Rozkoš a bolest

"Krátce a tvrdě pronikal do té drzé čubky. Chtěl ji potrestat a bylo jedno, že si takové chování sám přál. Omotal si její nádherné lokny kolem zápěstí a škubl, div jí je nevyrval. V hrdle jí zabublal zvířecký řev. Rozkoš a bolest. Tak to mělo být." Píše se v jedné erotické povídce, ze které jsem vybrala ukázku.

Její názornost tkví v principech a posloupnosti, se kterou se jeden setká při denních rituálech, do kterých patří kromě pracovních, jídelních a spánkových rituálů také sex, ritualizovaná divokost a uklidnění.

Vydráždění, zkrocení a akceptace bestie v nás je důležitá pro vnímání naší celistvosti. Jednoduše – bílá bez černé a červené je pouze a jenom okamžik, než vás chytne lev za kštici a pěkně vám naklepe zadek jízdou po temném a krvavém lese – abyste se nenudili v té třpytivé bílé.

Začněme však od sexuální abstinence, to je takový príma bod nula. Po čtyřech letech striktního asketického života se jeden člověk sdílející své duchovní zážitky na netu začal cítit jako panic a vstoupil do ještě těsnějšího sepětí se svým bohem. Ze své zkušenosti mohu potvrdit, že i já jsem měla přelom do takového cítění po čtyřech letech usilovné duchovní práce spojené s askezí a zřejmě tam je nějaká hranice, po které se člověk stane asexuální a veškerá energie z nižších pudů sublimuje do ducha.

On po takovém přelomu potkal osudovou partnerku a místo toho, aby s ní spojil svůj život v lásce a kromě toho také sexu jako tělesném projevu lásky, tak odmítnul a zůstal u askeze. Přeji mu to, člověk se cítí opravdu čistě a fakt je, že dopracovat se k takové čistotě u milování zřejmě trvá opět nejméně čtyři roky duchovní práce skrze extázi vzniklou při spojení dvou bytostí a předpokládá to plnou a uvědomělou součinnost druhé osoby, tudíž je jednodušší být sám, je to méně riskantní vzhledem k selhání. Nicméně množí se nám tu duchovní dvojice, takže všichni odvážlivci riskují s láskou svůj duchovní růst o sto šest. Kromě toho předpokládám, že hranice abnormálních zážitků mají také nějakou čekací dobu, proto se zřejmě sňatky uzavírají nadosmrti, takže můžeme všichni trénovat jak o život, koneckonců nám nic jiného nezbývá.

Vrátím-li se ke své životní cestě, tak já jsem v této situaci podlehla svému osudovému partnerovi a proto jsem se z takového místa v životě vrátila do běžného života a místo extází z božské nekonečnosti tužím svůj adrenalin jinde. Dokazuje to, že veškeré projevy života jsou vratné podle toho, jak si to kdo přeje. Někdy můžete jít po cestě, kterou si dokonce i sami vyberete.

To mě přivádí k tomu, že někteří z nás mohou prožívat tělo jako ne-čisté. Krev je vnímána jako projev něčeho špinavého, necudného, násilného a ďábelského, žena je na tom ještě hůř, protože krvácí každý měsíc z "nečistých" míst spojených s ďáblem a slastí. Ta neřestná nádoba hříchu! Ovšem, jak řekla buddhistická mniška Diane Perryová na přednášce: „Není to žena, která je příčinou problému, jsou to nečistoty v mužské mysli. Kdyby v mužově mysli nebyla chtivost a vášeň, nic z toho, co by žena udělala, by mu nemohlo způsobit žádný problém… Jde o problém muže a on ze všeho obviňuje ženu!" Dalajláma se pak rozplakal, jak ho to dojalo. V dnešní době tedy mají i ženy šanci, muži místo aby je upalovali, tak se dojímají a pláčou, takže snad je určité zrovnoprávnění ohledně duchovního přístupu na dobré cestě.

Jak to tedy lze skloubit? Veškerý projev našeho těla je přirozený. Do tělesných projevů spadají i biologické pochody očisty a také pohlavní pud. Pokud toužíte celým srdcem odevzdat svou sexualitu Bohu a konat jen na základě ducha, jde to. Z duality ducha-těla se dostanete do pseudojednoty, protože dokud budete žít, sexualita tam bude a bude vytvářet opozici duchu. Druhá cesta je směřována na pseudojednotu v sexuální slasti.

Totiž, nejenom v hlubokém duchovním vytržení lze komunikovat s vyšším bytím. Jde to i přes sexuální tranz. Sexuální extáze lámající hranice k duchovním zážitkům může nastat v odevzdání se partnerovi u něžného milování, může ovšem nastat i u vypětí psychiky při drsné hře. Přestože spoustu sadomasochistických praktik mohou dělat – a také dělají – lidé, které pojí jen touha po slasti trochu jiného rázu a bílé techniky je nerozpálí do ruda, tak se domnívám, že jiné stavy psychiky, které si tím přivozují, hraničí s doteky Boha v tranzu duchovním. Je to druhá strana mince. Touha dotknout se nedotknutelného.

Kojot říká, že primární u vnímání Boha je strach, který je iniciační a u emočně plochého zážitku je těžké se nějak dostat dál. Bez velkých emocí to nejde. Tak nějak mi to připomíná definici prvního sexu, nemůžu si pomoci. Jaké to bude? Hledání, dotek emocí a pochopení… U sexu S/M směru jsou emoce akcentovanější. Přeci jenom u opatrného a něžného milování se budete těžko bát tak, až vás to hodí do mezistavu mysli, který bolest mění v rozkoš. U setkání s nevýslovným dotyčný mezistav budete mít určitě.

Dvě stezky – levá a pravá, obě jsou platnou součástí našeho života. Obě můžete použít, protože důležitý je cíl a ne prostředek. Touha dotknout se nedotknutelného se následně změní v pohlcení dotekem, který projde celým vaším tělem jako dotek božského. A jestli zvolíte extázi z askeze nebo extázi z řízené sexuální síly levé či pravé stezky… ;o)

Třpytivé božské všeobsahující energii je to koneckonců jedno.

Vaše tělo, vaše duše, vaše volba.

ZAUJALO?

Zkuste také:

Rychlý prachy aneb kdo oslovuje slečny v našem městě

Gargantua aneb středověká rozkoš vytírání housetem

Ztopořené rakety aneb kam až jsme se to dopracovali

Víš, on nemá vztah k dětem, byl by radši, kdyby se mu narodilo autíčko

Co to tady máš, to je flitr? Aneb jak se dělá žárlivost…

12 komentářů u „Rozkoš a bolest“

  1. Po 4 letech SEXUALNI abstinence….. Citim se jako velke zvire v male kleci. Vsechny energie mi pracuji naopak, v tele tika casovana bomba. Jako by nebylo mozne zvyknout si na to.

  2. A zpracováváš tu sílu třeba energeticky, skrz čakry nebo tak něco? Máš-li pocit, že Ti abstinence ubližuje, zkus masturbovat, mohlo by Ti to pomoci srovnat tělo.

  3. „Sv. Augustin řekl, že zlo je nedostatek dobra (nikoli samostatná entita, viz rádobyvznešené kecy o nutné rovnováze zla a dobra)“, (z jedné SMS).

  4. 2 Henry Psanec: A je to i Tvůj pohled na věc? Tedy – psal jsi tu SMS, ztotožňuješ se s tím, polemizuješ s tím? Jak to vlastně vidíš?

  5. Sv. Augustin byl moudrý člověk, to zajisté. Žijeme však v duálním světě a duální svět má své podoby. Kdo posoudí, co je dobro a co zlo?Na větvi usnul v třeskutém mrazu malý ptáček. Zmrznul a spadl na zem. Naštěstí šla okolo kráva a vyklopila své hovno přímo na ptáčka. Ptáček v teple procitl, pookřál, začal se uvelebovat, vesele si prozpěvoval a vyzobával zrníčka a semínka, kterých to hovno bylo plné. Šla okolo kočka. Když uslyšela cvrlikání, hrábla do hovna, ptáčka vytáhla ven a sežrala ho. Z toho plynou následující poučení : 1. Když se na tebe někdo vysere, neznamená to, že je to tvůj nepřítel.2. Když tě někdo vytáhne ze sraček, nemusí to nutně znamenat,že je to tvůj přítel.Častokrát domnělé zlo slouží dobru, zvlášť když se podívám zpět, konkrétně má „malá zla“ sloužila k pochopení následujících událostí. Nevidím v tom nedostatek dobra.

  6. Dobrá, budu to brát tedy jako polemiku s Augustinem, i když pořád nevím, nakolik se s tím Henry Psanec ztotožňuje. Tedy: Jak Lucienne správně poukázala, dobro a zlo jsou relativní pojmy. Co vnímáme jako zlé se může ukázat jako dobré (z širší perspektivy) a naopak. Pokud bychom sledovali příměr se světlem a tmou jako jeho nedostatkem (tedy něčeho jsoucího a jeho nedostatku), znamenalo by to, že by se tma mohla „překlopit“ ve světlo, tedy nejsoucí ve jsoucí. Jediným možným protiargumentem by mohlo být zkreslené vnímání pozorovatele, tedy že by světlo viděl jako tmu – což možné je, viz též Jan od Kříže. To ale nic neubírá na relativnosti dobra a zla z hlediska různých jedinců.Z mého pohledu dobro ani zlo v absolutním smyslu neexistují. Lze hovořit jen o pociťování dobrého a zlého, což ovšem souvisí s konkrétním vnitřním nastavením mnohem více než s nějakými absolutními kvalitami…BTW: O čem to tady vlastně plácám? Vždyť to byl článek o sexu!

  7. 2Kojot:Tedy, příměr dobra a zla z Tvého pohledu zní fundovaněji a dá mi o něco víc práce ho pochopit než pochopit svůj příměr o hovnu. Jak jinak. Lejno není filosofie :)V ostatním se shodujeme.

  8. Tu sms jsem nepsal já. (A ani nevím, kdo ji psal, dostal ji jeden můj přítel.) Musím popřemýšlet, ale myslím, že s tou „nutnou rovnováhou“ taky nesouhlasím.

  9. Omlouvám se pokud už jsem to sem psal, ale našel jsem na webu Petra Motýla tento citát:“Je to příběh o hledání cesty k sobě, vyprávěný s nekompromisní otevřeností,“ tvrdí redakce. Ať to zní jakkoli nemoderně, budu vždy tvrdit, že otevřenost a vulgarita nejsou synonyma: „Myslím jenom na to. Na tvůj ocas, červený, slizký a tvrdý. A nahmatala jsem ho v kalhotách, odhrnula předkožku a nechala si ho vystříknout do dlaně.“ (s ohledem na čtenáře Tvaru jsem vybral jednu z nejméně odpudivých pasáží) Alexandr Solženicyn o tomto chorobném kultu „otevřenosti“ píše: „‚Každý má právo vědět‘ je lživé heslo lživého století, protože daleko výš stojí jiné, dnes ztracené právo: právo člověka nevědět, nezaneřádit svoji Bohem stvořenou duši pomluvami, žvásty, hloupostmi.“ (Jakub Grombíř v recenzi knihy „Je hlína k snědku?“, http://www.zebry.cz…s=sn%C4%9Bdku)

  10. Souvisí to jenom s první větou. Přece za tu dobu co mě znáš víš že já píšu úplně o něčem jiném, než o čem jsou články.

  11. Zřejmě při své obrazotvornosti vždycky nějaký skrytý smysl Tvých komentářů najdu, jenom tady mi to přišlo, že to ani abstraktním velkým oslím můstkem nenavazuje. Jednoduše – přišlo mi to zřejmě tak drsný, že mi to zarazilo obrazotvornost a bůhví, jestli jenom ji 🙂

Komentáře nejsou povoleny.