Mrzne až praští a bytosti mají pré

Lidi se drží doma a čím větší mráz, tím víc k sobě mají bytosti blíž.

Mám doma přes osm set fotek z jedné doby. Doba byla dobrá, nakročeno jsem měla už od května, kdy jsem se s dotyčným místem seznámila a pak si chodila s bytostmi povídat a… zpívat. Avšak svoje nej dny jsem zažila v lednu a únoru. To byl sníh, mrzlo až praštělo a nic tak nesouzní vztahy mezi člověkem a bytostmi než společné písně, respektive písně mnou zpívané a jimi tancované a vyciťované. To člověk zpívá jak o život. Zpívá a fotí.

Jeden by to do nich neřekl, ale když se s nima člověk domluví, tak rádi zapózují. Jednou jsem je takhle fotila u kamenů, jindy zase s úplňkem v pozadí. Ne že bych prosbami hýřila, to ne. Jednou, dvakrát… A pak člověk přijde a zpívá. Je mínus dvacet. Bytostí se tu sešlo třeba i kolem stovky. A nastal rej.

Mají rádi zamilované písně s jasnou tónovou linkou. Písně z muzikálů. Nesnáší trampské písně. Lidovky jsem nezkoušela, respektive zkusila jsem staropražské písně a neuspěla. Folk neuspěl. Jazz ano. Pop jsem moc nezkoušela. Metal jsem nezkoušela. Mírný souhlas byl ohledně evergreenů ze Semaforu. Milovali West Side Story.

Největším šlágrem byly tmavé zimní noci. Ruce zeštípané od mrazu do červena, ve foťáku na sta fotek. Každou šou padlo osm setů baterek.

A dnes?

Poznají mě, když zazpívám. Po energetické stopě mě nepoznají. Jsem o dost jiná, než jsem bývala. Ale zpěv, ten mám pořád stejný…

Poznání

17 komentářů u „Mrzne až praští a bytosti mají pré“

  1. No já nevím. Prostě to tak je. Nejdříve jim povídáš, pak jim zazpíváš a pak už je z toho show pro všechny přítomné. Myslím, že mráz vytváří nějakou specifickou podmínku, ale jakou, to nevím. Ale funguje to líp, než v létě. Možná je to mnou, že jsem víc koncentrovanější v zimě, v mrazu, kdy nikde nikdo, než v létě, kdy kolem půlnoci je ještě všude spousta lidí. Za mrazu už v osm večer nikde nikdo. Kdo ví.Fotogenickost:většina bytostí má svůj specifický a poznatelný "ksicht". Uděláš stejný "tvar" ve stejných místech opakovaně. Ale spousta bytostí je navázaná na jiných bytostech, takže průhledově najdeš třeba na téhle fotce kolem padesáti identit. Těžko se to vysvětluje, to je praxe. Techniku "jak" to fakt nevím.Množství:Moc. Většina je v takové mlze, hýbáním vytvářejí své tvary, které přechází do jiných tvarů. Měla jsem v nich "hlavního komunikátora" se jménem, ten chodil se žádostmi, když bylo něco třeba. Spirituálně jsem se o tu krajinu starala. Jasnovidci mohou i dnes vidět zásahy, které jsem tam udělala. Vidět jsou. Myslím, že jejich množství, respektive bytost, která umí a je ochotná komunikovat, je o životní síle. Jak říkám, já znám praxi, na nějakou teorii, to se budu muset zamyslet. Ale i na to jednou dojde…

  2. Já jsem do toho taky neskočila dobrovolně a cílevědomě. Já jsem prostě držela půst, po třech dnech jsem dostala dvanáctihodinovou vysokou horečku a od té doby mám Dar.

  3. chladové bytostinějak hned po převratu začal vycházet jungiánský měsíčník Vhled – dost hermetický – a asi po 4 číslech skončil. V jednom vydání byl článek o knize Prameny poznání kterou napsal nějaký pan Hladík. Autor článku na tu knihu vzpomínal (zůstala mu po otci a než ji stačil prostudovat, přišel pro ni její majitel) a zmiňoval také kapitolu o "chladových bytostech" – na ty si prý po letech vzpomněl, když mu povídali své mrazivé zkušenosti pohraničníci ze Šumavy. na mrazu se mi tahle pasáž vybavovala často, ale k setkání nedošlo. no a teď jsem si nemohl nevzpomenout, když o nich čtu u tebe….

  4. …teď jsem si všimnul… Proč má fotka nad článkem popisek "Poznání"?

  5. 2gert:Díky za komentář. Ad popisek – nějak se tam přesmyknul z jiné fotky, jak jsem tam vybírala ze seznamu. Přesto jsem popisek naskočený nechala, protože proč ne ;)Jinak je to popisek jednoho uměleckého díla z Karlových Varů, co jsem psala o výstavě.

  6. 2gert:No, teď si ještě vzpomínám na jednu zásadní informaci – foťák jsem si koupila až v zimě, zatím co s bytostmi jsem si povídala už od jara 🙂 To bude možná další z těch zimních signálů 🙂

  7. To ano, ale musí být prosím mlha nebo si ji vyrábím kouřem? Nebo se ty kouřové tvary vytvoří až na fotografii? Nebo stačí přítomnost bytosti před objektivem. Záleží také na stavu fotografa? Zdá se mně nepravděpodobné že kdybych blejsknul do tmy, nebo i ve dne kdy se pred objektivem nacházela nějaká bytost a já zmáčknul spoušť by se na fotografii něco zobrazilo. Děkuji

  8. Není mlha, nekouřím ani nemám zapálený oheň. Je to v běžném parku v běžném městě v běžný den 6. 2. 2006 ve 21:27 hodin. Foťák je normální digitál, mám bytosti zachycené i v létě a i mobilem a dokonce i ve dne. Víc k tomu říct nemůžu. Znovu zdůrazňuji to, co je v článku jasně řečené – je to stálý kontakt, komunikujeme spolu už nějaký ten měsíc a vídáme se pravidelně téměř každý den. Není to o tom fotit tmu a čekat, že možná něco uvidím. Víc slov k tomu neřeknu, pokud pracujete s bytostmi, dodám článkem další formu zkušenosti a práce s nimi, pokud jste zvědavý laik , tak prostě máte smůlu, tohle chce sakra moc praxe. Tak to prostě je.

  9. Děkuji, Jdu duchovní cestou ale s práci s bytostmi jsem laik. Fotografie jsou zajímavé, jen mně nebylo jasné zda je to tvarovaná (bytostmi) mlha či kouř. Jinak je fotit nechci, jen se zajímám o věci co čtu. Nechtěl jsem být nemístně zvědaví (je to veřejné fórum), zvědavost snad není špatná vlastnost. Pokud by se člověk nad fotografiemi nepodivil, tak bych ho označil za apatického. Zajímavé by snad bylo vědecké vysvětlení, to by skeptici sisyfos asi nerozdejchali. Rozhodně nejsou šestá třída. Děkuji za vysvětlení.

  10. Jenom bych chtěl v mém posledním komentáři opravit a omluvit se za takovou nedomyšlenost: "(je to veřejné fórum)" měl jsem na mysli spíše "veřejně přístupný blog". Děkuji.

  11. Radku, taková fotografie za výše popsaných podmínek je věcí docela intimní. Jsem přesně domuvená které foto kdy a kam a jestli vůbec a mám souhlas těch bytostí. Není to cochcárna a prozrazovat něco extra považuji za intimní a velmi soukromé setkání "dvou druhů". Není to jak fotit "řízek s bramborem", jestli mi rozumíte. Vždyť to z toho článku musí dýchat, proboha. Je to velmi citlivá věc. A to, jestli to je nebo není veřejně přístupný blog, to s tím nemá co dělat. Já zde mohu publikovat různé věci a ne na všechny mi ostatní říkají "jé a jak…", protože to prostě vycítí. Víc k tomu nemám co říct.

  12. Vím co myslíte, omlouvám se. Opravdu jsem neměl v úmyslu být nemístně zvědavý, kdyš se ale kouknu na výsledek tak jsem asi určitou hranici přestoupil, ani nevím proč. Internet je internet, tady to jde samo.

Komentáře nejsou povoleny.