František z Assisi, jeho bůh a já

Právě čtu knížku od Johannese Jorgensena Svatý František z Assisi. František byl extrémní muž. Ze svých toulek po extrémních pohořích mám také dost přiměřeně extrémních zážitků, abych mohla porovnávat, a přesto si některé hlášky dost dobře nedokážu představit v praxi, aniž bych se zasmála.

"Z krucifixu před Františkem zazněl hlas, slyšitelný jen smyslům zaníceného srdce, hlas, pronášející tato slova: ‚Jdi, Francesco, a postav znovu můj dům, neboť je již na spadnutí.’" No tak tohle musel formulovat jedině pánbůh…

4 thoughts on “František z Assisi, jeho bůh a já”

  1. Teda Lucienne ,směju se až slzim. :-))František je ,ale jinak můj oblíbený světec – cvok boží ,který pěkně po pohansku nazýval oheň ,zvířata atd. svými bratry…

  2. Taky jsem se smála 🙂 František je fajn, ale jako světec teda dělá věci, ze kterých se mi navaluje… Prostě je to extrém extrémů.

  3. Přidávám se, i pro mne byl František svého času zajímavý a důležitý, a tak trochu ani nevím, proč mě to přešlo.. snad díky tomu, že jak jsem přestala uznávat katolická dogmata, jsem opatrnější i vůči svatým nebo co..

  4. Někdo do Františka doroste a někdo z něho zase vyroste. Každá etapa života přináší něco jiného. Co si člověk z tématu vezme, je už jen na něm…

Komentáře nejsou povoleny.