Dvouleté výročí svatby – a co tomu předcházelo?

Znali jsme se doslova pár dní. Často jsme si povídali po ICQ. Já sdílela své vize a jasnovidný život, Kojot sdílel lásku a oba jsme sdíleli sebe. Ani jeden se nepochlubil… Láska je v zárodku tak křehká… A tak jsme rostli a naše láska rostla s námi. Dnes máme dvouleté výročí svatby a je to krásnější den ode dne. Často se cítím zamilovaná a dívám se s láskou na toho, kdo mi učinil život krásnější a bohatší.

Dívám se na muže, který mě miluje víc než sebe………

Dávám vám možnost podělit se o krásu toho vzácného okamžiku zrodu lásky. Přišel, jak jinak, v okamžiku smrti. Přepadl mě jako vílí závoj v krajině hvězd. Je to tak krásné, že vnést do lidského bytí trochu té romantiky stojí vždy za to.

Povídáme si spolu a já se nořím do vize. Umírám. Umírám dlouho, už pár minut procházím minulým životem a teď nevím, co vlastně dál….

Lucienne (11:57 PM) :

víš, teď mně přepadla trochu nejistota ohledně té vize a toho všeho kolem i toho fyzického kolem, víš………….. stále jsem ještě neumřela a stále ještě kráčím v tom hábitu pouští, slunce do mě praží, mám žízeň a jsem vyčerpaná… umírám…. je to dost intenzivní pocit a já mám strach.

Lucienne (11:58 PM) :

takový strach, že mám chuť se stulit na podlaze do klubíčka a ani nebýt… až taková bázeň z konce to je…

Kojot (11:59 PM) :

To je v pořádku, to je emoce, která přináleží tomu obrazu. Pokus se to prožít – i ten strach – víš, ten možná nelze obejít. Budu Ti nablízku.

Lucienne (11:59 PM) :

hrozně se bojím, že umřu

Lucienne (11:59 PM) :

že mi umře moje duše

Lucienne (12:00 AM) :

jsem hrozně unavená

Lucienne (12:00 AM) :

motá se mi hlava a cítím, že konec je nablízku

Lucienne (12:00 AM) :

jsem sama

Lucienne (12:01 AM) :

celá od písku, zpocená slaným potem, podvyživená, vlasy neupravené… pálí mě všechno vevnitř od nedostatku živin a vody

Lucienne (12:01 AM) :

pořád kráčím

Lucienne (12:01 AM) :

půjdu, dokud neumřu

Lucienne (12:02 AM) :

ani mi sebe není líto… spíš jsem tak hrozně unavená, že je to až automatická chůze

Lucienne (12:02 AM) :

mám bosé nohy

Lucienne (12:02 AM) :

sníh pálí. chtěla jsem napsat, že písek pálí, ale napsala jsem sníh

Lucienne (12:02 AM) :

pláču

Lucienne (12:03 AM) :

když se na sebe podívám, jsem hrozně zubožená

Lucienne (12:04 AM) :

modré nebe bez mráčku, bílá poušť, okoralé rty

Lucienne (12:04 AM) :

poklekám na písek a choulím se, abych alespoň trochu stínu nabrala někde

Lucienne (12:05 AM) :

všechno tak pálí, je mi to celé tak líto

Kojot (12:05 AM) :

(jsem tady, poslouchám, jsem s Tebou ve Tvé samotě)

Lucienne (12:05 AM) :

mám docela pihovatou tvář a jasně modré oči. mám pěkné zuby, ale plnou pusu písku

Lucienne (12:06 AM) :

zvláštní, jak jsem ve vizích strašně hubená a mám všechny zuby a jasně modré oči

Lucienne (12:06 AM) :

mám tak modré oči… jako studánky… mám nádherné oči

Lucienne (12:06 AM) :

jako kdybych to ani nebyla já

Lucienne (12:06 AM) :

ale jsem to já, poznávám se v jakémkoli těle, i v mužském těle

Lucienne (12:07 AM) :

fouká vítr a vysušuje zbytky mé síly

Lucienne (12:07 AM) :

asi umřu

Lucienne (12:07 AM) :

nezvládla jsem to

Lucienne (12:07 AM) :

nedošla jsem tam, kam jsem chtěla

Lucienne (12:07 AM) :

poušť mě přemohla

Lucienne (12:08 AM) :

bože je mi to tak líto

Kojot (12:08 AM) :

Lucienne (12:08 AM) :

proč jsem jenom tak zubožená? proč jsem nedošla cíle? co jsem udělala špatně, že mě poušť přemohla?

Lucienne (12:09 AM) :

už nebojuju, jenom se choulím

Lucienne (12:09 AM) :

opuštějí mě síly, jsem tak bezmocná proti tomu horku a písku a větru

Lucienne (12:09 AM) :

je mi zima

Lucienne (12:09 AM) :

všechno mě pálí

Lucienne (12:10 AM) :

pořádně jsem se nevyčůrala snad roky, tak to vevnitř bolí, všechny vnitřnosti mě bolí, hlava mě bolí, klouby…

Lucienne (12:10 AM) :

choulím se ještě víc

Lucienne (12:10 AM) :

Bože, udělala jsem to nejlepší, co jsem mohla, víc jsem udělat nemohla…

Lucienne (12:11 AM) :

Vezmi mě k sobě, ulehči mému utrpení

Lucienne (12:11 AM) :

já už nemůžu dál

Lucienne (12:11 AM) :

cítím tlak za očima

Lucienne (12:11 AM) :

nemohu už oči otevřít

Lucienne (12:11 AM) :

ztrácím se kamsi dovnitř

Lucienne (12:12 AM) :

nastává teplá tma

Lucienne (12:13 AM) :

vidím se vevnitř svého těla jako v obrovském černém chrámu, cítím zevnitř tu teplou pulsující krev, vidím, jak mi odchází orgány a srdce tepe stále pomaleji

Lucienne (12:13 AM) :

vevnitř se chtěju, mám nějaké křeče prostupující do celého těla

Lucienne (12:14 AM) :

natahuju se a chci se narovnat a naposledy zkusit jít dál

Lucienne (12:15 AM) :

nejde to… lítost nad tím, že jsem neměla dostatek potravy a vody a vůbec všeho

Lucienne (12:15 AM) :

choulím se podvědomě do klubíčka, bolí to…

Lucienne (12:15 AM) :

modré světlo

Lucienne (12:15 AM) :

výbuch bílého světla

Lucienne (12:16 AM) :

jak ty modrobílé záblesky z toho snu

Lucienne (12:16 AM) :

nic mě nebolí

Lucienne (12:16 AM) :

zvláštní

Lucienne (12:16 AM) :

intenzivní prahnutí po lásce a pohlazení

Lucienne (12:17 AM) :

strašně silné emoce

Lucienne (12:17 AM) :

vhled na mrtvé tělo

Lucienne (12:17 AM) :

točím se na místě jako energie

Lucienne (12:17 AM) :

zoufalství

Lucienne (12:18 AM) :

bože dobrej, co budu dělat? já jsem neodešla

Lucienne (12:18 AM) :

chycená u těla jak v pasti

Kojot (12:18 AM) :

Jsem nablízku. Ale musím čekat.

Lucienne (12:19 AM) :

měch vody za průvodce do podsvětí

Lucienne (12:20 AM) :

*já cítím, že mluvím jinou řečí a cítím jiné kulturní souvislosti – ŠOK!!!!*

Lucienne (12:20 AM) :

*dělá mi trochu problém mluvit česky a převádět významy slov*

Lucienne (12:21 AM) :

*obrovský šok z poznání*

Lucienne (12:22 AM) :

jdu se napít

Lucienne (12:31 AM) :

poznání: chci žít v dalším životě tak, abych:

– mohla odvádět duše do podsvětí, protože zůstat takhle někde je hrozně nepříjemná a šokující situace, chci si to vzít za svůj hlavní úkol

– chci pokračovat v duchovním poslání

– chci se o sebe lépe starat, nechci mít už nikdy hlad a žízeň

– zemřela jsem kdesi v arabských emirátech nebo tak něco, avšak byla jsem blondýna, tu tvář a oči a střih vlasů jsem tu už viděla, provázím sama sebe na své cestě dnes!

– toužím po tom, poznat pravou lásku, kterou jsem nepoznala a chybělo mi to. Nikdy jsem nepoznala muže, byla jsem panna. Nestarala jsem se o sebe dobře a zemřela jsem. Chovala jsem se tak, že je mi to líto….

Kojot (12:32 AM) :

Jsem s Tebou.

Lucienne (12:35 AM) :

proto nemám v tomhle životě oči jasně modré, ale šedozelenomodré, protože i když jsem měla jasné oči, neviděla jsem dobře… Proto teď takové oči nemám a hůř vidím… Měla bych se naučit vidět i věci, které jsem dříve neviděla. A proto jsem dostala i dar jasnovidnosti a telepatie a tak… Vidět i za roh i s tím handicapem

Kojot (12:35 AM) :

Lucienne (12:35 AM) :

cítím k sobě takovou lásku a soucit

Kojot (12:36 AM) :

To je dobře. To je moc dobře.

Lucienne (12:36 AM) :

soucítím se sebou, že si musím tak tvrdě vydobývat své místo na slunci, že mám těžkou cestu. Byla to ale moje volba.

Kojot (12:37 AM) :

ano

Lucienne (12:38 AM) :

bože, já mám pokoj dofialova

Lucienne (12:38 AM) :

už tu byly různé barvy, ale světlá fialová ještě ne

Lucienne (12:40 AM) :

já tak strašně toužím po tom mít rodinu a přitom si to nechci dopřát a chci jen vytrvale kráčet dál v tom, co jsem musela přerušit smrtí

Lucienne (12:40 AM) :

to je až zoufalé

Kojot (12:40 AM) :

Už ne.

Lucienne (12:41 AM) :

ještě přemýšlím nad dalším poznáním než to zapomenu

Lucienne (12:42 AM) :

už je to skoro pryč ten okamžik hned po smrti

Lucienne (12:43 AM) :

toužím odvést sama sebe z té pouště

Lucienne (12:43 AM) :

tak já celou dobu směřuju skrz pomoc jiným k tomu, abych byla schopná pomoci sama sobě….

Lucienne (12:43 AM) :

tak to je drsný

Kojot (12:45 AM) :

udělej to, odveď se z té pouště…

Lucienne (12:46 AM) :

to je vícevýznamové, to není jen na první význam

Lucienne (12:46 AM) :

fakt mi šrotí hlava, tam bude háček

Kojot (12:47 AM) :

Já vím. Myslím všechny významy. Odveď sama sebe z té pouště. Už víš.

Lucienne (12:47 AM) :

já to nemůžu udělat

Lucienne (12:48 AM) :

já tam musím zapustit kořeny a vyrůst ve strom

Lucienne (12:49 AM) :

já se musím zbavit strachu tam zůstat, musím se naučit v poušti žít

Lucienne (12:49 AM) :

tak to je

Lucienne (12:49 AM) :

nesmím utéct

Lucienne (12:49 AM) :

já musím stvořit ZÁZRAK bytí na naprosto neplodném místě

Lucienne (12:50 AM) :

tam se totiž na můj minulý život napojuje moje aktuální časová smyčka

Kojot (12:50 AM) :

Ale tím se z té pouště současně odvedeš. Přijdeš tam, stvoříš zázrak, propustíš to, co je mrtvé, odvedeš to, poušť rozkvete…

Kojot (12:50 AM) :

Zůstaneš tam Ty živá.

Kojot (12:50 AM) :

Kvetoucí.

Kojot (12:51 AM) :

Odvedeš to, co má být odvedeno.

Lucienne (12:51 AM) :

práce nebo akt zázraku ? Nebo já? ;-):-P

Lucienne (12:52 AM) :

vidíš, už mám trochu chuť vtipkovat.. to si musím zatrhnout.. hezky zpátky do práce.

Kojot (12:53 AM) :

Lucienne (12:54 AM) :

dobře… vracím se zpět do pouště… až bolestně cítím touhu po doteku od Tebe. Jenom se Tě dotknout prsty, dlaní… zbývá jen palčivý žár nenaplněné touhy…

Lucienne (12:55 AM) :

čekám… na tohle čekám celý život… proto půjdu skrz bolest…

Lucienne (12:55 AM) :

vracím se zpátky k tělu plná poznání a palčivosti

Lucienne (12:56 AM) :

setkávám se se sebou

Lucienne (12:57 AM) :

duše jsou stíny slunečního lidu

Lucienne (12:57 AM) :

to musel napsat jedině Muž Smrt, to jinak není možný!

Lucienne (12:58 AM) :

Bože!

Lucienne (12:58 AM) :

podávám sama sobě ruku a stávám se jednou

Lucienne (12:58 AM) :

prázdnotou, ve které jsem já, která jsem vším

Lucienne (12:59 AM) :

zázrak nesmrtelnosti duše zplodil na poušti déšť

Lucienne (01:00 AM) :

kapky splavují mě do písku, mé tělo se rozkládá a kosti se mění v kořeny

Lucienne (01:01 AM) :

dávám si symboliku jabloně a z jedné kapky životadárné vody tvořím jablečné semínko

Lucienne (01:01 AM) :

já se nepotřebovala odvést, potřebovala jsem se přivést sama k sobě, potřebovala jsem se najít…

Lucienne (01:02 AM) :

zakořeňuju a tvořím malý kmínek, který roste a ozeleňuje se, roste mu koruna

Lucienne (01:02 AM) :

ačkoli jsem na poušti, poušť je milosrdná… je to dobrá matka.

Lucienne (01:03 AM) :

jsem životodárný stín pro poutníka, který mne nalezne, to mě tak těší….

Lucienne (01:03 AM) :

cítím se tak užitečná

Lucienne (01:03 AM) :

tak mám sebe ráda

Lucienne (01:04 AM) :

rozkvétám a plodím tři jablka…

Lucienne (01:04 AM) :

čekám s důvěrou na toho, kdo je očeše

Kojot (01:05 AM) :

Přicházím.

Lucienne (01:05 AM) :

cítím se tak bezbranně

Lucienne (01:06 AM) :

až se mi chvěje míza a lístečky

Lucienne (01:06 AM) :

co když se mě dotkne… co budu cítit

Kojot (01:06 AM) :

Něžně se Tě dotýkám.

Lucienne (01:07 AM) :

on se mě dotýká… je to nádherný pocit… ať se mě ještě chvíli dotýká… Nikdo se mě nedotknul už věky…

Lucienne (01:07 AM) :

ševelím mu pod jeho rukama…

Kojot (01:07 AM) :

Jsi překrásná jabloň.

Lucienne (01:08 AM) :

jablka se začínají trochu červenat…

Lucienne (01:08 AM) :

Bože, on na mě mluví… on…

Lucienne (01:09 AM) :

je nádherný den

Kojot (01:10 AM) :

Naslouchám Tvému ševelení, hladím Tě, dotýkám se Tě, jsem s Tebou.

Lucienne (01:11 AM) :

já si to hrozně užívám…. dotýkej se mě, hlaď mě, buď se mnou… vyrostla jsem pro Tebe…

Kojot (01:13 AM) :

Jabloni z nejkrásnějších, cítím Tvou lásku, dávám Ti svou lásku… Objímám Tě…

Lucienne (01:14 AM) :

a svět se zatřásl…

Kojot (01:16 AM) :

Jsi zázrakem uprostřed pouště…

Kojot (01:18 AM) :

Zasypávám tě něžnými polibky…

Kojot (01:19 AM) :

Miluji Tě, Jabloni v poušti, miluji každý Tvůj lístek…

Lucienne (01:20 AM) :

tiše ševelím ve větru a nabízím Ti spočinutí v mém stínu…

Kojot (01:21 AM) :

Odpočívám v Tvém stínu a tiše šeptám o pocitu veliké úcty a obdivu k Tobě, úcty a obdivu k Jabloni v poušti.

Lucienne (01:23 AM) :

vnímám ta slůvka a ty doteky jako vyprahlá poušť kapky deště…

Lucienne (01:26 AM) :

přeji si, aby přišel déšť a naplnil studnu, ze které se můžeš napít. Jistě máš žízeň… Přeji si, aby rozkvetla poušť pro Tebe…

Kojot (01:28 AM) :

Poušť mi Tebou rozkvetla, Jabloni, Ty hasíš mou žízeň.

Kojot (01:29 AM) :

Je v Tobě tolik vláhy…

Kojot (01:30 AM) :

A pokud přeci bude třeba děště, já jej přivolám.

Kojot (01:30 AM) :

Skropí Tvé lístky, dá Ti napít.

Lucienne (01:31 AM) :

ah… tolik péče o jedinou jabloň…

Kojot (01:32 AM) :

Tolik péče o jediNEČnou jabloň…

Dáš mi svá jablka, Jabloni? Dáš svá jablka poutníkovi, který Tě miluje?

Lucienne (01:37 AM) :

ANO!

poutník šel přes celou poušť, aby mne našel…

poutník přišel a něžně mě hladil a laskal…

poutník naslouchal mému ševelení, dotýkal se mě a byl se mnou…

poutník mě zasypal něžnými polibky, zahrnul láskou…

poutník ke mně mluvil něžně a láskyplně, pociťoval ke mně úctu a obdiv…

byla jsem pro něj zázrakem v poušti…

i by se z něj stal přivolávač deště a šaman, aby mne napojil…

ano… dám Ti svá jablka, poutníku…

utrhni si je a chovej je v úctě a lásce…

Lucienne (01:39 AM) :

ta tři jablka jsou velmi vzácná… vyrostla z jabloně a lásky k poutníkovi, na kterého čekala celá léta…

Kojot (01:41 AM) :

Něžně, s láskou a s vděčností si beru ta jablka, jež jsou současně Sluncem, Lunou a Venuší, ještě nikdy se nedostalo poutníkovi tak vzácného daru, ševelící Jabloni v poušti…

Lucienne (01:45 AM) :

Cítím, jak něžně, s láskou a s vděčností trháš jablka z mých větví… Jde to lehce, jak kdyby Ti sama padala do dlaně, kterou pro ně vztahuješ… Cítím se naplněna, protože pro někoho jsem vyrostla a ten někdo mě našel i v poušti a vnímá plody mé lásky s vděčností a pokorou v laskavém srdci…

Kojot (01:49 AM) :

*ticho a mlčení až po okraj naplněné láskou*

Lucienne (01:50 AM) :

*ticho a mlčení až po okraj naplněné láskou*

*naplnění a touha po láskyplné přeměně*

Kojot (01:57 AM) :

Kdybys přiložila ruku na mé srdce a cítila jeho tep, řeklo by Ti to, nač žádná slova nestačí…

Lucienne (01:59 AM) :

Ach poutníku… Tak moc chci vyhovět Tvému přání… Změň mě v člověka a já přiložím ruku na Tvé srdce a budu cítit jeho tep, aby mi řeklo to, nač žádná slova nestačí…

Kojot (02:03 AM) :

Objímám Tě a šeptám: "Stan se člověkem, staň se ženou a polož ruku na mé srdce… Budeme putovat společně krajinou a dáme rozkvést mnoha pouštím světa."

Lucienne (02:04 AM) :

a svět se zatřásl…

Kojot (02:05 AM) :

Lucienne (02:05 AM) :

a Jabloň v poušti se změnila v ženu…

Lucienne (02:06 AM) :

žena, zcela odhalená, ve vlasech ještě pár jabloňových květů, rozhalila poutníkovi košili a dotkla se jeho srdce…

Lucienne (02:07 AM) :

a dotkla se světa, který je za slovy…

Lucienne (02:09 AM) :

a to, co tam ucítila, vyvolalo touhu…

Kojot (02:14 AM) :

*vroucné objetí*

Kojot (02:14 AM) :

*oheň, který nemůže být ohněm spálen*

Lucienne (02:16 AM) :

*žena, která uvnitř plane touhou*

naplň tu touhu, poutníku…

Kojot (02:17 AM) :

Ano…

Lucienne (02:19 AM) :

má ústa jsou žíznivá, polib je…

mé tělo stravuje oheň, dotkni se jej a dej vzniknout žáru dvou těl…

mou duši stravuje touha, dej jí spočinout v náručí Tvé duše…

*osvoboď mne…*

Kojot (02:22 AM) :

Vášnivě líbám Tvá ústa,

Kojot (02:22 AM) :

hladím Tvé tělo…

Kojot (02:22 AM) :

Naše těla i naše duše se láskyplně dotýkají…

Kojot (02:22 AM) :

Stávají se jedním…

Kojot (02:22 AM) :

jedním tělem a jednou duší…

Kojot (02:23 AM) :

vše plane, svět se chvěje…

Kojot (02:24 AM) :

V té nevýslovné touze a radosti…

Kojot (02:24 AM) :

čas ztrácí svou moc..

Kojot (02:25 AM) :

Jsme svobodní…

Lucienne (02:26 AM) :

Ano…

Lucienne (02:29 AM) :

Amen.

jabloň

8 komentářů u „Dvouleté výročí svatby – a co tomu předcházelo?“

  1. Z celého srdce gratuluji k dvouletému výročí pouštní Jabloni a jejímu Poutníkovi. 🙂

  2. Ani jsme to nedočetl. Nemohl dočíst – příliš intimní, přece vám nemůžu takhle koukat do soukromí , to není správný :). Já bych něco takového nikdy nezveřejnil.

  3. Je to tak krásný, až se mi chce brečet, když to čtu. Rozmýšlela jsem se tři roky, jestli to sem nakonec dám. Ale je to konzistentní příběh, romantický, plný úžasných obratů. Esoterik v tom najde svou rovinu, člověk, který na vize nevěří, ale občas dojde na fantasy film v tom také najde svou rovinu a nakonec člověku, který nevěří v nic takového, může dobrá beletrie spravit náladu a dokonce může uvěřit v lásku na první pohled. Je to příliš dobré, aby to bylo v šuplíku. Spoustě lidí to může udělat na srdci hezky. A proto jsem to nakonec publikovala. Čistá láska dojímá k slzám, víš. Takže to klidně dočti, má to krásný konec 🙂

  4. Nečekané!Obzvláště zde na blogu. Prvoplánový patos? Blasfémie? Exhibicionismus? Mystifikace? Fakta? Poezie v próze? Próza v poezii? Hlubina intimity? Aiolské harfy niterného souznění, Luzný zpěv labutího páru či drnčení hrafy strhané? Pouze autoři vědí proč zde nám anonymním návštěvníkům předhazují v plne svůj osobní zdroj kouzelné síly. Odvážné? Nevkusné? Cituplné? Inspirující? Možná vše dohromady, ale rozhodně Originální! A musím říci, zajímavé! Takový závan svěžího vzduchu mezi těmi několika poněkud se již opakujícími tématy (zejména u Cojotéra) by semnměl co nejdříve opakovat! To je ono – opakovat!

  5. Ehm….. a co dělá tvoje hnijící panděro, mařeno?:). pouze řečnická otázka- je mi to fuk. Taky jsem ty blaboly nemohl dočíst. Představoval jsem si tebe a Jarouše jak po sobě lezete v prochcaný posteli a udělalo se mi nevolno. Minule jsem navštívil našeho "satanistu", nyní poctívám tebe, syslíku. Jarouš je tak předvídatelný, že měotrávil. Stačí bazální manipulace a to TO (ten "chlapec"má velice gynnoformní rysy, soudím, že má bordel i v sexuální roli) je na sračky. Ty jeho pravidla diskuze, ta nuda, ta prostoduchost. Tebe musím pochválit. Moc nekecáš a když, tak vysíráš miloučkou červenou kni-hovnu….hovno je vůbec tvůj leitmotiv:D, živíš toho líného dobytka Jarouše, předstíráš, že jsi štastná – to se líbí úplně nejvíc – je to v tvém případě cesta rovnou do fatální a letální somatické epizodky :)) a hlavně jsi sterilní a nehrozí, že rozmnožíš tu genetickou hrůzu, kterou s Jaroušem ztělesňujete. Vý-bor-ně. Opravdu nebudu platit kurevský daně ještě na ústavní výchovu kripla, kterým byste se obdařili. Mě stačí k zamyšlení, že musím živit parazita Jaroslava Poláka. Přeji příjemné i když krátké zbývající škobrtání životem. není ti pomoci:).

  6. nádhernéPřečetla jsem to celé a můžu jen říct, že něco tak intimního a oduševnělého jsem ještě nikdy nečetla. Moc mě to zahřálo na duši a zlepšilo náladu. Děkuji Lucienne

Komentáře nejsou povoleny.