Sen o nevlastnění

Svatý František z Assisi svou cestu začal tím, že všechno, co měl, a že toho jako bohatý kupecký synek neměl málo, daroval chudým a světem chodil v hrubé kutně bez dalšího oblečení a bos. Jedl to, co vyžebral. Dělal velmi zvláštní věci, které zas tak vědět nemusíte, protože každý svatý měl nějaké ty svoje úchylky. Byl veselý, šťastný a hodně se smál.

Zrovna včera jsem dlouho s Kojotem probírala svou spiritualitu a velice jemně jsme kráčeli kolem ní. Kojot byl velmi ohleduplný a nezranil mě. Bylo to hezké. A dnes jsem měla zvláštní sen…

Jsem svědkem nějakého přesouvání postelí. Jsou to krásné postele, moderní, je vidět, že se v nich dobře leží. Vidím ženy, které si občas nějakou tu postel půjčí a skotačí tam jako děti. Pak přijdou muži. Diví se, že jejich postel je zabraná a zřejmě tam proběhne jakási domluva mezi ženami a muži, možná, někde, i sex. Ale nálada je taková, že žádné ta postel de facto nepatří a jsou tam takové ty stydlivé pocity, na které každá žena reaguje jiným chováním. Některé se chovají, jako by jim to tam všechno patřilo, jiné jsou stydlivé a chovají se k posteli opatrně.

Jsem mezi nimi. Mou postel žádný muž neokupuje, ale stejně se stydím. Takhle zadarmo přijít k tak pěkné posteli. Vyspala jsem se tam a zjistila, že v noci přišel zloděj a ukradl mi pyžamo a další věci. Jsem zkoprnělá. Jdu za někým v základním oblečení, venku je zima a já nemám peněženku a nemohu si věci koupit. Koukám a zjišťuji, že jsem přišla i o boty. Boty v zimě. Takový základ.

Řvu na toho, kdo mě okradl: "Víš ty kolikrát jsem byla nemocná? Bez bot se nastudím na spodek a budu mít samé problémy. Musíš mi ty boty vrátit!" Šlapu po studeném asfaltu. Jsem zoufalá. Snažím se zlodějovi domlouvat. On mi navrhuje, že si je můžu koupit, jenže já nemám žádné peníze, žádnou peněženku. Jsem ještě zoufalejší. On se mi opravdu snaží pomoci a dovádí mě k takovému rohu, kde je několik párů takových těch moderních gumáků a že ty nikdo nechce a mohu se je vzít. Díky Bohu! Aspoň se nenastydnu tak rychle. Moderní gumáky mají totiž všude kolečkové díry, takže do nich odevšad fouká. Situace už není tak zoufalá.

Napadá mě, že jsem jako ten František, že ten taky nic neměl, ani boty. Vůbec v tom ale nevidím výhodu. Zloděj mě také vede někam, kde mají úplně jednoduché peněženky. Všechno jsou to přeci tak jednoduché symboly, které se snažím popisovat ve snu a přesto mají jiný obsah. Boty mají být teplé a nemá do nich foukat, peněženka není peněženkou, ale pro uskladnění peněz, za které si mohu leccos koupit. Mít peněženku jako takovou, prázdnou, mi nic nepřináší. Je to jen další krám navíc. Stejně jako ty galoše.

Je to zoufalá situace. Mám galoše a mám peněženku, avšak obojí na nic. Vůbec mě nenapadá nic, jako třeba se modlit nebo jít ve Františkových stopách. Jsem ve snu intuitivně zřejmě úplně blbá. Ono by mě to asi nenapadlo ani normálně. Asi bych šla shánět dobré boty a peníze. A to je praktický rozdíl mezi mnou a Františkem. A tak se budím a teprve po vzbuzení mě napadá asi tisíc dalších možností co dělat. Leč, to už není sen. Zasáhla racionalita.

3 thoughts on “Sen o nevlastnění”

  1. Tohle asi nebude "smysluplný" komentář, ale ten Francois d’Assise mi připadá jako regulérí magor a masochista. 😉

  2. Jo, vypadá to tak. Jsou ale o několik řádů větší magoři. Ale už je to tolik století, že to tenkrát muselo být docela normální, u svatého, který obracel zástupy na víru… Podle toho všeho měl velké charisma, řídil mužský i ženský klášter a to několik. Cestoval do zahraničí na misii – pěšky a bos a hlavně, miloval zvířata, což mnoho křesťanů nedělala. Většina to nedělá ani doteď. Takže ač byl magor, byl docela normální magor.

  3. Ach, kam se hrabe na takového Simeona Stylitu! Jasně, že to byl magor – snad všichni svatí byli buď gauneři nebo cvoci – ale spolu s Janem od Kříže patří k mým nejoblíbenějším. Alespoň neškodil a navíc neměl daleko k tomu, aby byl prohlášen ne za svatého, ale za kacíře…

Komentáře nejsou povoleny.