Také občas používáte věty o tom, že umřít u toho, co má člověk rád, je to nejlepší, co si může přát?

A můžete se zamyslet, proč to někdy slýcháte nebo dokonce říkáte? Odůvodnit to, to už bych chtěla moc, to jo.

Dostala jsem se k tomuhle moudru jak pes přes kočku, poslední kapkou byla rosnička Alena Zárybnická v aktuálním vydání časopisu Týden. Nic proti, je milá, vtipná, má MatFyz a meteorologii k tomu, prostě ideální žena. Přesto má takový pověrečný názor.

Jednoduše vycházím z toho, že jsem už v životě viděla dost smrtí a mnoho jich způsobila, často jsem trpěla s dotyčným tvorem, že jsem prošvihla ideální dobu Lady in black. Nikdo neumíral rád.

Říci, že někdo šel někam dobrovolně a zemřel při tom, co měl rád, je jako říci, že měl automobilovou nehodu a zemřel při tom, co měl rád, protože rád řídil. Slyšeli jste už o cyklistech a motorkářích, že to jsou dárci orgánů? Já taky, ale neslyšela jsem, že by to bylo pro něbyla ta nejlepší smrt.

Možná, že ten horolezec, o kterém paní Zárybnická mluvila, když psal sms na nějakém vražedném kopečku: "Udělejte, proboha, něco s tím větrem!" , si nemyslel, že zrovna na téhle hoře za větru zhebnout je to nejlepší zakončení života. Možná chtěl pokořit ještě tisíc kopců a žít sto let.

Až budu uspávat svého padesátého potkyška a že k tomu nemám daleko, nic mu nezpříjemní smrt, protože smrt jako taková zpříjemnit nejde. Je to prostě smrt. Konec.

Moc si to neromantizujte…

9 thoughts on “Také občas používáte věty o tom, že umřít u toho, co má člověk rád, je to nejlepší, co si může přát?”

  1. V jednom dílu Gaimanovy série Sandman je příběh "Sound of her Wings", kde Smrt vezme svého depresivního bratra (Sen-Sandman) na exkurzi svou prací a je tam spousta různých smrtí. Nejvíc si z toho pamatuji smrt komičky, která umře při vystoupení a okomentuje to slovy, že to je pro komika vpravdě katastrofální odchod ze světa. V jiném příběhu (možná je to tentýž, teď nevím) vystupuje člověk, který žil dvacet tisíc let, protože nestárnul, na kterého se zřítila zeď. Jeho poslední slova byla "Ještě ne!" Ve filmu "Unavená smrt" hledá zamilovaná hrdinka někoho, kdo by se dobrovolně vzdal života, aby mohl její milý vstát z mrtvých. Pošle ji do háje žebrák i stařec nad hrobem. (recenzi filmu i film ke stažení najdete zde: http://kojot.name…cenze-filmu.php )Na druhou stranu bezpochyby existují i krásné smrti – například člověk, který se obětuje, aby zachránil své blízké, umírá – pokud ví, že uspěl – patrně s docela dobrým pocitem. Alespoň u mě by tomu tak bylo. Také lidé, kteří jsou smíření se životem i smrtí často umírají klidně a vyrovnaně.Osobně bytostně toužím zemřít jednou vlastní rukou – mít pod kontrolou místo, čas i děj. Ne snad, že bych na to spěchal, ale pokud bych se dostal do situace, kdy by další výhled nestál za žití, například v případě neléčitelné rakoviny, ukončil bych to zavčas sám někde v přírodě místo abych chcípal v nějakém špitálu nebo hospicu. Tož tak.

  2. Ona ta paní Zárybnická je zřejmě z rodu horolezců, letců a podpbných hazardérů, kteří provozují adrenalinové sporty asi jen proto, aby každý den byli znova a znova překvapení, že ještě nezhebli. Já takové "sporty" nechápu. – Vlastně sport moc nechápu tak jako tak, ale tuhle adrenalinovštinu vůbec ne. Sice je dobré něco prožít, zažívat zajímavé věci, napínavé, ale tohle? A ještě platit drahé vybavení :-))

  3. … nebo jsou adrenalinové, vyvolávané zážitky způsob, jak pocítit svou malost a zároveň sílu života? Jak být pokorný? Jak uctívat božsdké? Jestli jo, tak to je prima. Ale proč přitom nabíhat smrti do chřtánu? Moje máma tomu říká, jen částečně ironicky: "opovážlivé spoléhání na milost boží".

  4. … ale musím dodat, že v tomhle jsem až extrémní opatrník (asi vlivem výchovy mého úzkostného otce) – já když mám jet někam autem, necítím se nijak vesele a v podstatě se loučím se životem :)Letadlem taky jen, když nelze jinak.

  5. mistrová,jako že v bohnicích je den otevřených dveří jednou do roka ,tak u kojota jsou otevřeni každý den od rána do večera.Mne už ,ale vyhodili !Stěžoval jsem si, že na světě je přebytečné množství somráků a fetáků ,ale nedostatečné množství marijuána guru a hospodských kaplanů.Oni mne však odpověděli:bereš drogy?Obcuješ se Satanem?Vymetali ti dábla a umývali ti mozek?Náboženské a magické zkušenosti jsou zakázané ovoce.Všechno prý příjde až po smrti.Nedivím se ,že Kojot intelktuál prahne po posmrtném životě!!!Chtěl jsem s vámi alespon vydělat miliony ale nikdo neche mluvit o ničem jiným než satanovi.Takže prosím vyřid mu to!Všechno jsou nervy v kyblu za horka!!!

  6. 2Gomba:Díky za porozumění…2Gomba:Tvoje máma má pravdu:) Jinak je to asi fakt tak, že v jaké kultuře člověk vyrůstá, takové má úchylky v dospělosti, pokud to není vrozené.Já sice nevím, po kom mám třeba odvahu k různým cestám a životu po vlastní linii a proti všem, ale samotářský dobrodruh jsem byla vždycky, ať můj otec je tuctový muž a matka extrémně společensky činná. 2sw:Jako jedno tělo i duch žijí manželé. Vysíral jsi u Kojota, zatípnul Ti to a u mě už vysírat nebudeš, protože můj manžel už s Tebou trpělivost ztratil.

  7. Já náhodou ty horolezce chápu. Nejde to vysvětlit, je to o pocitu a ženy k tomu mají ještě dál, prostě je chápu. Není to o nějakém "dokazování si" a podobných věcech… To je jedno…

Komentáře nejsou povoleny.