Čakry, éterický olejíček a deprese

V nynějších dnech, kdy se obzvlášť projevuje neviditelné pouto mezi Kojotem a mnou a moje energetické tělo v oblasti určitých čaker trpí jako pes bičem práskaný, načež se svíjí zleva doprava a zprava doleva, jak je taháno a smýkáno energetickými vlnami z naší interakce. Jednoduše, je to fakt hnus a dost to bolí. Křeč čakry je úplně stejně bolestivá, jako křeč v noze, jenom je kus od těla a do těla zasahuje na povrchu. Nevím, k čemu bych to přirovnala, možná snad k tomu, že vám na kůži někdo nalepil kolečko velikosti dlaně a teď se ho snaží odtrhnout lanem ukotveným uprostřed, načež do něj za tím účelem posílá proud, různě ho mele pod vodou a všelijak se snaží a ono tam pořád drží.

Jednoduše – Kojotova deprese dorazila.

Nic, o čem bych nevěděla dopředu, s tím jsem si Kojota brala, jako se spoustou jiných milých i nemilých věcí. Teď, jak sama zpracovávám své vlastní vnitřní situace, jsem citlivější k takovým silným zářičům, jako je Kojot posedlý depresí. Ono se to několik týdnů až měsíců tvořilo právě v těch neviditelných nehmotných tělech, začaly fungovat intuitivní automatické bariéry, které chránily nás oba a nakonec to poslední týden graduje do takových hloubek, že budu ráda, když to Kojot přežije. Koneckonců, proč bych tu měla mít hraniční zkušenosti jenom já.

Nejhorší na tom je, že když máte depresi, nic necítíte. Poukazovat na nějakou lásku… vaření… jiné věci… je na nic. Nic takového v depresi není. Ne, že by to nebylo důležité, ono to jednoduše zmizne, jako by to nebylo. Proto od Kojota nečekám nic a jsem vděčná za každý pohled, který dostávám, protože vím, že to není samozřejmé, není to ani nesamozřejmé, je to taková perla náhodně z hloubky vyplavená. Stýská se mi, jenom ho vidím. Kde je ten starý dobrý Kojot… Není ho tu nikde. A čakry bolí a bolí a mé vlastní zpracovávané situace se zřejmě vážností situace lekly a stávám se normální, což je mi až trochu líto, protože jsem potřebovala zpracovat ještě dost věcí, které najednou mizí a nemám je na dosah vědomí. Takové mě to stálo bolesti, než jsem je vytáhla na povrch a začaly se tvarovat. Zřejmě mé podvědomí moudře ví, kdy ustoupit a vykašlat se na to.

V jedné takové křeči jsem požádala o radu a radu jsem dostala. Mně to funguje tak, že se prostě zamyslím, vnitřně se zeptám, soustředím se a vypluje odpověď, se kterou už mohu pracovat, různě ji zkoumat a nechávat se jí inspirovat. Rada, která přišla v takové situaci, byla – namaž se éterickým olejem. Konkrétní olej jsem doma neměla, ale měla jsem podobný, nijak jsem to neředila, počet kapek jsem na sebe nakapala, dourčila konkrétní části těla na ještě další druh éterického oleje, takže jsem zkombinovala dva různé účinky a – opravdu to pomohlo. Po dlouhé době fyzická věc, která mi na nějaký můj problém pomohla. Většinou mi pomáhá zpracovat věc psychicky, tady ale zřejmě musí zapracovat Kojot a já musím zpracovat ty energetické Kojotovy nárazy, ještě to oba musíme nějak přežít. Já u toho nyní i voním, velmi neobvykle a moc hezky. Zapalovač a svíčku k tomu nepotřebuji, tělní oběh roznáší molekuly vůně sám od sebe.

Tímto tedy poukazuji na zkušenost, že 100% přírodní éterický olej do aromalampičky vám může pomoci s energetickými proudy a přitom neuškodí. Předpokládám, že někdo může mít alergickou reakci a je také možné olej ředit, ale pokud se budete řídit vnitřními impulsy a ty vám to doporučí, neváhejte. Pochopitelně, doporučí-li vám ředění, případně si to vykývete kyvadlem, udělejte to. Já zde nastiňuji jen jednu z mnoha možností, jak se sebou pracovat a každý se sebou pracuje v první řadě na svůj vrub.

I já…

 

ZAUJALO?

Zkuste také:

Jak ovlivňuje postavení prstů na rukou psychiku

Také si myslíte, že něco děláte a ve finále zjistíte, že děláte něco jiného?

9 thoughts on “Čakry, éterický olejíček a deprese”

  1. Neumím si představit sílu deprese, ale umím si představit to naladění jeden na druhého. Protože to znám, atmosféru cítím přímo hmatatelně. Říkávám „vysíláš vlny“ :). Tak se držte, oba.

  2. Díky za vcítění, Wu. Je to silná ataka deprese. Vlny nás docela pohlcují. Uvidíme jak mu bude další dny, podle nich se rozhodne, jestli zůstanu na několik týdnů sama doma… Je mi těžko.

  3. Tenhle svět znám jen letmo trochu knihy a trochu z vyprávění,fyzická bolest kterou já znám je proti tomu snesitelnější.držim palec ať slunko zazáří brzo opět do krajiny..vám oběma

  4. Depresi znám na vlastní kůži – spousta věcí v ní přestane existovat. Když je člověk venku, těžko pochopí, jak může zmizet radost, budoucnost, naděje, barvy, vůle, zájem, chuť jídla … To je blbý, že Kojot tam je zase znovu. Tohle si představit umím. Ale neumím si představit vaše propojení v téhle situaci, bolení čakry, … je to pro mě moc zajímavé. Neznámé. Zvědavost vzbuzující.

  5. 2Liška:Jojo, depresi zná třetina z nás všech, možná i polovina. Propojení je vždycky obousečná zbraň – ve všem jedeme spolu. Jsme jak květinky v jedné váze. Jeden za druhého však nemůžeme vzít odpovědnost za jeho život, tu má každý sám ve svých rukou a proto se oba musíme snažit, aby i ten druhý se měl fajn. Možná bych o tom všem mohla psát víc, ale jsou to naše soukromé věci a popravdě řečeno, veřejnosti je do našeho intimna houby. Kdyby Tě něco zajímalo konkrétně, písni mi na mail.

Komentáře nejsou povoleny.