Absurdní svět

Včera se mi stalo pár drobností, které mě opět ujistily o tom, že absurdno je na dosah. Kojota jsem zanechala Mezi světy a jala se jet domů cestou plnou holých stromů a mlhy, co se dala podsvítit, ale prosvítit ne. Kolem svítil měsíc jako půl rybího oka, prázdná pole zela děsy, kteří šlapali na klacky a vytvářeli zvuky, několik srnek mi přeběhlo přes cestu a bylo to velmi strašidelné. NeKonečný cyklus cedulí Královo Pole – doprava mě opět navedl na silnici směrem ke Kojotovi, což bych kvitovala s povděkem, kdyby tedy byla neděle a nepotřebovala bych jet domů, což je na opačnou stranu. Doma mě čekala studená postýlka, jako překvápko jsem zjistila, že vlčačka Eliška dokázala sežrat mnou pro ni uvařená dvoudenní jídýlka – opřela se o parapet a prostě jedla z hrnce ve stoje, za naší tiché a klidné nepřítomnosti. Lidé, kteří se se mnou bavili před devíti měsíci, zřejmě porodili jiné své já, takže se ke mně neznají a na pozdrav neodpovídají. Nevím… Absurdárium.

Třeba se zítra probudím a bude líp…

Šla jsem koupit do květinářství odnaproti krmivo pro zvířata. Květinářka tam měla mnoho nových druhů sušených trav, některé docela drahé, ale vypadaly dobře, něco bych mohla koupit činčilákovi a ostatním. Mezitím jsem šla na polikliniku za určitým účelem, když jsem vyřídila co jsem potřebovala, vrátila jsem se do květinářství.

Po pravé straně plavalo obrovské hejno, desítky až stovky neonek, pár čichavců a dalších krásných závojnatých rybiček. Plavaly jen tak, ve vzduchu.

"Jé, ony plavou ve vzduchu!" Podivím se. "Jak se vám je podařilo naučit dýchat vzduch?"

"Občas je dáte do vody a pak zase na vzduch a ony si zvyknou." Dí květinářka.

Podívám se pořádně, žádná neonka není ani trošičku poškozená, všechny vypadají zdravě a dobře. Jak se jim mohlo podařit takové malé rybičky naučit dýchat vzduch? Neuvěřitelné. Také si je pořídíme! Až přijdeme domů, bude u stropu plavat pár rybiček, které se občas půjdou napít do akvárka, krmivo už máme. Navečer se schovají pod poličku a přes den si budou tiše plavat bytem…

Vybrala jsem si jednu rybičku, modrého čichavce a chtěla jsem ještě růžového. Růžový se ale někam schoval, nemohly jsme ho pod regály najít a tak mi květinářka ukázala skunky plavající ve vzduchu, nějaké olihně a pak ještě jednoho nesmírně hodného a strašně drahého hlodavce, na kterého jsem opravdu neměla. Byly tam také nějaké úhořovité ryby, jmenovala je jako spálené.

"Doufám, že jste je nepálili." Ozvala jsem se já na jejich flekatou pokožku, která vypadala jak palačinky.

"Jde o to je dobře vysušit." Řekla květinářka.

"Aha." Dívala jsem se na rybičky v malé míse připomínající kočičí záchod.

Květinářka ryby uklidila a šly jsme zase hledat růžového čichavce. Našly jsme bílého, zvažovala jsem, jestli bílého nebo růžového a stejně jsem chtěla růžového. Jestli jsme ho našly, nevím. Probudila jsem se.

Zaráží mě v tomto snu absurdnost a protikladnost symboliky. Do květinářství jdu místo květin kupovat krmivo pro zvířata a zvířata samotná, takže fauna v opozici flóře, rybičky plavou ve vzduchu místo aby plavaly ve vodě, jež je jim určená bytím světa, některé ryby projdou kromě vzduchu i ohněm, který je jen "vysuší na povrchu", takže třetí živel do foroty. Kočičí záchod a ryba je dostatečně výmluvná symbolika – kočka rybu sežere a tímto ji zabije. Mé bílé ryby prošly ohněm, aby byly vysušeny, skončily v kočičím záchodě, ale žily. Dokonce tam měly i trochu vody. Modrý, růžový a bílý čichavec, modročervenobílé neonky – pokus o sjednocení v nepřirozeném prostředí, kde je třeba žít a vypadat dobře a sjednoceně, ač to musí být hodně nepříjemné přijít o svou vodu a žít jen ve vzduchu, který není k bytí rybičkám určen. Možná to vypadá užitečně – být naučen dýchat vzduch místo prolévat žábrami vodu, nemuset čistit akvárko každý týden a svobodně lítat kde se jednomu zamane, ale přirozenost je přirozenost.

Jak to tak vidím, protikladnost mého života se opět projevuje ve snech…

 

ZAUJALO?

Zkuste také:

Místo slunečního já

Vize na základě přemýšlení o partnerství

Setkání s Neptunovými

Jasnovidnost a sny – o porozumění

Starají se o mě