Iluze prostoru a času

Přemýšlela jsem o iluzích a o tom, jak je možné se v nich pohybovat. Faktem je, že kolem nás jakási síť, ve které se nachází cosi známé jako "astrál", cosi známé jako "hmota" a pak jakési paranormální jevy, které počínají lidovou slovesností, ve které jsou zvěčněné elementární bytosti i bytosti vyšších řádů, a končí kupříkladu sebevzplanutím, naprosto fyzikálně nesmyslným jevem.

Pokud se mezi námi dějí věci, které nejsou vysvětlitelné fyzikálně, je na místě rozšířit pole znalostí fyziky. Inspirací mi byl článek v časopisu Týden č. 48 o kominíkovi našich tepen Michaelu Aschermannovi, který na otázku "Proč se pro lásku používá symbol srdce," odpovídá "Mám ten symbol rád, ale je to nesmysl. Láska jde přes hlavu, jako kardiolog k ní nemůžu nic dodat."

Ano. Nemůže jako kardiolog nic dodat. Přesto je to symbol, který přetrvává staletí. Proč? Takových symbolů je celá řada. Celá jedna realita spojených symbolů je kolem nás jako realita Matrixu. Jsou spojené, dávají smysl dohromady i zvlášť. Někam nás navigují. Můžeme o nich přemýšlet. A případně, jako pan Aschermann, se nikam nedobrat.

Proč se dává centrum lásky do srdeční oblasti místo do hlavy? Proč učení o čakrách jako kolech energie dává centrum lásky na to samé místo? Proč někteří lidé vidí, že tam to centrum opravdu fyzicky je? Fakt tam to centrum je, sama jsem ho viděla na vlastní oči, proto to považuji za prokázané (pro sebe) a mám hned o něco více látky k přemýšlení. Proč to tak je? Co to pro mě znamená? Co to znamená pro ostatní lidi? Jak to vlastně funguje? Co to je ta pravá realita?

Fyzika to nevysvětlí. Běžní lidé nevidí to, co já. Necítí to, co já. Ale takových lidí, jako jsem já, je na světě spousta. Dali by se přehazovat vidlemi. Píší knihy, do časopisů články, pořádají školení pro jiné lidi co vidí, nebo i pro ty co nevidí a chtějí vidět. Evidentně svojí realitě věří, stejně jako já věřím té svojí. Mají ji zřejmě ověřenou jako já mám realitu svoji. Už se neptám na těch nesprávných místech proč, jenom dělám to, co se po mně chce a pakdodatečně zjistím, proč to bylo dobré. Nejsem sama, kdo to tak dělá. Mám kolem sebe pár lidí, co dělají to samé co já a funguje jim to stejně. Jsou spokojení. Dostanou se v životě tam, kam mají. To neznamená nic víc, než že pochopí příčiny a důsledky situací, kterými procházejí a ty vůbec nemusí být příjemné. Dostává se jim v životě většího AHA efektu.

Ale pokud to takhle funguje, jak to funguje? Život jako srocení plné polí různých sil a velikostí, to by možná šlo. Šlo by to v případě, že prostor a čas je iluze a tato pole jsou tedy mnohaprostorová, mnohačasová. V nich jsou ostrůvky vědomí, ve kterých se vytváří zdání času a prostoru. Zdání života. Život je ale natolik reálný, že je možné zážitky z něj dostat do polí vedlejších, minulých i budoucích. Je možné se dotknout sám sebe v okamžiku zrodu i zániku. Proto se možná mluví o minulých životech. Možná jsou to různě svinuté struny jsoucna.

Skrze ně se mohu podívat do reality, kde jsou vidět "nástroje pro realitu hmotnou", jako jsou čakry, vědomí, záznamy našich životů…. Ovšem tento autoservis je umožněn jen některým technikům. Ale potom by to tak nějak odpovídalo realitě.

No. Možná. Asi. Zřejmě. Každý použije jiné metafory, jen skutečnost bude asi stejná.

 

6 komentářů u „Iluze prostoru a času“

  1. To je zajímavě přemýšleno a řečeno. Jen se cítím tomu hodně vzdálená – můžu si číst knihy o čakrách, drahokamech, magických mantrách a zajímají mě, ale pořád nejsem vyladěna na to, aby to byla běžná součást toho, co vnímám jako realitu. Jsem ukrouhnutě racionální – tyhle informace pořád vnímám jen jako knihy, ne jako zážitek. A nevím, čím začít, jak sama sobě prokázat vlastní zkušenost (nevím, jak to vyjádřit…), jak se nalodit a plout a ne jen stojíc na břehu s uspokojením pozorovat krásnou loď na moři. To mi zatím vždycky stačilo k uspokojení, bohužel. Ačkoli … můžu, když se do toho dám, cítit mezi dlaněmi takovou tu jakoby gumovou sílu, jak je to popsáno v "Reconnection." To asi každý, kdo to ví, ne? Ale co s ní?? Nevím, k čemu. Ráda s ní něco provedu, jestli to něčemu přispěje; zatím jsem na to úspěšně opakovaně zapomněla.

  2. Možná ,že láska jde opravdu přes hlavu ,ale je cítit v oblasti srdce a žaludku – podobně jako napětí a strach. Já to tak aspoň mám.

  3. 2Liška:Odpovím Ti takhle: zrovna dneska jsem si říkala, proč nedělám víc? Proč se do toho ksakru neponořím a nevěnuju tomu aspoň hodinu denně. Podle parapsychologických výzkumů je ideální dobou čtyři hodiny praxe denně. Já ty čtyři hodiny denně mám, ale – nevěnuju je tomu. Pak si představím, kde bych asi mohla být a co bych mohla umět, kdybych to cvičila. Mohla jsem být detektiv… Jednou už jsem měla skvěle našlápnuto, jenže – nedotáhnuto do konce. A tak stojím na břehu a pozoruji s uspokojením krásnou loď na moři a zatím mi stačí k uspokojení pár rituálů týdně, průběžné "práce" a aktuálně dva blogy :))) Je to dost, jenom to není to, co "chci" 🙂 Ale Kojot říká, že já se nesnažím, já to dělám a že dělám dost. No a to je v praxi ten rozpor, o kterém píšeš. Ty děláš dost. Máš krásný blog, stovky komentářů a identita Liška je valuta. Možná právě to máš dělat a tak to děláš. To stačí, ne? :)2Miky:Právě. Je to cítit tam. I když jde všechno přes hlavu.

  4. S tou vědou a věcmi o nichž píšeš: Vědecké poznatky musejí být intersubjektivně testovatelné a to prostě tyto nauky nesplňují. Existuje vícero verzí čaker či energetických systémů těla, není pravda, že to každý vidí stejně. Z esoterního hlediska mohou mít určitým způsobem všichni pravdu, ale intersubjektivní testovatelnost se v tom nalézt nedá. Proto s tím má empirická věda problém…

  5. OTIdentita Liška (to zní vědecky 🙂 je určena k momentálnímu popisování, objevování a hlavně reflexi a diskutování s dalšími identitami; je pohyblivá, mám pocit, že "má vést k něčemu" (pořád ten dětský pocit, že něco někdy bude a teď pozoruju plachetnice na obzoru a čtu o nich a nic sama nedělám, natož abych plula). Má vést k nalezení svého místa ve světě, asi. Ve skutečnosti prahnu po nalezení svého vhodného pracovního místa na trhu práce; ale opět v tom nic moc nekonám. I když … svým liščím způsobem mnohé! No vida, tady u Lucienne se to vyjasňuje.Omlouvám se za řeči od tématu. Vlastně "pohybovat se v iluzích" bylo to téma, tak to sedí 🙂

  6. 2Kojot:To by bylo zřejmě na delší a obsáhlejší srovnání. Možná i toto vidění jde přes kulturní vzorce a my v Evropě to vidíme stejně jako v Asii narozdíl třeba od Afriky nebo Ameriky… Stojí to za úvahu, ale tady a teď to vidím takhle. 2Liška:Liščí život je dobrý život. Vím z Tvého blogu o několika Tvých hledáních a ono popravdě řečeno – kolikrát je ta tolikrát proklínaná cesta lepší než to, co najdeš 🙂 Takže se těš z cesty a nechej to koňovi, ten má větší hlavu.

Komentáře nejsou povoleny.