Místo slunečního já

Sluneční já je vyjádřením naší pravé vůle, objevení naší pravé vůle je základem duchovní práce a smysluplného života. Nu, a kdo objeví svou pravou vůli, ten se přibližuje svému slunci v sobě, svému slunečnímu a proto nad-astrálnímu já, které je složené ze všech sil a zároveň ani z jedné, podle Karikovy Slovanské magie. Je to světlo samo o sobě, které v sobě integruje aspekty barev duhy. Barevný svět.

Kde se však ten barevný svět fyzicky ukrývá?

Intuitivně bych si tipla, že třeba v srdci, v srdeční čakře, popřípadě čakře druhé – hara centru. V srdeční čakře díky tomu, že je třeba ověřit srdcem zda to, co dělám, odpovídá mým pocitům a působí mi to radost, podle níž poznáme pravou vůli, čakra druhá kvůli tomu, že se tam nachází centrum pravdy – ověřovací bod pravdivosti reality. Zkuste si to někdy – vezměte si nějakou vlastní myšlenku, o které pochybnosti nemáte a pošlete ji do druhé čakry – nastane specifický pocit ověření, validity. A obráceně – vezměte myšlenku, o které máte pochybnosti a uvidíte, jestli vám ji vaše tělo potvrdí nebo vyvrátí. Jen pro forma – pod nánosy neupřímnosti se těžko hledá kontakt s pravdou a se sebou samým. Pro takovou vnitřní komunikaci je třeba mít čisté silnice.

Mé podvědomí si však nemyslí, že je to druhá nebo čtvrtá čakra. Mé sluneční já umisťuje v aktivní imaginaci s železnou pravidelností do mozečku (lat. cerebellum). Právě tato pravidelnost mne zaujala a našla jsem šikovný článek ve Vesmíru, který velmi dobře osvětluje, co vlastně takový mozeček v hlavě dělá.

"Je to významná část centrálního nervového systému, která je uložena v zadní jámě lební za prodlouženou míchou a Varolovým mostem. Stejně jako velký mozek je i mozeček rozdělen na dvě hemisféry, má členitou kůru, pod ní bílou hmotu tvořenou nervovými vlákny a v ní ostrůvky šedé hmoty – mozečková jádra. Ačkoli je mozeček mnohem menší než přední neboli velký mozek, jeho kůra obsahuje více neuronů (v porovnání s kůrou velkého mozku), a navíc je propojen se všemi důležitými mozkovými strukturami i s míchou. Proto se významně podílí na řadě nervových funkcí, dokonce i na těch, které byly dříve přisuzovány výhradně velkému mozku. … Má vliv na rovnováhu, svalové napětí, koordinaci a přesnost pohybů. Vzpřímené držení těla, pružná lehká chůze a kultivované, přesné, dobře koordinované pohyby jsou známkou nejen správně fungujícího pohybového ústrojí, ale i jeho bezchybné spolupráce se zdravým nervovým systémem." Vysvětluje článek ve Vesmíru.

Mozeček se tedy stará o motoriku, koordinaci pohybů, rovnováhu a zároveň spojuje vše se vším. Jak příznačné. Pohyb a rovnováha zároveň s koordinací pohybů v životě je úloha našeho slunečního já. Život je pohyb a my se v něm snažíme udržet rovnováhu v ose, centrálním bodu. Tento centrální bod je bodem v kruhu, znakem slunce. Centrální bod znamená, že odtamtud to není nikam daleko, ale naopak, všude máte stejně blízko. Kdo žije na okraji kružnice v některé oblasti, na druhou stranu to má opravdu hodně daleko a nemusí se mu podařit se tam vůbec dostat, protože nemá tolik volní síly, aby dokázal překonat rozpor protikladného pólu. Trochu zlomyslně mě napadá záškodnické přelstění protikladných sil pohybem po okraji kružnice. Kdo však ví, jestli je opravdu kulatá a jak moc náročné je pohybovat se v extrémech v každém směru 🙂

"Mozeček také řídí načasování pohybů, jejich nastartování a včasné zastavení." (Vesmír) Tak proto se doporučuje pravidelný režim v duchovní práci… My si vlastně tříbíme neurony v mozečku. Oprašujeme své cesty, olejujeme svou míchu a také spojení ve velkém mozku.

"Experimentální a klinická pozorování z posledních let svědčí o tom, že se mozeček podílí rovněž na kognitivních (poznávacích) procesech. Na základě podnětů přicházejících do mozečku jak z těla, tak z ostatních částí mozku vznikají nové pohybové stereotypy v podstatě metodou „pokus-omyl" a ukládají se v mozečkové paměti. S ohledem na uvedené nálezy lze předpokládat, že podobným způsobem je kontrolována respektive koordinována i mentální aktivita." (Vesmír) Vida. Takže koordinace fyzické a mentální aktivity, vytváření nových spojení. V případě, že spojujeme např. sed v ásaně s aktivitou nemyšlení případně odříkávání manter s málou a soustředění se na prožití obsahu, tak budujeme, kromě jiného, koordinaci v mozečku, což se obrazí v celém těle.

Celý mozek je poněkud složitější záležitost. Jak uvádí Karika v Zónách stínu v kapitole Magie lidského těla (s. 168 – 169), první oblastí, která vykonává prvotní diferenciaci vstupujících impulsů je talamus, který je "sídlem" a hlavním fyzickým nástrojem Svatého anděla strážce, přičemž upozorňuje i na souvislost srdce a krve zároveň s odkazem na thelémskou verzi kabalistického kříže. Svatý anděl strážce reprezentuje tajné Já každého muže a ženy, to jest jejich tiché Já. Vzhledem k tomu, že Karika se mozkem zabývá velmi podrobně, zájemce odkazuji na již výše citované Zóny stínu.

Přínosné pro validitu tohoto článku je, že mozek a nervová soustava je v Zónách stínu nejdůležitějším centrem, kolem kterého se točí všechny rituály a činnosti vyvolávající specifickou aktivitu neuronů. Otázkou je, nakolik je vstup do různých oblastí spirituality naladěním na příslušnou tělesnou oblast a zdali tedy neprozkoumáváme biologický svět skrze aktivní imaginaci, pro každého stejnou, viz spojení Meyrinkovy eseje s popisem dosáhnutí konkrétní vize u koncentrace na jedno ganglion v bederní oblasti – halucinace bílého koně, který dotyčného unese do nebeského ráje a Crowleyho asociace "překrásného muže na okřídleném koni" k písmenu Qof u dvacátého pátého nervového páru v oblasti bederních nervů v Liber 777 ( Zóny stínu s. 166 – 167).

Jen podotknu takovou zajímavost – v Matrixu se chodí do jiné reality přes vstup v týle hlavy, podle délky sondy skrze prodlouženou míchu, mozeček a příslušné vnitřní navazující oblasti (okruhy bazální ganglia-talamus-kortex a diencephalon). Opět mi to asociuje, že ta realita zřejmě bude docela složitá, ale uvěřitelná forma máji, iluze. Karika v Zónách stínu také poukazuje na možnost vnímání reality skrze obraz naší matrice ovládané kromě jednatřiceti párů míšních nervů také dvanácti páry mozkových nervů jako dvanácti znamení zodiaku – reflexí těchto nervů (Zóny stínu s. 171).

Z toho všeho mohu vyvozovat přímou příčinnou souvislost stavu těla a zejména nervové soustavy v něm s myšlenkovými pochody v duchovní oblasti života člověka a nejenom jeho. Také mně to naznačuje důvod důsledné a opakované činnosti, kterou doporučuje každý, kdo se s kultivací svého mozku zabývá, ať už jde o hru na hudební nástroj, učení se jazyka či procházení duchovní cesty jakýmkoli stylem.

Neméně důležitý je také odpočinek, protože pak je to na nervy a z toho přímo o hubu podle vzoru jaký duch, takové tělo.

Takže – ať žije naše sluneční já se svatým andělem strážcem, co dohlíží na realizaci pravé vůle. Jo a sem tam mu dejte kromě dostatku spánku a relaxace také trochu té zeleniny, ať nestrádá nedostatkem výživných látek a pak vás nevede špatnými cestami 🙂 Kdo ví, s čím vším vlastně ta biologie souvisí…

 

Prameny:

1. Jan Cendelín, Vladimíra Štenglová, František Vožeh. 2004. Pohled do nitra mozečku. Praha : Vesmír s.r.o.. Vesmír 83, 273, 2004/5.

2. Jozef Karika. 2003. Zóny stínu. Praha : Vodnář.

3. Jozef Karika. 2003. Slovanská magie. Praha : Vodnář.

 

ZAUJALO?

Zkuste také:

Slabina racionálního přístupu

Koloběh spirituality

Je možné se z duchovního snažení zbláznit?

Jednoduché recepty jak zvládnout osud

Není pravých cest