Chapati

Několikrát v životě jsem zažila opravdové dobrodružství. Jedno z nejšílenějších bylo v domě s indickou rodinou, kde jsem vlastní volbou také bydlela a kde se žilo jinak, než u Evropanů. Jedla se rýže a spousta chilli papriček. Když si člověk spálil dršku, mohl si do ní dát za odměnu chapati (čapátí), byla to přesně taková odměna, jako hlt piva po něčem pálivém. Děcka to tam jedla snad od narození, neboť ona dokazovala náklonnost k indické kuchyni tím, že hrdě cucala feferonky před rodiči se stejnou vervou, jako ukazovala novou hračku či kresbičku.

Prostě Indie.

Paní domácí si svoje indická jídla vařila sama, k ničemu mě nepustila, až musel přijet její tatínek a ten pro mě měl slabost. Na svých sedmdesát let to byla opravdu velká slabost, takže jsem nakonec kličkovala jak zajíc a dokonce se radši na noc zavírala na klíč. Na rozdíl od svých choutek sexuálních měl také choutky kulinářské a na co jiného už mě měl balit než na to, co uvaří. Takže jsem konečně zjistila, jak přesně se dělají slavné indické placky chapati.

"V první řadě je důležitá mouka," říkal. Měli specielní mouku na chapati, možná se to dá v našich končinách také koupit, ale za nekřesťanské peníze a jenom ve výběrových prodejnách. Já používám normální mouku, takže to tak úplně jejich chapati nejsou, co se dá dělat. Zkoušela jsem to nakombinovat polohrubá mouka – hrubá mouka, hladká mouka – hrubá mouka a konečně i polohrubá mouka – hladká mouka a neuspěla jsem. Totiž – správné chapati dělají na suché plotně velké bubliny. To je věc, která se mi povede málokdy, ač přitlačuji těsto na rozžhavený plech pánvičky jak o život. A s bublinami se dá dělat spousta věcí, především pak splasknou a nebo taky ne, k tomu se dostaneme.

Potřebujete:

mouku

vodu

sůl

 

Mouku v míse trochu osolíme a přidáme vodu. Vytvarujeme kouli, z které děláme malé placičky buď válečkem na nudle nebo rukou, chce to trochu cviku, takového toho pizzového cviku. Pečeme na suché pánvi nebo plotně. Jak jsem již uvedla, chapati mají dělat bubliny a vlastní placka má mít uprostřed vzduchovou mezeru.

Kdo se na to necítí nebo se mu to připálí, může si příští placky péci s olejem, tedy s trochou oleje, asi jako na palačinku. Dá se to jíst, musíte to péci na vysokou teplotu, jinak se to nacucá a při nějakých dvou třech milimetrech silného těsta je to pak na nic.

Kdo se opravdu cítí na machrování, ať si dá oleje jak na koblihy – malý kastrůlek a hodně oleje, zhruba pět centimetrů. Do něj ať vloží syrovou moučnou placku a měla by se mu udělat tenká slupka se vzduchovou bublinou vevnitř, ale s megabublinou. Prostě – koblih, ve kterém nic není, jen povrch. Zní to jak magie, ale byla jsem u toho a je to fakt pravda, že se to dá usmažit.

Takže – základ na placičky bychom měli. Příště dám k dobru několik tipů na nadýchané a křehké placičky.

Dobrou chuť.

2 komentáře u „Chapati“

  1. já jsem jednou zkoušela čapátí a absolutně bez úspěchu a od té doby mám vůči těmto věcem respekt a už se o ně nesnažím, ale po přečtení tvého článku se možná znovu pokusím 🙂

  2. Tak jsem to zkusil, inspirován mimo jiné tříměsíční cestou mých přátel po Indii, kteří se do chapati zamilovali. Tady mají natočeného jednoho z mistrů chapati. http://www.youtube.com…OxgCvgBoC0 Protože občas peču Český chléb, máme v zásobě také rozličné mouky. Použil jsem hladkou chlebovou mouku od Penamu a "šmrncnul jí celozrnou žitnou BIO, oboje běžně dostupné. Docela bublinkovali, ikdyž na první pokus bych nedokázal velkou bublinu upéct.

Komentáře nejsou povoleny.