Setkání s Neptunovými 19. 9. 2006

Příběh, který se mi stal před dvěma lety při jedné meditaci. Třeba osloví i vás.

Jsem pod vodou, unikají bubliny vzduchu, ale já se nebojím. Čekám, co přijde.

Zanedlouho se přiblíží vodní bytost, žena, a ptá se: "Čeho si žádáš?"

„Nevím, pořád mám nějaké znaky s vodou a neumím je rozluštit. Potřebuji poradit."

„Voda znamená hlubiny podvědomí, hlubiny podvědomí…" Dí ona myšlenkami a zanedlouho se k ní připojí zprava více rusalek, já jsem po jejich levé straně. Berou mne mezi sebe a křišťálově modrou průzračnou vodou mne vedou někam dolů. Proplouváme vpravo nahoře od mého kruhu křišťálů, kde spí kameny v barvě čaker. Při cestě kolem se rozsvítily svými barvami do tmy.

Plujeme doprava rovně dolů až do tyrkysového sálu, kde jsou kolem dokola bytosti. Jsou takové průsvitné, naproti mně je Neptun a jeho žena – královna. Vypadají jak otec a matka – archetypy, jsou lehce do tyrkysovomodra, světlejšího odstínu. Jsou velmi velcí, asi čtyřmetroví.

Uprostřed kruhu z vodních bytostí je sedátko, takový hranol. Sednu si na něj.

„Čeho si teď žádáš?" hřmí Neptun.

Jeho žena říká:"Co pro tebe teď můžeme udělat."

Zamýšlím se a dospívám k názoru, že je potřeba dát dárek. Vždyť s sebou žádný nemám, lekla jsem se. Potom jsem sáhla do levé kapsy u pasu na zeleném saku a vytáhla prsten ze stříbrného kovu, který měl do sebe vsazený vysoký minerál barvy čirého křišťálu, vybroušený do nerozvitého, respektive polorozvitého květu lotosu. Podržela jsem ho na dlani. Z druhé kapsy vpravo jsem vytáhla prsten ze zlatého kovu, se vsazeným kamenem barvy čiré žluté, který znázorňoval již rozvitý lotosový květ.

„Přinesla jsem Vám dary." řekla jsem s radostí a předala stříbrný prsten Neptunovi a zlatý jeho ženě. Také si je tak nasadili, Neptun na pravou ruku, ona na levou. Přišlo mi trochu zvláštní, že je tam taková polarita, že si třeba muž nenasadil zlato a žena stříbro, ale obráceně.

„Ano, přinesla jsi nám dary a my Tě vyslechneme," říkají Neptunovi.

Vytahuji zpod sebe truhličku s drahým kamením, tuším, že v ní převládá zlato s broušenými krvavě rudými krystaly. Otevřela jsem ji a předala Neptunovým.

„Ano, i poradíme."¨

„Tak jo." Říkám. „Mám neustálé kontakty s vodou a nevím, co znamenají."

„Voda je temnota hlubin podvědomí, kterou prosvětluješ paprskem poznání. Momentálně se nacházíš ve velké temnotě, ale nezoufej. Podaří se Ti zvítězit včas. Neboj se, jsme s tebou. Budeme tě držet nad hladinou a budeme tě chránit. Nikdy nad tebou voda nezvítězí, ale ty zvítězíš nad vodou a podmaníš si ji. Voda je nejzáhadnější strukturou na Zemi, má několik skupenství a je základ života. Až prožiješ všechna skupenství, dostaneš rozřešení. Nepřestávej psát. Voda je minerál. Voda je lotos, který hledáš. Ať už ji piješ nebo s ní jinak zacházíš, voda ti ukáže, co se v tobě nalézá. Voda je zázrak Bytí. Voda je základ. Voda je intuice. Voda je vítěz i vítězství. I prohra, když na to přijde, samozřejmě. Voda je krychle. Voda jsme my. Voda je lotos i zubr. Voda jsou prsa, která zvadla. Voda je vejce. Voda je život. Muž, kterého obdivuješ i Ty. Všichni jste jedno a jedno zůstanete. Spoj se s ním a vytvořte celek, vytvořte vodní dvojici. Budete harmoničtí. Voda je krása, voda je stesk, voda jsou slzy, které mrzí. Voda je síla, která se nedá zkrotit."

„Pro dnešek konec slyšení. Čekáme tě příště. Zítra.."

„Děkuji" říkám a odplouvám nahoru do bleděmodré hladiny, kterou prosvítá slunce.

Za chvíli jsem nahoře, cákne to a já znovu dýchám vzduch.

______________________________________________________________________

 

Příběhy s Neptunovými gradovaly v Africe, kde jsem byla to léto, ale to už je zase na jiný příběh. Když se podívám dva roky zpět, byla to dlouhá cesta. Podívám-li se přede mne, vidím nekonečno.

 

ZAUJALO?

Zkuste také:

Pro všechny, kteří prožívají temnou noc duše

Současná společnost

Duha, sabiánské symboly a přátelství

O nedokončeném obrazu

Starají se o mě

6 komentářů u „Setkání s Neptunovými 19. 9. 2006“

  1. Moc hezké. Nejste oba vodní znamení? (mívala jsi tu tuším obrázek, ale neprohlédl jsem si ho dost důkladně :)). Zdával se mi před lety opakovaně jeden sen s vodou, plaval jsem u dna bazénu, už mi docházel vzduch, a tak mě napadlo, že bych se mohl zkusit nadechnout. A ono to šlo. Takže jsem se samou radostí probudil 😀

  2. Děkuju. Občas tu teď vytáhnu ze šuplíku i něco dalšího 🙂 Na roční výročí svatby mám připravenou vizi, která proběhla při konzultaci s jedním astrologem, který mi pomáhal s určitou sebereflexí a kde se opět ukázalo, že zřejmě nezůstanu sama, ač mám samotu a mnišství v krvi. Těš se, bude to zajímavé. Ad vodní znamení – oba máme s vodou něco společného, nicméně tentokrát jsem ještě o Kojotovi takhle „na vážno“ nevěděla. Příběh je z doby, kdy gradovalo mé duchovní ponoření se do éterického světa, vcelku trhaně jsem kvůli přicházejícím obrazům a různé práci jasnovidně-energetického charakteru spala tak tři až čtyři hodiny denně a žila dost asketickým životem, protože za prvé jsem nikoho nechtěla, za druhé kdo by to se mnou vydržel. No, až za měsíc mi spadl do postele anděl a za další měsíc i Kojot a bylo vymalováno. Určitě si ty články pamatuješ :)I mně se zdával takový sen. Byl to sen, jak jsem plavala do hlubiny v prozářené vodě sluncem. Zdával se mi vždy po několika letech a já si vždycky říkala, že si musím pamatovat co přijde, abych věděla, jestli je sen předzvěstí něčeho dobrého či špatného a pak jsem to samozřejmě vždycky zapomněla, i když vím, že se mi po tom opakovaly stejné situace. Dlouho se mi už nezdál, zdají se mi jiné příběhy, takže si opět nemohu říci: Lucienne, něco Tě čeká, je to stejné jako u minulých snů a Ty nevíš, co to je, protože jsi zapomnětlivá 🙂

  3. To je krásný zážitek! Začínám mít díky tomu počtení chuť na něco snivého, vnitřně vodního zářivě mihotavého. Překvapilo mě, jak mi to čtení udělalo dobře! Dík.

  4. Příběh s Neptunovými znám, ale bylo krásné si jej přečíst a ještě tak úžasně napsaný!2 Wu: Mně se zdál jednou sen, v němž jsem skočil do vody a zajel hodně hluboko pod hladinu. Pak jsem plaval nahoru a byl jsem ještě hodně hluboko, když mi došel dech. Tak jsem se na okamžik probudil, hluboce s nadechl, vrátil se do snu a vyplaval na hladinu 😉

  5. Lucienne: taky nikdy nepostřehnu, jestli ten sen něco přejímá, nebo naopak zpracovává. Kojot: to je ovšem frajeřina 🙂

Komentáře nejsou povoleny.