Zakotvená teorie – Grounded theory

Anselm Strauss spolu s Barneym Glaserem jsou zakladateli zakotvené teorie v kvalitativním výzkumu. První knižní setkání na téma zakotvené teorie mezi Straussem, jako představitelem symbolického interakcionismu a zároveň představitelem třetí generace sociologické chicagské školy spjaté s pragmatickou filosofií, a Glaserem jako představitelem multivariační analýzy, je publikace The Discovery of Grounded Theory z roku 1967. Jejich práce měla za cíl svou nově vyvinutou metodologií zakotvit kvalitativní výzkum tak, aby se zbavil nálepek „subjektivní", „impresionistický" a „prostě popisný", bez dalšího přesahu. Druhým cílem bylo kompenzovat nedostatek vytváření nových teorií v kvantitativním výzkumu, jehož studie jsou vypracovávány s cílem potvrdit či vyvrátit hypotézy a který se pohybuje v rámci předem daných myšlenkových paradigmat a teorií.[1]


[1] Parafrázováno podle: Šeďová, Klára. Designy kvalitativního výzkumu. [Cit. 8. 1. 2009] Dostupné z: <http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=24161>

Zakotvená teorie představuje sadu systematických induktivních postupů pro vedení kvalitativního výzkumu a už svým názvem implikuje nejenom kýžený výsledek, tedy teorii s nohama na zemi a přitom s hlavou v oblacích, ale také metodologické postupy, které takový výsledek předcházejí. Strauss a Corbinová uvádějí, že „…je to teorie induktivně odvozená ze zkoumání jevu, který reprezentuje. To znamená, že je odhalena, vytvořena a prozatímně ověřena systematickým shromažďováním údajů o zkoumaném jevu a analýzou těchto údajů. Proto se shromažďování údajů o zkoumaném jevu, jejich analýza a teorie vzájemně doplňují. Nezačínáme teorií, kterou bychom následně ověřovali. Spíše začínáme zkoumanou oblastí a necháváme, ať se vynoří to, co je v této oblasti významné.[1]" Je zřejmé, že termín zakotvená teorie odkazuje jak k určitému metodologickému postupu, tak k jeho produktu, tedy výsledné teorii.

 

Straussova a Glaserova cesta se po nějaké době rozdělila a každý z výzkumníků se věnoval zakotvené teorii s jiným přístupem k takzvanému kódovacímu procesu, který je metodickým postupem vytváření této teorie. Glaser se věnoval výzkumu sám a už v roce 1978 vydal publikaci Theoretical Sensitivity (Advances in Methodology of Grounded Theory), oproti tomu se Strauss později spojil s Juliet Corbinovou a společně vydali v roce 1990 knihu Basics of Qualitative research. Grounded theory of Qualitative Research, která byla věnována Barneymu Glaserovi, takže se na poli vědy zřejmě oba oponenti stýkali dál nebo k sobě měli zřejmě velkou úctu.

Knihy byly úspěšné a věda od té doby počítá s oběma mírně rozlišnými induktivními koncepty, které se dostaly do mnoha dalších metodik jako základ porozumění kvalitativnímu výzkumu, ač formálně se zakotvenou teorií buď nespojované nebo spojované se zakotvenou teorií jako základem kvalitativního výzkumu, na který navazuje ten či onen pohled a pocitově jako by to splynulo se samotným pojmem kvalitativní výzkum, protože indukce a porozumění jsou základními analytickými metodami.

 

Českého vydání se kniha dočkala v roce 1999 pod sdružením Podané ruce a nakladatelstvím Albert. Vydání pod sdružením Podané ruce, které se zabývá primárně adiktologií, by se mohlo zdát u sociologické a metodologické publikace trochu zvláštní, ale má to svůj důvod, což uvidíme dále. Strauss sám se totiž zasloužil pod vlajkou chicagské sociologické školy o rozvoj tzv. lékařské, neboli medicínské sociologie a s Glaserem se oba zabývali problémy sociologie medicíny.[2]

 

Zakotvená teorie se začala používat při výzkumu ožehavých témat, u kterých se očekávalo vynoření teorie z analýz rozhovorů a dalších sociologických technik. Práce Kontext vědomí je jedna z jejich prvních významných studií, ve které oba výzkumníci vyvinuli svůj přístup ke kvalitativní analýze dat, konkrétně šlo o výzkumnou otázku, na čem závisí způsob interakce s umírajícím a jak je tato interakce určena znalostí o blízkosti smrti. Druhou významnou prací bylo zpracování otázky, jak ženy s chronickým onemocněním zvládají své těhotenství.[3]

 

V současných výzkumech se zakotvená teorie používá nejenom v medicínském prostředí, ale také v oblasti domácího násilí[4], výzkumů souvisejících s dětským chováním[5] a třeba genderovými studiemi[6]. Tato metodika se používá také v orální historii, protože ve většině studií se začíná narativním rozhovorem.

 

Pod Centrem adiktologie na Psychiatrické klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze vznikly výzkumy „Užití Grounded Theory v pilotní studii výzkumu a zvládání neplodnosti"[7] a „Využití principů zakotvené teorie při etnopsychologickém výzkumu: sociální reprezentace smrti v České republice a na Srí Lance"[8], ve sborníku z konference Kvalitativní výzkum ve vědách o člověku na prahu třetího tisíciletí byla také publikována stať „Metoda Grounded Theory ve výzkumu klíčových momentů léčebného procesu u klientů trpících závislostí."[9] Můžeme vidět, že sdružení Podané ruce knihou Základy kvalitativního výzkumu – Postupy a techniky metody zakotvené teorie od Strausse a Corbinové významně ovlivnilo výzkumy nejenom v oblasti závislostí, ale všude tam, kde jsou skryty emoce a kde se odkrývají i společensky tabuizovaná témata, jako jsou drogy, násilí, sex a smrt.

 

Po zvážení dostupných možností pro svou diplomovou práci „Přechod od spolků k občanským sdružením u současných českých zájmových sdružení občanů zaměřujících se na individuální přístup ke spiritualitě s kořeny v evropské duchovní tradici" jsem se také rozhodla využít možností, které mi nabízí kvalitativní výzkum a zvláště tento soubor kódových procesur, jejichž výsledkem může být zajímavý a neotřelý pohled na současnou českou hermetickou a magickou scénu, jež se bouřlivě formuje a několik neoficiálních sdružení má k přechodu k oficiálnímu občanskému sdružení už jen pár kroků, byť se k nim staví velmi váhavě a neutrálně. Vzhledem k emocím, které tvorba a udržení takových spolků u svých členů i nečlenů vyvolává, zdá se mi tato cesta kvalitativního výzkumu nejvíce přínosná.

 

Z typů výzkumů, které jsem uvedla dříve, vyplývá důležitá charakteristika kvalitativního výzkumu řešeného zakotvenou teorií – východiskem pro výzkum není testování existující teorie a formalizace teoretického problému, ale palčivá existence problému sociálního, který se skrývá ve shluku možností čekajících na své popsání a rozkódování. Podle Dismana „je celý tento proces kontrolován jen a jen vynořující se teorií a ne něčím apriorně definovaným. Struktury vynořující se v tomto procesu jsou předběžně kategorizovány a analyzovány. Jsou vytvářeny předběžné hypotézy a analytické koncepty…"[10] dokud není výzkum teoreticky nasycen, což znamená, že nová informace nevede k dalším změnám. Dále Disman tvrdí: „V podstatě se tu jedná o strategii, jak vyvinout teorii přímo z existujících dat, bez použití jakýchkoliv předem připravených kritérií pro to, která data mají být vybrána. Jedná se o vyvinutí teorie ryze induktivním procesem, bez pomoci předem připravených hypotéz."[11]

 

Chenail v souladu se Straussem a Glaserem říká na téma ukotvování kvalitativního průzkumu v sociologickém časopise Biograf, že je nesmírně důležité pro výzkumníka chápat souvislosti pro vnitřně soudržné bádání, neustále zpětnovazebně udržovat smysluplnost výzkumu takzvanou triangulací a srovnávat výzkum „do latě" podle olovnice držením se původního cíle výzkumu.[12] Důležité je neztratit se v přehršli slov a přitom najít osu formujícího se příběhu v definování oblasti zájmu. Glaser vyzdvihuje tzv. teoretickou citlivost, tj. schopnost rozeznat, co je v údajích důležité.[13]

 

A nejenom triangulace a teoretická citlivost je důležitá pro udržení konzistence výzkumu. Disman poukazuje na koncept reliability a jeho nemožnost aplikace v kvalitativním výzkumu. „Věrohodnost kvalitativního výzkumu je ustavena jinak. Je dána naprostou jasností analytického procesu, jehož každý krok je v publikaci předložen čtenáři a jeho logická správnost může být sledována i laikem. Jen takováto zevrubná, průzračná a jasná prezentace zahrnující nejen závěry, ale reprodukující krok za krokem, jak k nim výzkumník dospěl, zvýší věrohodnost výzkumu v očích čtenáře.[14]" To potvrzuje i kvalitativní etnografický výzkum W. F. Whytea z roku 1955, který zachytil dvouletý vývoj vztahů skupiny zabývající se drobnou kriminalitou – „parta na rohu ulice" – a proslulost studie přišla až s doplněním osmdesátistránkové přílohy, kde Whyte popisuje svůj postup v terénu. Do té doby byla studie přijímána velmi rezervovaně.[15]

 

Zakotvená teorie je podle jejích autorů „dobrou" vědou a „splňuje požadavky na vědeckou metodu kladené – validitu, soulad mezi teorií a pozorováním, zobecnitelnost, reprodukovatelnost, přesnost, kritičnost a ověřitelnost…. Postupy jsou na disciplíně nezávislé… Jakákoliv teorie, která z toho potom vyplyne, bude odpovídat pojetí každého badatele.[16]

 

Nejdůležitější v zakotvené teorii jsou kódovací procesury a kvůli odlišnému náhledu na tyto procesury se Glaser se Straussem na poli vědy rozešli. „Zakotvená teorie má podle Glasera dvě základní kódovací fáze (kódování substantivní a kódování teoretické), podle Strausse a Corbinové najdeme fáze tři (kódování otevřené, axiální a selektivní)."[17] Rozdíl je v pojetí fáze analýzy přicházející po úvodním otevřeném kódování produkujícím ad hoc zvolené nálepky pro různé úseky datového materiálu. V další fázi nabízí Glaser přiřazování takto vzniklých kódů k takzvaným kódovacím rodinám – to znamená k různým typům vědeckých konceptů. Strauss s Corbinovou oproti tomu doporučují dosazení kategorií vzniklých v první fázi do takzvaného paradigmatického modelu, který identifikuje jev, jeho příčinné podmínky, kontext a intervenující proměnné, strategie jednání, interakcí a následky. To v zásadě znamená, že u Glasera výzkumník sám hledá spojení mezi různými kategoriemi či proměnnými, Strauss s Corbinovou takováto spojení předem modelují. Glaser proto považuje přístup svých kolegů za omezující induktivitu zakotvené teorie, neboť nenechává proměnné, aby se volně vynořily z datového materiálu. Přívrženci straussovského postupu oproti tomu považují paradigmatický model za dostatečně obecný na to, aby k omezení induktivity nedocházelo. Naopak si cení toho, že jde o přístup, který je mnohem více návodný a konkrétnější než přístup Glaserův.[18]

 

Existují však rozepře nejenom uvnitř metod analýzy zakotvené teorie a jejími zakladateli, ale také kritiky z řad výzkumníků. Například George Allan z Oddělení informačních systémů a počítačových aplikací na Portsmouth University ve Velké Británii poukazuje na to, že použití této metody v analýze odvození kódů, konceptů a kategorií a jejich následné porozumění bylo pro uživatele metody problematické, což popisuje na projektu použití informačních systémů a informačních technologií při konfiguraci sítě.[19]

 

I v České republice někteří výzkumníci reflektují problémy s touto teorií. Například Šeďová, která se v rámci jejího doktorandského studia zaměřila na způsoby, jak rodiče ovlivňují u svých předškolních dětí vztah k televizi a divácké chování, se potýkala s problémy v rámci kódování a po otevřeném kódování, které nevedlo k výsledku, se rozhodla po poradě s kolegy použít nové seskupení s paradigmatickým modelem a zorganizovala znovu celý text tak, aby propojila kategorie, subkategorie i dimenze mezi sebou. Tím projekt dovedla do zdárného konce.[20]

 

Podívejme se tedy na zakotvenou teorii samotnou, budu se při popisné části mé práce držet přístupu Strausse a Corbinové.

 

Tři základní prvky zakotvené teorie jsou koncepty, kategorie a propozice neboli tvrzení. Koncepty (teoretické pojmy) jsou základní jednotky analýzy, protože teorie se navrhuje pomocí konceptualizace dat, ne přímo z dat. Z konceptů vychází kategorie, které jsou na vyšší a abstraktnější úrovni než koncepty, i když jsou generovány stejným analytickým procesem porovnávání, aby se ukázaly podobnosti a rozdíly. Třetím prvkem jsou propozice, které formulují zobecněné vztahy mezi kategorií a koncepty a mezi kategoriemi. Propozice v sobě narozdíl od hypotéz zahrnují konceptuální vztahy. Výběr datového materiálu se děje pomocí teoretického vzorkování.[21]

Teoretické vzorkování, analýzy a interpretace dat[22]

Pořizování vzorků: je výběr vzorků vycházející z pojmů, u nichž byl prokázán teoretický význam pro vyvíjenou teorii. Pořizujeme vzorky případů, nikoliv osob – např. můžeme z rozhovoru s jedním člověkem najít několik variant výskytu jevů, které spadají do jedné kategorie. Tento způsob klade důraz, narozdíl od pořizování výběru dle statistických pravidel, na aspekty, které vyplývají z potřeb budované teorie.

Prokázaný teoretický význam: pojmy považované za významné se vyskytují anebo zjevně chybějí při postupném porovnávání případů a jsou natolik důležité, že se z nich staly kategorie.

Výběr vzorků řídí v procesu výzkumu naše analýza již sebraných dat. Na začátku vycházíme z literatury nebo zkušeností, je to pro nás východisko, i když provizorní. Potom již výběr lidí a jevů, které u nich pozorujeme řídíme tím, co nám z dat začíná vyplývat. Podle toho také můžeme upravovat metody a techniky výzkumu.

Otevřené pořizování vzorků používáme při otevřeném kódování. Vzorky pořizujeme s otevřeností, což je opakem specifičnosti. Pořizování vzorků je buď systematické nebo náhodné. Cílem je odhalit co nejvíce významných kategorií. Příliš nestrukturujeme svá pozorování, rozhovory nebo čtení dokumentů, protože nevíme, co je pro nás důležité, které pojmy jsou teoreticky relevantní.

Vztahové a variační pořizování vzorků je spoje s kódováním axiálním. Hledáme rozdíly na úrovni dimenzí a to úmyslně nebo systematicky. Kategorie uvádíme do vztahu podle paradigmatu: podmínky, kontextu, jednání a následků. Výběr vzorků se zaměřuje na odhalení a ověření těchto vztahů. Jde o zvýšení pojmové hutnosti a pojmové určitosti kategorií.

Rozlišující pořizování vzorků při selektivním kódování se provádí za účelem ověření kostry příběhů a vztahů mezi kategoriemi, případně pro doplňování nedostatečně rozvinutých kategorií. Cílem selektivního kódování je integrací kategorií zformovat teorii a ověřit ji.

Kódování

Otevřené kódování je analytickým procesem, jímž jsou pojmy identifikovány a rozvíjeny, ve smyslu vlastností a dimenzí. Základní analytické postupy pomocí nichž se toho dosahuje jsou: kladení otázek o údajích a zjišťování podobností a rozdílů porovnáváním jednotlivých případů, událostí a jiných výskytů zkoumaného jevu mezi sebou. Podobné události a případy jsou označeny a seskupeny do kategorií.[23]

 

* Označování jevů – událostem přiřazujeme jména, která je potom reprezentují.

* Kategorizace – více souvisejících pojmenování jevů spadá do jedné kategorie.

* Rozvíjení dimenze kategorie – umístění vlastnosti na nějaké škále a proces rozložení vlastnosti na její jednotlivé dimenze[24]

 

„Axiální kódování je proces uvádění subkategorií do vztahu k nějaké kategorii. Je to složitý induktivně-deduktivní proces o několika krocích, které jsou stejně jako při otevřeném kódování vykonávány prostřednictvím porovnávání a kladení otázek. Ovšem při axiálním kódování je použití těchto postupů více zaměřené a je cílené na objevení a rozvinutí kategorií ve smyslu paradigmatického modelu. To znamená, že rozvíjíme každou kategorii (jev) ve smyslu jejích příčinných podmínek, které ji způsobují, a konkrétní dimenzionální umístění tohoto jevu ve smyslu jeho vlastností, kontextu, strategií jednání nebo interakce užitými ke zvládnutí, ovládnutí nebo reakci na tento jev v tomto kontextu a následků jednání nebo interakce. Kromě toho při axiálním kódování pokračujeme v hledání dalších vlastností každé vlastnosti a v zaznamenávání dimenzionálního umístění každého případu, situace nebo události."[25]

 

Selektivní kódování je proces, kdy se vybere jedna centrální kategorie, která je pak systematicky uváděna do vztahu k ostatním kategoriím. Tyto vztahy se dále ověřují a kategorie, u nichž je to třeba, se dále zdokonalují a rozvíjejí."[26]

 

V případě, že procházíme procesem kódování, je důležité procesní ukotvení výzkumu a uvědomění si procesu jako takového, rozdělení procesu do stádií nebo fází – pro lepší zacházení s kategoriemi. Proces sám při takovémto úhlu pohledu generuje empirickou teorii, kterou postupně dokumentujeme a srovnáváme s aktuálně používanými koncepty. Tím, že zkoumáme jev v konkrétním situačním kontextu, můžeme dosáhnout pochopení vztahu mezi metodou, teorií a empirií, což je odlišné od kvantitativního výzkumu, kdy je formální teorie zkoumána z různých úhlů pohledu a v různých situacích. Tímto postupem dochází k formování hypotéz. Hypotézy v kvalitativním výzkumu ověřujeme teoretickým vzorkováním a nasyceností, teoretickou sensibilitou a konstantním srovnáváním. Komparace je základní obecnou metodou.[27]

 

Zastřešení výzkumu neboli design výzkumu

Design výzkumu je jakýmsi provizorním východiskem, do kterého zahrnujeme výzkumný problém, výzkumnou otázku, budování teoretické citlivosti, kódování, pořizování vzorků vycházejících z budované teorie a výzkumnou zprávu. Design tvoříme krok za krokem tak, jak postupujeme ve výzkumu.[28]

„Zakotvená teorie je tedy návrhem hledání jakési specifické „substantivní" teorie, která se týká jistým způsobem vymezené populace, prostředí nebo doby."[29] Domnívám se, že díky jejím přednostem a flexibilitě, bude vhodnou metodou pro výzkum současných zájmových sdružení občanů zaměřujících se na individuální přístup ke spiritualitě s kořeny v evropské duchovní tradici.


[1] Strauss, Anselm, Corbinová Juliet. 1999. Základy kvalitativního výzkumu: Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Brno: Sdružení Podané ruce, Boskovice: Nakladatelství Albert. Strana 14.

[2] Parafrázováno podle: Hendl, Jan. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál.

[3] Parafrázováno podle: Hendl, Jan. 2005. Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. Praha: Portál. Strana 126.

[4] Kearney, M. 2001. Enduring love: A grounded formal theory of women´s experience of domestic violence. Research in Nursing and Health. Strana 270 – 282.

[5] Šeďová, Kateřina. 2005. Jak rodiče předškoláků regulují socializační vliv televize? In Hendl, Jan. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál. Strana 253.

[6] Dudová, Radka. 2007. Po rozvodu. [ online ] Praha: Sociologický ústav AV ČR. [ cit. 8. 1. 2009 ] Dostupné z: <http://www.soc.cas.cz/info/cz/25048/K-metode-vyzkumu.html>

[7] Konečná, Hana. 2007. Užití Grounded Theory v pilotní studii výzkumu prožívání a zvládání neplodnosti. [online] Praha: Centrum adiktologie, Psychiatrická klinika. [ cit. 8. 1. 2009 ] Dostupné z: <http://www.adiktologie.cz/download/919/Konecna-Uziti-Grounded-Theory-v-pilotni-studii-vyzkumu-prozivani-a-zvladani-neplodnosti.pdf&sess=1fe06071b578257c4ea9c0bd52530d82>

[8] Hytych, Roman. 2007. Využití principů zakotvené teorie při etnopsychologickém výzkumu: sociální reprezentace smrti v České republice a na Srí Lance. [online] Praha: Centrum adiktologie, Psychiatrická klinika. [ cit. 8. 1. 2009 ] Dostupné z <http://www.adiktologie.cz/download/939/Hytych-Vyuziti-principu-zakotvene-teorie-pri-etnopsychologickem-vyzkumu.pdf&sess=c25193bdcda92a980c04645601d568e2>

[9] Filoušová, Iva. 2000. Metoda Grounded Theory ve výzkumu klíčových momentů léčebného procesu u klientů trpících závislostí. In Ivo Čermák, Michal Miovský (ed.) Kvalitativní výzkum ve vědách o člověku na prahu třetího tisíciletí: sborník z konference. Boskovice: Albert. Stránka 119 – 132.

[10] Disman, Miroslav. 2002. Jak se vyrábí sociologická znalost: Příručka pro uživatele. Praha: Karolinum. Strana 300.

[11] Disman, Miroslav. 2002. Jak se vyrábí sociologická znalost: Příručka pro uživatele. Praha: Karolinum. Strana 299.

[12] Parafrázováno podle: Chenail, Ronald J.. 1998. Jak srovnat kvalitativní výzkum do latě?. Biograf. 1998/15-16. Strana 29 – 37.

[13] Parafrázováno podle: Strauss, Anselm, Corbinová Juliet. 1999. Základy kvalitativního výzkumu: Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Brno: Sdružení Podané ruce, Boskovice: Nakladatelství Albert. Strana 53 – 69.

[14] Disman, Miroslav. 2002. Jak se vyrábí sociologická znalost: Příručka pro uživatele. Praha: Karolinum. Strana 303.

[15] Parafrázováno podle: Hendl, Jan. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál. Strana 118 – 119.

[16] Parafrázováno podle: Strauss, Anselm, Corbinová Juliet. 1999. Základy kvalitativního výzkumu: Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Brno: Sdružení Podané ruce, Boskovice: Nakladatelství Albert. Strana 17.

[17] Šeďová, Klára. Designy kvalitativního výzkumu. [Cit. 8. 1. 2009] Dostupné z: <http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=24161>

[18] Parafrázováno podle: Šeďová, Klára. Designy kvalitativního výzkumu. [Cit. 8. 1. 2009] Dostupné z: <http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=24161>

[19] George, Allan. A critique of using grounded theory as a research method. [ online] Portsmouth, UK: Department of Information Systems and Computer Applications [cit. 8. 1. 2009] Dostupné z: <http://www.ejbrm.com/vol2/v2-i1/issue1-art1-allan.pdf > překlad vlastní.

[20] Parafrázováno podle: Šeďová, Kateřina. 2005. Jak rodiče předškoláků regulují socializační vliv televize? In Hendl, Jan. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál. Strana 253 – 255.

[21] Parafrázováno podle: Hendl, Jan. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál. Strana 244 – 245.

[22] Parafrázováno podle: Zásady zakotvené teorie. [ online ] Sociowiki. [cit. 8. 1. 2009] Dostupné z: <http://sociowiki.mrakoplas.net/index.php/Z%C3%A1sady_%E2%80%9Ezakotven%C3%A9_teorie%E2%80%9C_(grounded_theory)>

[23] Parafrázováno podle: Strauss, Anselm, Corbinová Juliet. 1999. Základy kvalitativního výzkumu: Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Brno: Sdružení Podané ruce, Boskovice: Nakladatelství Albert. Strana 52.

[24] Parafrázováno podle: Strauss, Anselm, Corbinová Juliet. 1999. Základy kvalitativního výzkumu: Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Brno: Sdružení Podané ruce, Boskovice: Nakladatelství Albert. Strana 42 – 52.

[25] Strauss, Anselm, Corbinová Juliet. 1999. Základy kvalitativního výzkumu: Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Brno: Sdružení Podané ruce, Boskovice: Nakladatelství Albert. Strana 84 – 85.

[26] Strauss, Anselm, Corbinová Juliet. 1999. Základy kvalitativního výzkumu: Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Brno: Sdružení Podané ruce, Boskovice: Nakladatelství Albert. Strana 86.

[27] Parafrázováno podle: Strauss, Anselm, Corbinová Juliet. 1999. Základy kvalitativního výzkumu: Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Brno: Sdružení Podané ruce, Boskovice: Nakladatelství Albert. Strana 86 – 105.

[28] Parafrázováno podle: Zásady zakotvené teorie. [ online ] Sociowiki. [cit. 8. 1. 2009] Dostupné z: <http://sociowiki.mrakoplas.net/index.php/Z%C3%A1sady_%E2%80%9Ezakotven%C3%A9_teorie%E2%80%9C_(grounded_theory)>

[29] Hendl, Jan. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál. Strana 243.

4 komentáře u „Zakotvená teorie – Grounded theory“

  1. DíkyChtěl bych poděkovat za poskytnutí přehledu GT. Je to jediný rozumný český zdroj, co jsem po krátkém hledání objevil. Velmi oceňuji!

  2. Děkuji moc! Taky to stálo práce vycucnout z celý učebnice základ. Už pro takovýhle komentáře to ráda dělám a vždycky to publikuju. Prostě jste mě potěšil.

Komentáře nejsou povoleny.