování předpokládá mít pravdivé informace proto autor hovoří o poradenské společnosti. Experti nejsou voleni avšak jejich role při rozhodování je obrovská, vytváří tak mocenskou asymetrii a tím je zpochybněn systém rovnosti.

Ze své pozice autora nakloněného občanskému a ekologickému aktivismu Keller hovoří o nebezpečí technokracie, kterou definuje jako způsob emancipace rozumu, v němž arogance potlačila schopnost kritického odstupu. Je tou nejnaivnější formou vlády rozumu. Nezamýšlí se nad dlouhodobými důsledky svých návrhů a doporučení. Rozumí pouze řeči čísel a navíc z hlediska technokrata (a ani z hlediska politika) není praktické uvažovat v horizontu deseti tisíc let. Na rozdíl od technokratů a politiků ekologičtí i další občanští aktivisté zůstávají spjati s místem, takže je u nich větší šance, že budou zohledňovat dlouhodobější aspekty toho kterého problému, což jim dává nemenší mandát k podílení se na rozhodování, jako expertům.

Na základě všeho výše uvedeného se kniha věnuje tzv. rizikové společnosti, jak ji definoval Ulrich Beck. Stát se stále méně zajímá o věci, které jsou skutečně podstatné a stále méně dokáže své občany chránit před tím, co jim doopravdy hrozí. Rizika jsou produktem chodu moderní společnosti. Dnes již nejde o to, dosáhnout co nejvyššího blaha pro co nejvíce lidí, jde o to, vyhnout se nejhoršímu. Politici nejsou schopni reagovat na nová rizika a nové podmínky.

Zásadní roli v tom hraje globalizace, která je v současné době vyústěním dějin. V této souvislosti Keller poukazuje na skutečnost, že postmoderní představa, že žijeme v období konce velkých vyprávění, ve spojitosti s globalizací pokulhává. Globalizace je velkým vyprávěním o tom, že jde o celosvětový proces, který neslouží parciálním zájmům, ale všem.

Keller připomíná, že vyprávění o globalizaci mlčí o hrozbách a rizicích s ní spojených. V průběhu globalizace se moc vytrácí z oblasti klasické politiky, protože klasické politické instituce nejsou schopny ovlivňovat toky velkých investic. Umění vládnout se redukuje na schopnost zdůvodnit škrty v rozpočtu a snahu nalákat zahraniční investory. Globalizace znamená revoluci nejen ve světové ekonomice, ale především v rozložení moci. Jde o mocenské vyvlastňování a odnímání kompetentnosti při regulaci sociálního života. Disponuje současná politika nástroji, jak se s novou situací naložit?

Pokud skončí velké příběhy konzervativní, liberální a socialisté ideologie, v čem se pak rozliší politické strany? Pak půjde jen o zajištění běžného provozu společnosti.

Voliči se v politickém rozhodování neliší od rozhodování v oblasti konzumu. Politici s tímto faktem počítají. Důležitá je: správná image, sdělit, co zaujme (nemusí to být nové, stačí nový obal), věrohodnost je důležitější, než pravdomluvnost.

Dalším z důsledků globalizace, který je na první pohled pozitivní, je ústup velkých formálních organizací ve prospěch sítí. Budoucnost patří malým, odlehčeným firmám, které navazují stále nová spojení. Strnulá hierarchie musí jít pryč. Moderní firma se změnila v malé pohyblivé centrum obklopené sítí dodavatelů a poskytovatelů služeb.

Přechod od pevných organizací k pružným sítím přináší výrazný růst efektivity práce, ale též neméně výrazný nárůst nejistot ohledně práce.

Stát v době sítí nemůže mnoho, trh je globální, ale své negativní externality nechává na lokální úrovni.

Co s tím může dělat politika? Deregulace navrhované pravicí činí úspěšné ještě úspěšnějšími a politiku ještě bezradnější, solidarita hlásaná levicí, je v době, kdy jsou oslabovány redistribuční mechanismy, neefektivní. Obě politiky se doplňují, avšak účinné řešení nenabízejí.

Svět sítí prosazuje mobilitu a příležitosti pro všechny, ve skutečnosti však propojuje zase jen ty úspěšné a ostatní na své cestě odhazuje.

Moderní politika spatřuje svůj smysl ve snižování nejistoty ve společnosti. K tomu moderní politika využila tři různé (iluzorní) metody – nacionalismus, konzum a expertní vědění spojené s poradenstvím; ani jedna z nich se neosvědčila, neboť každá z nich vede ve svých důsledcích ke zvýšení nejistoty.

Účelem formálních organizací bylo šetřit rozhodování tím, že je omezily. Tyto organizace ale přestaly být efektivní, což bylo hlavním důvodem, proč firmy přešly na systém pružných sítí.

Snížení nákladů je spojené se sítěmi natolik vítané a dobré, že nejistota, kterou sítě přinášejí, začíná být opěvována jako znak modernity a skvělá věc a je zdůrazňována nabytá svoboda.

Nakonec se autor věnuje problematice občanské společnosti tváří v tvář globalizaci, která poskytuje ekonomickému systému obrovský prostor a ten se tak vymyká národním vládám, které na něj ztrácejí vliv. Stát už nemá prostředky, jak této mocenské nerovnováze zabránit, a občané žijí ve stále větší nejistotě. Stát se stává nepotřebným, ale lid moc nezískává.

Lidé se od politiky odvracejí a upírají svou pozornost na pozapomenutý koncept občanské společnosti.

Pokud má ale občanská společnost řešit problémy, musí si nejprve vyřešit své vlastní. Problémy spolků v rámci občanské společnosti se dají shrnout do 3 dilemat: ziskovosti (vlastní zisk versus obecné blaho), organizovanosti (přísná struktura vedoucí k byrokratizaci versus volná pouta vedoucí k vytrácení společného zájmu) a sítí (nenechat se lapit do klientských vztahů). Autor také upozorňuje na nebezpečí návratu klientelismu.

Do občanské společnosti jsou vkládány velké naděje: měla by být v opozici státu, ke konzumnímu způsobu života i demagogii nacionalismu, měla by mobilizovat síly proti rizikům globalizace. To vše snad může občanská společnost zvládnout, musí se však nejprve zbavit vlastních dilemat.

Klíčovými problémy, k nimž se autor ve své knize stále (z různých úhlů pohledu) vrací, jsou globalizace, občanská společnost, nejistota a role politiky a občanské společnosti v současné globalizované postmoderní realitě. Vše je propojeno – jak ve světě, který obýváme, tak v Kellerově knize. Kniha poukazuje na skutečnost, že vedle proklamovaných pozitiv globalizace je třeba myslet i na četná negativa, které s sebou tento proces přináší ať již v oblasti sociální (nejistota), politické (selhávání tradičních politických konceptů, oslabování národních států) tak i v oblasti ekologické (vliv technokracie, ztráta vazby na místo ve prospěch mobility vedoucí k utilitárnímu přístupu k přírodě). Narozdíl od optimisticky laděných proroků globalizovaného světa se Keller soustředí na stinné stránky současné společnosti a upozorňuje, že nám reálně hrozí možnost, že budeme ovládáni někým zcela jiným, než jsou naši volení zástupci. Jeho pohled není pohledem paranoika, nehovoří o nějakém celosvětovém spiknutí, celý proces není procesem zkonstruovaným nějakými zlovolnými spiklenci, nýbrž samopohybem, který se vymkl kontrole. Máme ještě šanci učinit svět přeci jen lidštějším, nebo jsme lapeni do sítí efektivity za každou cenu? A nebude ta cena nakonec příliš vysoká? Zdravá občanská společnost zatím vždy vyrůstala v podmínkách silného státu, ať už jako partner či kritik. Může být účinná v době slábnoucího státu? Nebo je jejím osudem být neduživou a defektní?

Musím konstatovat, že autorova argumentace je působivá a velmi přesvědčivá. I přesto, že jde o esejisticky pojaté dílo nevelkého rozsahu, Keller se obrací k dějinám a ukazuje, jakým vývojem společnost procházela, aby nakonec nabyla současné podoby. Na příkladu nacionalismu a konzumu dokládá, že falešné, virtuální, ideje nemohou vést k trvalému zvýšení jistoty a naopak další nejistotu produkují. Vzniká tak zákonitý proces, v jehož jádru je simulacrum, předstíraná realita. Iluze pak vždy nakonec skončí v bludných kruzích, z nichž se společnost snaží uniknout prostřednictvím dalších iluzí a celý cyklus se opakuje…

Kniha „Politika s ručením omezeným" brilantně analyzuje situaci, ale jen obtížně hledá řešení. To snad ani není v možnostech sebevzdělanějšího autora, protože jediný člověk nemůže být architektem společenské změny. Autor se neustále vrací k myšlence občanské společnosti a vidí v ní určitou naději, dokáže-li se tato se současnou situací vyrovnat. Nicméně stejně jako politika je i občanská společnost ve zcela nové situaci a její role v budoucnosti není snadno předvídatelná. Proto je třeba občanskou společnost mapovat a sledovat, jak se v globalizovaném světě mění, mapovat i její jednotlivé segmenty a vytvářet tak podklady k dotvoření mozaiky, která by nabídla ucelený obraz současné občanské společnosti v měnícím se světě. Kellerova kniha mimo jiné ukazuje, že mapování občanské společnosti rozhodně není samoúčelnou a od skutečnosti odtrženou akademickou aktivitou, nýbrž dost možná životně důležitou součástí hledání cesty k lepšímu vyrovnání se s měnícím se světem. Kniha tak poskytuje kontext, rámec a smysl i pro mou vlastní práci v oblasti zkoumání občanského sektoru.

Referát do předmětu Občanská společnost, občanství a demokracie


[1] Keller, Jan. 2008. „Prosba o zodpovězení pár otázek" [email]. 5. července 2008 6:43. [cit. 5. září 2008]

[2] Keller, Jan. 2008. „Prosba o zodpovězení pár otázek" [email]. 4. července 2008 8:27. [cit. 5. září 2008]

[3] Keller, Jan. 2001. Politika s ručením omezeným: proměny moci na prahu 21. století. Praha: Evropský literární klub. S. 136.

[4] Jandourek, Jan. 2001. Sociologický slovník. Praha: Portál. S. 223.

[5] Keller, Jan. 2008. „Prosba o zodpovězení pár otázek" [email]. 5. července 2008 6:43. [cit. 5. září 2008]

12 thoughts on “Jan Keller – Politika s ručením omezeným : proměny moci na prahu 21. století”

  1. 2Wu:Díky.Nebyla mi jasná motivace k napsání knihy a protože jsme měli uvést také motiv a badatelský kontext, obrátila jsem se přímo na autora, protože jsem to z dostupných zdrojů nemohla seriozně podchytit. Jinak musím říci, že komunikace s profesorem Kellerem je velmi svižná a on si na nic nehraje, na rozdíl od mnoha jiných profesorů, čímž mě příjemně překvapil. Očekávala jsem studeného čumáka a ono ejhle! Člověk.

  2. Doneslo se mi že pravičáci již Kellera odstranili z VŠ kde přednášel víte o tom něco?

  3. 2černá vewiurrka:To tedy nevím, psali jsme si před pár dny a zmínil se jen, že ho Bursík nepustil na sraz zelených.

  4. 2Wu:Tak jsem dostala za tři z referátu, vidíš, jak zdání klame. Ale Tobě se text líbil, to pro mě znamená mnohem víc 🙂

  5. dřív přednášel v Brně na FSS, tam se příliš nehodil do jejich konceptu nové, mladé, svižné fakulty (taky si myslím, že tam z jeho rozhledu měli někteří strach), takže byl odejit. Přednáší teď v Ostravě a ve Francii.

  6. dřív přednášel v Brně na FSS, tam se příliš nehodil do jejich konceptu nové, mladé, svižné fakulty (hlavně si myslím, že tam z jeho rozhledu měli někteří strach), takže byl odejit. Přednáší teď v Ostravě a ve Francii.

  7. 2oldy@post.cz:Poslyš, nejenom že nepřečtu Tvou znakovou sadu, ale ještě opakuješ sdělení jako by to byl spam. Ještě jednou a budu se k Tobě jako ke spammerovi chovat se všemi následky, které to pro Tebe nese.

Komentáře nejsou povoleny.