Zlatíčka

Máme s Kojotem jeden svůj strom. Chodíme k němu a povídáme mu…

Dotýkáme se ho dlaněmi, hladíme jeho kmen a lehce rukou projíždíme jeho listím, které nám šustivě zvoní z koruny. Já, když k němu přijdu, povídám mu. Sdílím náš život, naše radosti i starosti, touhy i naplnění. Když zemře potkyš, jdu se s ním rozloučit ke stromku. Stromek zná snad každého našeho potkyše. Jednoduše – sdílím se stromem jako s přítelem.

Onehdá jsme šli s Kojotem a každý jsme stromku pověděl, co máme na srdci. Já jsem pověděla události za posledních pár dní, Kojot prohlásil o stromečku, že je krásný a má úžasné žluté lístečky. To bylo celé…

Jednoduše – já si chodím s přáteli podrbat o aktuálních událostech, on chodí přátele pochválit a sdílet jejich dobrý pocit. Proto také Eliška neustále slyší, že je krásná, stromek jak má krásné lístečky a jak mu to sluší a já slýchávám denně ještě krásnější a tklivější slova, asi proto, že jsem taky krásná a mám krásné lístečky, přeci jenom praxe se nezapře a všichni máme něco společného.

Zřejmě proto, že mluviti stříbro a mlčeti zlato jsme Kojotova zlatíčka.

 

ZAUJALO?

Zkuste také:

Jak se má chovat správný muž

Co žena používá, aby projevila lásku a muž naprosto netuší…

Hádky

Omezení?

Malované hrníčky

4 komentáře: „Zlatíčka“

  1. ale jo, já jen.. že jsem tě onehda zanechal v takové dosti depresivní náladě, říkajíc si, že správná kočka se musí ze všeho vylízat sama.. a ejhle, ono se snad povedlo! Tak ať svítí sluníčko na obloze a v duši co nejdýl. Ne, furt!

Komentáře nejsou povoleny.