Nízkost bytí

Poslední dny vidím na stromech sníh. Vločky zdobí i poslední větvičky ve spleti zapomenuté. Holomráz je postrachem pro faunu i flóru a sněhu je v nížinách vždy zoufale málo.

Nížiny lidských společenství trpí stejně. Jen vzácně dostanou do vínku sníh, z kterého lze vybudovat tepelnou izolaci během zimního období pro živé a dýchající tvory plné emocí. Holomráz si vybírá svou daň i zde. Krutovláda nízkých vládců tvrdým lidským podmínkám nahrává.

Stačí však jediný jiskřivý slunečný dotek a jaro znovu přijde. V nížinách se daří skvěle vínu a smíchu, žádné velké kopce ke zdolání a sněženky s bledulemi prosvítají pod kvetoucími forsitiemi na apolitických zahrádkách.

Jaro přijde brzy. Nízké emoce jsou výkyvem stejně jako emoce vysoké.

Gausse je neúprosný.

 

Krajina

 

ZAUJALO?

Zkuste také:

Co přispívá ke genialitě dnešní civilizace

Gargantua a středověká rozkoš vytírání housetem

Být jako strom

Koloběh splněných slibů

O klíčích

Mí platoničtí bohové

6 thoughts on “Nízkost bytí”

  1. Nojó, pro přírodní jevy ale Gauss neplatí. Pro ty platí nerovnoměrné rozdělení: spousta jevů malých a jen pár vééélikých.

  2. A ne tolik jevů okolo středu, jako v Gaussovi. Jaro ale stejně přijde! Kdyby zimy nebylo, co by to bylo za jaro.

  3. V dnešní středopolitické scéně je Gauss jak vyšitý, v dnešním počasí, kdy nerozeznáš podzim od zimy a jaro od léta to je podobně. Málokdy máš krásný jarní den a čtyři roční období, jako před sto lety. Pochybuji, že by to bylo jenom rodovou pamětí starců, kdy za jejich mladých let bylo všechno lepší. Tak nějak asi poukazuju na víc věcí najednou. Jestli ona ta homogenita jevů spolu nesouvisí. A to jsem do toho nezapletla spiritualitu a to, že běžný člen naší společnosti žádné přechodové rituály neslaví a neprožívá, rok má pro něj pořád stejnou chuť. Narozeniny nepočítám, to není ten „správný“ typ rituálu, jestli mi rozumíš. Prostě je to doba na jedno brdo a i ty smrti jsou standardizovaný.

  4. Mně se čtyři roční období neztratily (poznám je podle vzduchu, větru – mění se). Pořád se nemůžu zbavit dojmu, že výkyvy, zaznamenané během deseti let, nejsou dlouhodobě žádné výkyvy, nic to neznamená, normálka, vždycky byly chladnější a teplejší zimy atd. Co je to pohled jedné generace! I kdyby bylo pět nijakých zim po sobě, pořád to nic nemusí znamenat. Vždyť letos je zima úplně „standardní“ na naše poměry. Když populace narůstá, začnou se lidi bát, že bude růst donekonečna, že je to trend, který se nezvrátí (Malthus). A teď víme, že to tak nebude!

  5. Liško, to víš, že máš pravdu. To já se jenom snažím říct velmi vzdálenou metaforou cosi, o čem nechci psát. Proto teď skoro nepíšu, protože o čem bych psala… Hodina mezi psem a vlkem, blog je zaarchivovaný…

  6. Lucienne, cože? Já zbystřuju! Protože jsem čekala, že dostanu na kožich (hmm, proč vlastně mám taková očekávání??). Tak já zas jdu, prožívat zimní měsíce. 🙂

Komentáře nejsou povoleny.