Osudy knih

Vnímám, jak se u nás schází osud mnohých. Od zápletek románových do zápletek detektivních, Nero Wolfe říká své oblíbené "Fuj." velmi často, za poslední dobu jsem to zaslechla snad stokrát. Archieho Goodwina pět či šest tisíc bab a hrudníky rozšiřující se o centimetry v nádechu, cestopisy o Číně, Japonsku a jiných asijských zemích přibližují mou zálibu v odlišných kulturách a poslední hit "Můj národ a má vlast" od Lina Jutanga fantasticky přebarvuje červenou na růžovou, brýle jsou tlusté a vytvářejí konkordanci jeho i mých názorů. Jak krásně se žije s takovými informacemi!

Mám ráda dobré příběhy i dobré konce. Konec dobrý, všechno dobré. Poslední příspěvky však byly často jen o konci, což jim sice víc přidává na síle, než by ubíralo, ale špatné konce jsou také konci, v absolutní hodnotě je vše relativní.

Alexandrijská knihovna shořela. Knihy ničily Jezuité, komunisti, kdokoli měl moc a sílu hodit něco na hranici. Staletí od Guttenberga dodala nejen šťávu, ale i materiál. Mnohatisícové náklady zaručily, že alespoň něčí osud přežije. Víte, že ekumenický překlad Bible komunistické kádry nezařadily do obchodní sítě? Že by to byl konec křesťanství, to opravdu nebyl. A tak je to i s koncem ostatních knih. Vždycky něco přežije, i kdyby jen báje, metafora, příběh… Někdo s dotyčnou myšlenkou jednou přijde znovu, nezbyl-li jediný výtisk a jediný čtenář, který pochopí a ocení skvělé dílo ve své podstatě. I pak jsou myšlenky odsouzeny k tomu, aby čekaly na svého prince.

Jela jsem jednou ve vlaku s mezinárodně uznávaným učitelem matematiky, který povídal o tom, jak přednáší doktorandům na speciálních seminářích a z těch několika desítek lidí, co umí, ho pochopí snad dva, možná tři. Krutý osud je některých myšlenek hoden.

Ještě horší osudy mají knížky v knihovnách. Nejenom, že nemusí být vůbec pochopeny – z těch několika knížek, co si odnesu na přečtení domů, si jich tak polovinu radši přečte Kojot než já, ale i tak, některé knížky nepadnou vůbec na úrodnou půdu. Je to prostě pokus. Pokusy s vlastními financemi se mnohem hůře zodpovídají četbychtivé duši. Na co dělíte zbytečné náklady? Já začínala u "mohlo za to být pět piv nebo dvě krabičky cigaret" a končím u výpočtu nákladů plynu, elektřiny, nájmu a mouky. Během několika měsíců budeme porcovat hroznýše a strašně drahou želvu, co nemá český název, je však s kostičkovým krunýřem a na krunýřím zadku má nějaké zářezy či výrostky nebo tak něco a Kojot se zamiloval. Půlky a čtvrtky želv jsou mnohem horší, než krabičky cigaret. Jsou mnohem více morbidní. Nevím, čí konec je morbidnější: knihy či želvy?

Televize si u nás podávají rok co rok ruku a to už je opravdu konec. Uklízím furt jak blbec a pak uklízím ještě víc (plus okna, dveře a boky sporáku), hodinu mají schůzku na scénář a pak ještě několika hodinové natáčení, aby z toho byly dvě minuty nebo čtvrthodinka v pořadu pro chovatele mazlíků. No co bych pro obecenstvo neudělala. Pak zrušíme skříň na kabáty a boty, mrskneme dovnitř hroznýše, na agamu vousatou šoupneme netopýra, do rohu strašilky a malou drahou želvu a uskromníme se ještě víc. Cože to vlastně s manželem žijeme za život? Pořiďte si už konečně dítě místo těch desítek zvířat! Zvolalo už mnoho mých kolemžijících. A proč? Ptám se já. Proč… My si se zvířaty vystačíme bohatě. Takových milých zážitků a starostí… Jsme spokojení tak, jak to jde. Zvířata jsou fajn, což ocení všichni, kdo se zvířaty žijí a ostatní budou strádat blahem z nepochopení. Což není krásné říci si o cokoli a cokoli dostat a moci se o to starat? Kdo z mužů umí ukojit tajné touhy svých manželek?

A tak se u nás schází osudy mnohých. Osudy románové i osudy detektivní. Mnoho osudů dáváme pryč, avšak stovky na nás čekají. Nejlepší je, když se u nás schází knihy z knihoven. Totiž – mnoho našich knih se nějakým záhadným způsobem z knihoven ztratilo a teď vyplouvají na povrch, kromě těch regulérně půjčených. Nechápu… Tolik půjčených a nevrácených knih z tolika zdrojů. A to se schází u nás doma. My se rozhodujeme, co s nimi. Některé jsou určeny na prodej, jiné si necháváme ke svým antikvariátním i plnohodnotným přírůstkům poliček. Pro některé knihy to znamená konec. Konec dobrý, všechno dobré.

Takže si doma vytváříme vlastní neviditelnou univerzitu – knihy z knihoven napojené na naši knihovnu vysílají síť neviditelných paprsků, které jsou obnovovány vždy myšlenkou – tahle kniha patří tam a tam. Osudy prožívané knihami se zachvějí a rande v detektivním románu se změní na setkání v románku pro ženy. A někdy i pro muže…

Protože knihy jsou tu pro všechny.

 

One thought on “Osudy knih”

Komentáře nejsou povoleny.