Bavím se na mejdanu

Jsem jednou ze servírek okolo dlouhého stolu pokrytého bílým ubrusem. Stůl je obklopen lidmi v židlích, ty lidi znám – jsou napůl z mé (firma pracující s vodou) a napůl z máminé práce (pracovnice ve Faustově domě na Karlově náměstí) – zjišťuji, že jsme dělali ve stejném podniku, jen se tenkrát před lety trochu jinak jmenoval (esence Fausťáku a vodních hlubin). Je to pro mě opravdu překvapení. Do naší party servírek patří také jeden číšník, hrozně fajn kluk. Když se podává bílé víno, dá si malého panáka a hrozně se tam setne. Mele jedno přes druhé, přepadává ke stolu. Bereme ho na můj pokyn s jednou kamarádkou pod rameny a v typické póze drncajících špiček bot o dlaždicovou podlahu a skleslou hlavou odnášíme na dámský záchod, kde ho spícího ukrýváme na zem za nějaký paraván. Jiná děvčata na něj dají pozor a až přijde kontrola, nějak ho skryjeme před zraky ostatních dam.

Přichází kontrola. Jsme kolem stolu, pije se bílé víno, všichni se dobře baví, jen občas se zeptají, kdy už přijde hlavní hvězda večera, ten příjemný číšník. A vida, už přichází. Je upravený, připravený dělat legraci a není opilý. Zřejmě se dobře vyspal. Pokládá na zelený ubrus 26 nožů. Počítá je a pak je zamyšleně spočítá znovu, opět vyjde číslo 26. Hostů je však 27, všichni trnou a dívají se na něj a na jeho nevěřícné rozpaky. Najednou hop a vyndá z vrchní horní kapsy s kapesníčkem sedmadvacátý nůž s obličejem čerstvého šťastného nálezce, který o té stovce v zadní kapse kalhot opravdu věděl…

Celý stůl se směje vtipu jako divý. Atmosféra je báječná. Číšník přinese různobarevné hvězdičky a puntíky, flitry – lidé se pohazují flitry jak na silvestrovském večeru. Smějí se a baví se. Nakonec ke mně přijde můj šéf z první pracovní stáže pro tu školu, kterou teď studuji. "Jak se vám podařilo to s tím číšníkem?" Ptá se. Vysvětluji mu, že to bylo na popud mé mámy, která kdysi na jeho radu zachránila jiného číšníka a že jsem měla nutkání to prostě vrátit, dobrý čin za dobrý čin, byť se to stalo už před lety. (Mimochodem to tak opravdu praktikuji a je to strašně "nevděčné", protože konám dobré skutky na skutky, které někdo někomu udělal před lety a neustále buď nové řetězce otvírám /vrátíte to někomu jinému, až bude potřebovat/ nebo zavírám po tisícáté a prvé a tím vytvářím zpětně nové a nové cizí "dluhy". Je to nekonečný řetězec, kdy nikomu nic neplatíte a nikdo neplatí vám. Všichni dělají doslova za dobré slovo. Na druhou stranu právě o tom je občanský sektor, takže nejsem šílená jenom já 🙂 ) Šéf mě ocení a pak s ostatními odchází.

Zbýváme my, servírky, a příjemný číšník. Dáváme si pozor, abychom nerozbily velké ruční abstraktní malby minulé bavící se skupiny a balíme je. Po dobalení maleb si děláme naši vlastní zábavu a házíme po sobě flitry. Lehám si na zem a nabírám flitry hrstmi a házím je do vzduchu, načež na mě a ostatní se snáší to blýskavé modro a zeleno… Je mi fajn. Jsem ráda, že jsem zachránila číšníka, že se to všechno tak povedlo a tak vůbec…

Podle mého sen pojednává o včerejším vyvolání Peruna, které bylo mimořádně zdařilé a podařilo se až napodruhé, to když jsem zahodila veškeré představy ostatních o tom, jak se má takový Perun vyvolávat a udělala to postaru tak, jak mi to vždycky fungovalo. Já se prostě na všechny ty jejich magické příručky nehodím…

Ostatní symboliku si zdatný esoterik či mág dovodí sám.