Tři schoulené myšky plují do nebe

Tři schoulené myšky držím v dlaních a posílám jejich duše do nebe plného zelené trávy, slunce s duhou, přátel, rodičů, dětí, tetiček a strýčků. Středa, čtvrtek, pátek… Každý den padla jedna.

Do tvrdé pažby nelítostné pušky ryji ostrým nožem slaným od slz už dvacátý sedmý zářez. Dvacet sedm životů mi prošlo rukama, dvacet sedm srdcí dotlouklo svůj životní boj. Zbývá sedm myšek různého stáří. Ruce se klepou, když tuhle zprávu píšu. Jak je možné, že už tolikrát

Co moje srdce? Mám ho vůbec, po takové sérii životních doher? Pokaždé, když potkana položím na pravý bok, podržím za hlavu a veterinářka najde srdíčko vidím, jak zajede jehla dovnitř, tekutina proudí do krve jednoho z mé krve. Život v mých rukou, v mém náručí, vyprchá během pár sekund až minut. Už jsem to zažila tolikrát… Soucit? Krutost?

Proč nezemře rychle, bezbolestně a sám ten, kdo nosí nádor velký jako své tělo tolik měsíců až vznikne proleženina, následně absces a vnitřní krvácení z prasklého břicha? Proč vytékají nádory a abscesy ušima a jejich nositelé odevzdaně čekají na smrt dlouhé dny, pokud nezasáhne vyšší moc, v tomto případě jehla veterináře?

Nerozumím tomu poutu života, které nedá zemřít. Už tolikrát jsem čekala na přirozený konec a nedočkala jsem se třeba několik měsíců, kdy se potkan trápil. Pak jsem podlehla. S každou další opečovávanou a prožitou nemocí je lehčí rozhodnout o konci. Vím, jak vypadají konce, když nepřicházejí.

V mých očích se zračí smrt a já ji vítám……………

4 thoughts on “Tři schoulené myšky plují do nebe”

  1. My, co s tím nemáme zkušenost, k tomu nemáme co dodávat. Jen mlčet a přemýšlet o analogiích, o zvířatech a lidech.

  2. Velmi truchlím… Je to nesmírně těžké, avšak jako každá zkušenost nepřenosné a ani bych to nikomu nepřála. Sama jsem se musela naučit přes to nějak přenášet až když jsem doopravdy musela. Protože někdo to rozhodnutí o konci života udělat musí, trpí-li potkan či jakýkoli jiný tvor. Proto máme veterináře a možnost předcházet utrpení – abychom toho v přiměřené míře využívali. Ale něco jiného je teorie a něco jiného je jít položit hlavu potkanovi "na špalek". A vo tom to je. Miluješ a zabíjíš. Ze soucitu.

  3. Smutné – leč zase zde je nový výtvor, zdravím!!!! A přeji více veselí … myším je možná na oněch nebeských luzích líp … doporučuji knihu Dlouhá cesta za domovem … prej existuje cos i o wewiurrkách jménem Woodstock saga, netuším zda je to i v češtině … ale stačí Příhody veverky Zrzečky … myslí že i ta havěť má nejaký svý "duchovno a mystiku" … což je fuj fuj fuj samozřejmě zcela nevědecké, ale nekaji se z toho neb jsu zde pouhou anonymní Černou vewiurrkou..

  4. Pětík je svědkem velké mystiky králičího rodu. V dětství jedna z mých nejoblíbenějších knih. Zřejmě taky netíhnu k vědeckému materialismu…

Komentáře nejsou povoleny.