Kůň řehtací

I byla přízeň v Řecku a Kojot dostal, vzhledem k tomu, že se mu líbilo autíčko na vysílačku, řehtacího koně na kolečkách. Kůň má na sobě kovboje a tak jezdil v zápalu vášně na koberci a na parketách, padal u prahů a když mu došla rovnováha a neustále řehtal.

Kojot na to koukal mírně vyděšeně.

"Co s tím, proboha, budu dělat???" Ptal se a nechápal, jak mohl z Řecka místo nějaké antické amfory či nějakého takového neužitečného kýče, dostat řehtacího koně.

"Budeš si s tím hrát!" Směju se já. "Jako s autíčkem."

"To snad abych si to vystavil vedle té čínské sošky mudrce, ta je taky z Číny." Neubrání se Kojot vlastnímu cynismu a postaví vyřehtaného koně do vitríny s vážnými a nudnými věcmi, jako jsou slovníky a čínský mudrc. "Ne, sem ne…" Zabublá přímo ďábelsky.

"Konečně jsi taky dostal něco užitečného, ne žádnou blbost!" Dorážím ho zcela vážně já. Co bychom taky dělali s dalšími věcmi do vitríny nebo s podobnými neužitečnostmi, které se tak vozí z ciziny na památku.

Odměňuje mě zvláštním pohledem, ještě zvláštnějším, než který věnuje za chvíli koni s jezdcem, který mu ho odrazí, velmi prkenně, nazpátek. Jaký pán, takový kůň.

Slovo užitečný dostává novou dimenzi.

 

 

ZAUJALO?

Zkuste také:

Malované hrníčky

Velikonoční hledání

Co to tady máš? To je f-l-i-t-r?

Jak se má chovat správný muž

Kdo píchne injekci?

4 thoughts on “Kůň řehtací”

  1. Já to tušil, ale nedocházelo mi to: Ten kůň je plnej miniaturních danajských prevítů. Vlastně byl, protože někdy v noci určitě vylezli a nyní plánují v našem bytě záškodnické akce!

Komentáře nejsou povoleny.