První adventní neděle

Je první adventní neděle. Křesťané na advent myslí jako na příchod Pána Ježíše, pohané však nemusí zaostávat. Stačí si uvědomit, že advent pochází z latinského adventus, což znamená příchod a nechat k sobě přijít ty, které máme v úctě. Koneckonců – příchodové dveře jsou jenom jedny.

Adventní věnec 2008

Letos, jako každým rokem, vyšel první adventní den příhodně na neděli, svátek klidu a míru. V neděli se většinou v domácnostech pracujících uklízí, je služba na úklid domu, chodník jsme si kartáčkem vydrhnuli minulý týden, takže je všechno v richtiku. Vytáhneme cingrlátka, zapichovátka, narveme v okolí různé pichlavé větve a můžeme se v klidu pustit do vyrábění adventního věnce, pochopitelně za zvuku koled. Komu koledy brnkají na nervy, ten si může pustit cokoli jiného, hlavně ne na nohu, zpívat se má v radosti a ne bolestně.

Můj první dospělý adventní věnec jsem si uvila před zhruba pěti lety, kdy už jsem věděla, zač je toho loket. Nikdy na něj nezapomenu, protože tenkrát se stal malý zázrak, který mi nastínil další možnou hypotézu s Betlémskou hvězdou. Betlémská hvězda se zjevila při Ježíšově narození na nebi. Hvězdu hledali astronomové, hledali jí učenci různých oborů včetně třeba Ludvíka Součka. Já ji nikdy nehledala a přesto jsem ji našla.

Věnec s bytostí

Před samotným uvitím věnce jsem šla do lesa, kde jsem se každého příhodného stromu zeptala, zda mi chce dát svou větvičku na věnec. Některý dal, některý ne. Každý strom si řekl, kterou větvičku mi dá. Podmínkou byl souhlas. Kdo nevěří na to, že stromy komunikují, ať to řekne svému oblíbenému stromu a uvidí sám, že se stromem už mu potom tak dobře nebude. Stromy si pamatují…

Ale zpátky k věnci. Měla jsem koupený takový jemný zlatý drátek z výtvarných potřeb a neměla žádný korpus. Věnec jsem vila z větví, které jsem navazovala od špičky do konce větve, jednu za druhou, jak šly za sebou a podle intuice. Do věnce jsem nepíchala žádné hřebíky ani napichovátka na svíčky, protože za prvé jsem na to zapomněla, stejně jako na korpus, za druhé se tím kazí vodivost, protože ať si vezmete jakýkoli živý organismus, základem je voda. Voda vede proud. Proud zesílíte cívkou, kterou upletete dokola z drátu. Pokládáte-li větve pořád stejně, máte jednoduše jednosměrný zesilovač, protože i míza proudí určitým způsobem, stejně jako voda.

Věnec už při vití a zdobení jakoby začal svědit a kolem to začalo fičet. Pokoj se dostal do energetického víru, který se zhmotnil v tisícovkách energetických kouliček při kterých se vzduch mohl krájet.

Světelný rej energie

Věnec jsem pokapala vodou a éterickým olejem z kadidlovníku. Ovázala stužkami, ozdobila nějakými ozdůbkami jako jsou andílci, šišky a tak dále a doprostřed dala kulatý svícínek ze skla, na nějž jsem po dohodě se svíčkami nalepila čtyři svíčky různých barev, ale do každého směru speciální barva. Zapalovat se měla první východní svíčka. Zapálila jsem všechny svíčky tak, jak si řekly. Kdo nevěří, že věci si mohou vybrat svůj osud, ujišťuji ho, že jednat v souladu s vůlí věcí je základem dobrých vztahů a nerozbitnosti. Easy going soužití.

V tu chvíli tlak vyvrcholil. Nad svíčkami se začalo blýskat, udělal se tam mrak o průměru zhruba půl metru a v energetickém víru v šedobílém mraku, který byl přibližně 15 centimetrů nad vrcholem svíček, se objevila blýskavá hvězda. Hvězda nevypadala jako klasická kometa, ale bylo to kometě podobné vyostřené třírozměrné cosi, co mělo hlavu a ohon, bylo to světelné a mělo to takové bleskové vyštípnuté střapaté bodliny, jako když je vystříhnete z hlíny nůžkami. Otáčelo se to kolem dokola své horizontální osy uprostřed mraku a nakonec to po několika minutách zmizelo a zbyl jen energetický vír a já, jak na to koukám jak puk.

Myslím si, že vití věnce a stavění vysokých svící do čtyř stran v jednu dobu jednoho dne, je pozůstatkem jakéhosi velkého magického rituálu, kdy při ploše o rozměrech domu, vysokých pracovních sloupech a s lidmi, kteří to umí, opravdu mohlo být možné kondenzovat a koncentrovat energii do takového energetického útvaru, že několikadenní svit a bouření komety nad jedním místem mohlo přilákat pozornost odevšad. Bůh ví…

Pokoušela jsem se o stejný zázrak od té doby každý rok a nikdy se mi to už znovu nepovedlo. Vždy jen energetický vír, ale hvězda ne. Nevím, okolností, které mohly něco takového ovlivnit, je nespočet. Pravděpodobně v tom hraje roli i psychická síla jedince, která je tříbená a se kterou se v takovém rituálu počítá. Tenkrát byl můj úvazek 1,0 na 24 hodin, dnes už to tak slavné není… Možná se mi to v životě povede ještě jednou, ale nevím nevím…

Každopádně – návod máte, tak to zkuste a uvidíte sami.

 

PŘIJĎTE, BOHOVÉ NAŠI,
POTĚŠTE NÁS SVOU BLÍZKOSTÍ
A DEJTE SVĚTLO NAŠIM OČÍM.

NECHTE TAKÉ ZAZÁŘIT SVĚTLU
V NAŠICH TEPAJÍCÍCH SRDCÍCH
A VEĎTE NÁS TEMNOTAMI ŽIVOTA
DO BOŽSKÉ JASNOSTI…

(Podle sv. Bernarda z Clairvaux)

Dotek světelného světa

 

ZAUJALO?

Zkuste také:

Vize na základě přemýšlení o partnerství

Odráží se magická mapa reality v projevech běžného života?

Setkání s egregorem Vlada Draculy

Jasnovidnost a sny

Série o neviditelném světě v časopisu Astro

10 komentářů: „První adventní neděle“

  1. Raději to zkoušet nebudu, jesště by se mi to povedlo, a co potom? 😉 Je ten energetický vír vnímatelný i dalšími osobami nebo zvířaty? Jak na něj reagují?

  2. Záleží na tom, kdo je přítomen. V případě té Betlémské hvězdy to bylo viditelné pouhým okem a citlivější lidi by jistě cítili energii. Ovšem – já nešla dělat Betlémskou hvězdu, ale udělat si věnec, který nemívá vedlejší účinky své přítomnosti. Dále jsem tam byla s potkany, ale soustředila jsem se jen na tu vytvořivší se hvězdu, protože mě nenapadlo to nějak rušit focením nebo koukáním po potkanech. Potkani jsou vidící a cítící, po energetické stránce. Jinak jsem vždy, kromě posledních dvou let, byla u zapalování adventního věnce sama, tudíž ani tohle nemám ověřené na vnímání jiných lidí a Kojot je dnes stále s těžkou depresí, takže necítí nic, i když kdyby byl v pořádku, tak by jistě cítil, protože to, co se dělo letos se výší tlaku na hlavu a citlivostí k energii podobalo některým rituálům, které cítí i Kojot ve stavu gnóse. Jinak mám vnímavou i přízeň, ale jako introvert se stýkám s velmi málo lidmi, natož abych jim ukazovala kouzlo zapalování adventního věnce a podobné věci. Žádný veřejný představení 🙂 Ledaže by na příští rok přijel Wu a dělal by skrutátora energetických výkyvů v místnosti :)))

  3. Nó, nemůžu říct, že by to nebylo lákavé, ale … soukromé rituály mají zůstat soukromé ;). Takže Wu asi nepřijede a i nadále mu nezbyde než Tvému vyprávění věřit. Což není nic těžkého, protože „energie“ prostě jsou :).

  4. 🙂 Pokud někdy mezi mnou a ekvivalentem křesťanského egregora existovalo pevné spojení, tak to bylo tehdy a to ještě před vitím věnce. Víc už prozrazovat nebudu, ale rozhodně jsem nikdy nebyla typ věřícího člověka apriori. Pokud se ale děje realita, věř na stůl, pokud si na něj sáhneš… Je to ještě víra nebo je to už realita?

  5. „Je to ještě víra nebo je to už realita?“ Tato větička spíše věta mě upoutala. Nebudu zde popisovat své záležitosti, jen jsem se chtěl ujistit, že jsou zde lidé, kladoucí si podobné otázky. Jedna za všechny: „Nakolik úspěch rituálu ovlivnuje víra?“ ▓▒▓

  6. Rituál je v první řadě o nastavení v hlavě. Mechanický rituál je rituál poloviční. Rituál se má prožít a pokud souvisí s vírou, má to být cítit. Ovšem někdy existují faktory, které jsou „mimo“ víru, třeba apriorní citlivost jemnohmotných těl spojená s posunutím vnímání frekvencí a takové podobné věci, a pak se Ti dějou zázraky na počkání. Sama si pomalu nevěřím, co jsem zažívala, byla jsem a jsem stále dost velký skeptik, co to má dost na háku.

  7. moc hezkej článek, nejvíc se mi líbila ta pasáž o stromech, … protože si myslím něco podobnýho

  8. Díky. Psal se skoro sám 🙂 Stromy jsou vděčné téma, zvlášť, když jsi s nimi a dotýkáš se jejich hebké vrásčité kůry…

  9. to je jako dotýkat se vrásčité kůže starého člověka.. staré stromy i lidé hodně viděli, a také si hodně pamatují. Jenže.. málokdo se jich umí nez nějakého prapodivného studu dotýkat. Snad je v tom obava, že tím odkryjeme před druhými svoje citlivé a slabé nitro.

  10. Je fakt, že dotýkat se kůže ostatních je pro mě téměř tabu, zatímco stromů se nestydím. Mám k nim blíž, než k lidem.

Komentáře nejsou povoleny.