O sebevraždě

Voltairův postoj ke svobodě je takový, že svoboda by neměla smysl, pokud by nezahrnovala svobodu rouhat se. Voltaire také tvrdil, že sice nemusí souhlasit s tím, co říká ten druhý, ale do poslední kapky krve bude bránit jeho právo říkat co chce.

Více než polovina depresivních pacientů má sebevražedné sklony a 20% nemocných depresí spáchá dokonanou sebevraždu. Možná víc. Některé zdroje uvádějí, že až 90% sebevrahů je duševně nemocných. Vnitřní bolest je tak nesnesitelná, že prostě nemohou dál. Rozumím té bolesti.

Jak se nám to doma hrotí, vidím to napětí mezi životem a smrtí. Kojotovi je zle už tak strašně dlouho a léčba nezabírá, že bych se nedivila, kdyby si sáhnul na život. Denně o tom doma mluvíme a já doufám, že to poleví a bude pak klid aspoň na pár let, než to znovu přijde a bude to Kojota zkoušet zatáhnout do života mrtvých chuchvalců vlasů v moři.

Je to těžké žít s tím, že se jednou vrátím domů a Kojot nebude naživu. Dvojice mladých lidí s plno koníčky, zvířaty a milující se přece nemůže vyvrhnout smrt na cestu jako chuchvalec krve z pomačkaných úst. Přesto to jde. Jde to i přestože Kojot kráčí cestou satanisty milujícího život a oba jsme naladěni na esoterickou vlnu. Je to extrém, poslední řešení.

Kdokoli, kdokoli včetně Kojota MUSÍ mít právo rozhodnout o svém životě, o svém bytí a nebytí. Je to jeho rozhodnutí, jeho bytostné právo, které může kdykoli uplatnit.

Proto akceptuji volbu každého, nikdo nevidíme druhému do hlavy a nestojíme v jeho botách. Některá zla nejsou řešitelná. Poslední volba je na každém z nás…………

 

12 komentářů u „O sebevraždě“

  1. Jo u mě je to podobný, když mám tyhle mizerný stavy, tak si říkám…počkám a uvidíme, koneckonců…skončit se to dá vždycky…a většinou se mraky přeženou a žije se dál….i když vím, že se zase vrátí 😦

  2. No, doufám, že nemáš deprese, protože jinak běžná "depka" je něco úplně jiného. Věř tomu, že deprese je stejně závažné onemocnění jako rakovina. Možná ještě horší. A na člověku je to sakra vidět. Víš, že Patrick Swayze teď umřel? Měl rakovinu slinivky. Po zkušenostech s mým milovaným mužem si říkám, "no a co, tak měl rakovinu slinivky, kdyby měl depresi, to by byla jiná…" Deprese není prdel, nejsou to žádný "mraky, co se přeženou". Věř tomu, že vím, co mluvím…….

  3. ..bohužel mám, psal jsem tu už na blog Kojotovi, dobře co jsou to deprese…zničili mi patnáct let života, než se našel někdo kdo můj problém pojmenoval, nejhorší je, že jsem si do té doby neuvědomil oč jde…nyní to už vím, ale to mi už ty roky a nevrátí, ani manželství, které se zákonitě rozpadlo a skončilo hodně smutně……Kojot má štěstí, že má po boku chápající partnerku…

  4. jo to je…a víš co je nejhorší? že to není vidět, když je ti tak mizerně, že jen ležíš a seš rád, že spíš, celej den nevylezeš z postele…tak okolí tohle nikdy nepochopí, pro ně seš lenoch 😦

  5. Je to vidět. Já na Kojotovi poznám i která půlka hlavy ho bolí. Kruhy kolem očí a zombií vzhled je v depresi každodenní normou. Chce se to jen umět dívat a chtít vidět.

  6. Dlouho jsem u tebe nebyl,a stavil jsem se zavzpomínat.ale k věci je,moc důležité proč se rozhodnout řešit problémy tímto razantním způsobem.pokud je nemocný a trpí bolestma nemůže se hýbat je odkázaný na péči jiných dá se to pochopit a snad i souhlasit.pokud se někdo rozhodne že se mu něco nedaří je to to nejjednoduší a zároveň nejzbabělejší co může udělat nebo se dá říct nikdo mi nestojí za to abych si kvuli němu bral život naopak ho svou přítomností na světě budu štvát a rád.a nebo jde přistupovat i tak že vždy se najde někdo komu budu chybět a je jedno komu zda člověku nebo i zvířeti a proto by se nikdo neměl dobrovolně vzdávat

  7. Jirko, je vidět, že jsi nikdy depresi neměl. Pokud budeš chtít, přečti si třeba toto:http://kojot.name…melancholie.phpJinak sebevražda je způsob, jak se umírá na depresi, stejně jako jako je orgánové selhání způsobem, jak se umírá na rakovinu.

  8. Tohle napsala moudrá žena, která svého muže miluje. Kojote, neznám tě, vím, že trpíš, ale máš velké štěstí, že máš na světě někoho jako Lucienne.

  9. ale proč.. proč? život je tak krásnej! Jak stárnem, čím dál krásnější‘ Já vím, mně se to lehce řekne, ale vždycky, když má Kojot depresi, měl by si vzpomenout na to, že má tvou lásku. Že jsi jeho světlo, největší láska, která ho kdykoliv podrží, na kterou se může za všech okolností spolehnout, že jsi to ty, koho dělá šťastným, a to je přece největší dar. Nevěřím, že ani v těžké depresi by ho tohle nemohlo těšit, Lucy…

  10. Vlastně svým způsobem to řekl Jirka. Každej má nějaké trápení, a vzdát bysme to mohli všichni, jeden dřív, druhej později. A Kojote, srovnávat psychické s orgánovým selháním, k tomu ti řeknu jedno: i nemocný rakovinou si přeje žít, hodně by ti o tom povykládala manželka, dělá na Žluťáku. Vím, co dokáže psychika, prožil jsem si taky ledacos, ale pokud to nezvládneš sám, nebo tedy s Lucy, na pomoci od druhých, na léčení v nemocnici, není nic špatného. Občas si prostě sami pomoct nemůžeme. Drž se, chlape. I to málo co o tobě vím mne opravňuje k tomu říct, že to musíš zkusit zvládnout, už jen kvůli svý Lucienne. Píšu s měsíčním zpožděním, tak snad už je zase dobře. Hodně štěstí vám dvěma.

  11. Ty, inko, já vím, o čem mluvím. Ty ne. Představ si, že by jsi zvracel denně žluč, měl trvalou, ničím neléčitelnou migrénu, točila se Ti hlava a nemohl bys bez pomoci chodit, klepal by ses nevysvětlitelně po celém těle a prášky by nezabíraly. A takhle by Ti bylo blbě ne týden, ne dva či tři týdny, ale rok, dva. A každej den bys blil a abys nechcíp, tak bys musel aspoň trochu jíst, abys to zase mohl za pár hodin vyblejt. Bylo by Ti slabo a nemohl bys prostě pro vyčerpání dál. Svět by nabýval pokřivenou chemií neobvyklých tvarů a Ty bys jel ve špatným tripu den co den. Bylo by Ti vážně zle. A tak by to šlo dál a dál, až by sis přál, abys konečně dostal nějakou nemoc, na kterou bys umřel nebo se prostě ráno nevzbudil. Páč ráno bys šel zase blejt, svět by byl šedivej a krk bys měl od žluče sežranej do masa. A ono pořád nic. Ani po roce, ani po dvou letech. Z 365 dní v roce tak pět dní lepších – blití dvakrát denně místo deseti čárek na futře od záchodu. A tak by sis říkal, jakej je tohle sakra život? Mám já to vydržet? Jak? A takhle se cítí člověk v depresi. Nepomůžeš mu. Doktoři mu taky nepomůžou. Je mu zle a nic se nedá dělat. Tak to prostě je.

Komentáře nejsou povoleny.