Betynka

V den, kdy zemřela Kalamita, šel Kojot pro myši do zverimexu. I hadi musí mít co jíst. Většinou se s myškami rozloučím specifickým způsobem, ten den jsem na to však neměla sílu, takže žádná modlitba neproběhla. Kojot bere myšky z krabičky a hází je hadům. Zavírám oči a jen vnímám s pocitem životního koloběhu.

Provázím Kojota i k Tkaničce, Kojot chytá myšku za ocásek a já mu říkám: "Podívej, ona je ale gravidní…" A bříško před porodem je velké a cecíky nalité, myška na nás kouká.

Nehodili jsme ji tam…

"Vidíš?" S trochou výčitek říkám Kojotovi? Teď máme dalšího nalezence. Zverimexová myška. Zrovna tu píšu o tom, jak umenšujeme chov a jak je to těžké… To je jak natruc. Hned máme panečku o zvířátko navíc. Žádnou zvláštní radost jsem z ní neměla. Přeci jí tam ale nepoženeme na smrt, když čeká miminka. Co bude dál, to se uvidí. Jestli had, tak had. Jestli si nás získá, možná získá šanci žít.

Myška v krabičce chodí od rohu k rohu. Krabička už strašně smrdí myšincem, myši prostě smrdí strašlivě. Tak tu bojuji o to, aby tu bylo pěkně dýchatelně, potkani nesmrdí, když se mění pravidelně podestýlka, tak ani klece ne, jenom se víc práší a všude jsou chlupy, protože Eliška jako každý správný vlčák líná pořád. Pravda, když přijdu jinam, tak se divím té sterilní čistotě, zatímco u nás je to takový přiměřený bordel mnoha zvířat a prachu z knih, takže už v okamžiku setření prachu prach opět napadá na plochy a ulpívá, pronto nepronto, prostě presto.

Pošťuchuji ji ukazováčkem. Myška nejeví sklony k agresi. Kousnout mě či jenom hlodnout, tak má utrum. A jak má utrum u mě, Kojot už s tím nic nepořídí. Koneckonců, Lidožrouta jsem uvítala a pak už jsme slíbili, že si ho vezmeme, takže nebyla cesta zpět a jaký se z něj vyklubal pacholek. Myška oproti Lidožroutovi prostě nekouše. Její první plus. Chová se oproti ukazováčku sice plaše, ale mile. S tím se dá ještě něco dělat.

Kojot ji ukrývá pod domeček, klec stele senem a dává tam dobrůtky. Přemýšlí, kam ji schovat, abych na ni neviděla. Jak na ni uvidím, tak je mu jasné, že se skamarádíme a had nebude. Za závěs u okna ji dát nechceme, aby nenastydla. Zůstává po volném místě po myších zebrovaných nad postelí. Chodím na ní koukat, jestli ještě žije a jak se má, jestli už jsou miminka venku a tak vůbec. Myška se chová stále plaše, ale tak docela mile, jinak se to říci nedá. Je to prostě milá malá myška. Vynořuje se jméno Betynka.

Tak je to Betynka. Vypadá to, že už s námi zůstane.

Kojot říká, že samičky tak nesmrdí, prý hlavně samečci. No má Betynka kliku, že není sameček.

Dvakrát…

 

ZAUJALO?

Přečtěte si také:

Splněné přání, ale trochu jinak aneb jak jsme přišli k Lidožroutovi

Vietnamská asimilace neboli co se odehrává na tržišti, když tam přinesete potkana

Jaký pán, takový potkan

Jak jsem k potkanům přišla aneb jak vyšokovat nic netušící blondýnku v nedělním podvečeru

Svobodné rozhodnutí aneb kdo má kde svůj jogurt