Prý mám vytěsňovací období

Prý mám vytěsňovací období, prohlásil Kojot ohledně mé dnešní diskuse s přízní, kdy já jsem pevně oponovala tomu, že by jistá situace Kojota naštvala a proto na určitou věc nedával tak pozor, jak měl a věc došla úhony. Jak by se mohl Kojot naštvat? Určitě ne. Následně jsem si postěžovala Kojotovi, že z hovoru byla většina témat směřována k obraně mých pozic a přecházení podpásovek s klidem Černého Tulipána. A Kojot se na to přiznal, že naštvaný byl, ale věc se rozbila sama od sebe, že s tím jeho naštvání nemělo nic společného.

Takže byl! A já ho bránila.

Pak ještě řekl, že to jsem na něho byla naštvaná. Já? Jak bych já mohla být na něho naštvaná. Nikdy! Mám toho nejlepšího muže na světě a žiji aktuálně ve stadiu akutní zamilovanosti, o čemž on ve své krajině zapomnění asi ani neví, ale nevadí. Já si to hrozně užívám.Vidím linii rtů, ruce jemně klepající do klávesnice, mimické svaly píšící svou vlastní píseň, krásu vlasů a vůbec půvab mého muže. Je to vážně hrozně fajn, dívat se a klesat do pocitů motýlů v bříšku a elektrizujícího pocitu dotknout se ho.

Jestli tohle způsobuje fakt vytěsňování, tak je to dobrý vedlejší efekt jakési zapomínací epizody.

Zkuste to někdy, je to super!