Vnímání světa

"To je ale krásný listopadový den," prohlásila jsem za pochmurného, mlhavého, větrného a pošmourného dne v době soumraku. "A jak voní, cítíš to?" Obracím se na Kojota choulícího se v bundě a třech svetrech, mlha se kolem něj koulí v chuchvalcích typických pro drsnou mlhu, která ukazuje zač je toho loket a vyzývá k souboji v mlhavém mrazení.

"Hmm…" vyfoukne Kojot obláček mrznoucího dechu. "To mám na Tobě rád… To, že vnímáš přírodu a svět jinak a každý den Ti připadá krásný."

"Nojo, má to i svoje nevýhody," dodávám. "Civilizace se organizuje podle jiných pravidel než je vnímání přírodního světa a času v jednom dni rozděleném pouze pohybem slunce po obloze a tmou, která nastane dříve či později. To víš, já a čas, kapitola sama pro sebe…"

Pražské metro mám rozdělené podle různých barev ve stanicích na stěnách, byly doby, kdy jsem chodila kilometry v přírodě se zavřenýma očima, jen tak. Vnímala přírodu a nějak si nepamatuji, že bych snad sešla z cesty či zakopla o kořen. Vnímání celým tělem, kůží, stíny za víčky a prostor kolem rozšířený o další rozměr. Kojot občas přijde a zeptá se, kde je ta či ona světová strana. Bez váhání mu to ukáži. Všechno má ale svoje pro i proti.

Každý den má své číslo, které se den ode dne mění. Je to na mě moc rychlé. Když někde vyplňuji formulář, je vcelku normální se zeptat na číslo dne. Ovšem teď, když je počasí jak v červnu a chodím v letních šatech, mám pak problém i s měsícem. Já formálně někde v hlavě vím, že je duben. Ale váhám, jestli není květen nebo červen. Podle počasí tohle není duben. Pak tam s tužkou chvíli přemýšlím a nevím, jestli si mám ověřit i měsíc nebo tam prostě něco napsat a doufat, že to bude dobře.

Alespoň že rok se nemění tak často…

6 komentářů u „Vnímání světa“

  1. nestraš, jestli je červen, tak jsem zase o rok starší! A hele, jen tak mimochodem,bacha zítra na zadek. Máš už doma filc? Tak hezký svátky jara Vám, a všem, co máte rádi a co mají rádi vás. I.

  2. My wewiurrky taky chodíme jen v trenkách…k pohoršení všech sůsedů.

  3. Já zase zjistil že při přepisovaní kalendáře jsem nejen posunul některým lidem narozeniny o dva měsíce kupředu, ale už asi šest let zapomínám připočítat rok, takže lidem u mne je pořád 22 a tak.

Komentáře nejsou povoleny.