Dvojka Bílej a Černej má o jednoho míň

A vyhrává… Bílej. Viď Černej, že tu s náma ještě chvilku pobudeš…

Bílej

Bílej je náš synchronicistní potkan. Z jeho smrti mám radost, tedy – pláču, ale mám radost. Po dlouhé době potkan, který přežil všechna úskalí – na naši svatbu dostal zápal plic, takže s ním Kojot makal na veterinu místo aby mi pomáhal s přípravou svatby, pak dostal zápal plic ještě dvakrát, do toho dva abscesy na oku (mé zásahy víčko vyzdravily), poslední rok měl otevřené vředy na nohou a přesto žil. Žil, když už každej další potkan by to vzdal.

Poslední záchvěv chutě k životu přišel přede dvěma dny. Z jednoho vředu mu už druhý den ve velkém množství vytékala krev a nedala se zastavit ani náplastí napevno. Když se náplast sundala, krvácel, jak o život, dál. Kojot byl pro znovuzalepení a počkání tři dny (byla sobota), aby kdyžtak veterinářka dala něco na srážlivost krve. Já, protože jsem z umírání s potkanama vytrénovaná, zastávám názor, že pokud je tělo sešlé, nemá smysl udržovat ho nadměrnými zásahy při životě. Naopak – dlouho bolavé tělo a možnost zemřít se má využít a ne ji svévolně potkanovi sebrat. Takže – dali jsme Bílýho na papírky, aby krvácel do nich, mrskli do jeho klece mezi kluky aby nebyl sám a čekali, že prostě selže tělní oběh. Dostal dost kokinek a sladký dort z přízně, co jsme dostali my, vařenou véču rýže-maso-mrkev, jako dostala ostatní zvířata kromě činčily, hadů, ještěrů a strašilek.

Takže – pomodlit a spinkat, Bílej.

A Bílej to přežil. Jako každý protivenství.

Tak jo! Bílej byl další dny mazlený, jako každý potkan, včera ale už večer nepřišel pro pohlazení. Všechny potkany kontroluju, jestli dýchají a i on dýchal. Žádný chroptění, žádní efektové, nic. Byl to jen dýchající a spící či podobně relaxující potkan. Jen nepřišel pro pohlazení. Ráno, když jsem vstala, už nežil.

Jsem ráda, že zemřel klidnou smrtí. Podle pozice lehce na boku prostě spal a už se neprobudil. Žádné křečovitě stažené tlapky, žádná krev nikde, jen malá bublinka u nosu. Tělo bylo uvolněné a pomalu zvenku chladlo.

Ano, mám radost, takhle by to mělo být častěji. Většinou jsou to akuťáky s nervy, záchrana posledního dechu.

Měj se fajn, Bílej, tam nahoře. Měli jsme Tě moc rádi.

 

FLY AWAY TO THE RAINBOW IN THE SKY…

 

ZAUJALO?

Různé příhody ze života si můžete přečíst zde:

Životopis Bílýho (Kaif z LMG Rattery)

Jak dostal první zápal plic na naši svatbu

O eutanasii – ano či ne? Malé zamyšlení na tím, co člověk chce a nechce

Eutanasie v praxi – domácí ulevení může být dost překvapení

O píchaných antibioticích při zápalu plic aneb jak držet potkana

 

Bílej