Podzimní svátky a stroj času

Je to čtrnáct dní, co stromy začaly sundavat své listí a připravovat se na nahotu spánku, který ovíněn ranní rosou zmrzlou v jiskřivé hranolky ledu vypráví o jaře, které jistě přijde. Ve středním pásmu Evropy a nejenom tam všechny civilizace viděly napůl opadané stromy, cítily napůl odteklý čas mezi prsty a viděly, že přichází konec. S koncem se nějak konfrontovaly, každá po svém.

Všechny však tuto dobu vyhranily na přechod mezi světlem a tmou, světem živých a světem mrtvých.

Slovanské národy stejně jako Keltové či Germáni tedy ve střední Evropě pocítily každoročně přechod k zimě. Tento přechod teplé části roku do chladné a temné poloviny nazývali Keltové Samhain. Samhain je také předvečer svátku Všech svatých, což je křesťanský pohled na tematiku, následovaný Dušičkami, svátkem zemřelých. Klíčovým slovem pro toto období je čas.

Čas můžeme vnímat lineárně nebo cyklicky. Linearita pro nás znamená, že čas plyne stále dopředu a nemáme možnost se vrátit, i když máme každý rok kupříkladu 8. března, nevracíme se do loňského svátku žen, ale každý den pro nás bude originálem, nový. Bude mít také každý rok novou značku, o jednotku vyšší než loni. Letos tedy žijeme v cejchu 2008, na stejný den navěky věříme tak ve scifi filmech, ale v realitě nikoli.

Cykličnost času znamená, že se některé dny mohou stát věčnými. Keltové kupříkladu prožívali čas cyklicky, domnívám se, že i mnoho z nás, kteří měří moderní dobu neméně moderními časomírami, si s Kelty či Slovany nezadá v propadnutí se do cyklů. Vžívání se do přírody jako jedinečné a stálé cyklické proměny sebe i okolí, vnímání východu či západu slunce a fází měsíce, péče o přírodu a vše v ní. Je nám to blízké. Po splynutí se Zemí v denních adoracích si konkrétně já připadám jak v Mayském kalendáři. Malá kolečka v kružnicích, které jsou součástmi dalších kružnic, přičemž čas přesně odbíhá a ne aby pobíhal kolem jako splašený či se coural. Vše má svůj daný čas.

Takovým vnímáním se vtáhnete dovnitř stroje času, který má svá zvláštní ozubená kola a na nich své prahy. Nyní nastává čas, kdy se řád mění v chaos a chaos se mění v nový řád, podle Keltů nastává Nový rok, od Samhainu k Beltainu jeho temná půlka. Živí se setkávají s mrtvými a mrtvých se můžeme dotknout, třeba světlem, které pro ně zapálíme.

Společné světlo je to, co je v dnešní den společné nám všem, kdo zde žili či žijí. Tisíce svíček na hrobech dokumentují potřebu setkání se ve tmě za světla. Každý ukončený život je tudíž přechodem od světla života ke tmě smrti, z druhé strany je to však vidět jinak. Vlastně se k nim přibližujeme s jejich vlastním symbolem – držíme v ruce světlo a podáváme jim ho tam, kam až můžeme. Na hrob, jen vzpomínka o tom, že tu někdo byl, kdo tu žil. Poznání. Znovupřipomenutí. Znovuzapomnění.

Láska, slzy, květy odolné chladu, žluté koule aster jako malá slunce, která snad ještě nezvadnou. Aspoň chvíli ještě… Aspoň týden… Snad nepřijde nikdo, žádný zloděj, žádný zloděj času…

ZAUJALO?

Zkuste také:

Pro všechny, kdo prochází temnou nocí duše

Současná společnost

Vánoce, svátky, které mi unikají

Zloději identity

Památka zesnulých

 

2 komentáře u „Podzimní svátky a stroj času“

Komentáře nejsou povoleny.