Včera jsme byli ve zverimexu

A na mě tam koukala úžasná černobílá berkshirová potkanka. Vůbec se nebála. Ani osudu ani ničeho. Její sourozenci tam leželi na hromadě a pochrupovali. Očividně se jim vedlo dobře a byli šťastní a vyrovnaní, jak jenom potkaní miminka můžou být. Ukázala jsem ji Kojotovi. Kojot zvlčile prohlásil, že nejlepší jsou potkánci z chovatelské stanice.

Koukaly jsme s potkankou na sebe, měla úžasný bílý kříž v černých chloupkách na bříšku. To se toho nadělá s jedním teletem, tady ta potkanka, to je pane magická potkyška. Určitě.

 

svaté tele

 

"Nemůžeš zachránit všechny potkánky." Protestoval Kojot.

Přestala jsem namítat, že je krásná. Vzdala jsem to.

Když jsme zvládli všechny sváteční pochůzky a koupi vánočního punče na Svoboďáku, přišli jsme domů. Uvařila jsem, přečetla kus detektivky, pomazlila se s Amišem a probrali jsme možný příchod nové potkanky do naší domácnosti. Potkyš pořád utíkal do dobrodružných zákoutí našeho pokoje, já jsem mu nedala možnost zdrhnout a přemýšlela o našich zvířatech.

"Mohli bychom se zítra stavit na naše pohřební místo, co říkáš…" Navrhuji Kojotovi.

"Jestli to stihneme," zní od mého časově ukotveného muže.

Představuji si, jak zapaluji svíčky a jsem tam s nimi, když jsou už mrtví a studení. Mám moc dobrou paměť na některé věci. Myšlenka se dotýká mého srdce. Jsou pořád se mnou, ač už jsou pryč.

Ale živých je tu málo. Od té doby, co jsme skončili s chovatelskou stanicí, už žádné vrhy nepřibývají, žádná miminka, žádné starosti. Jen to odcházení… Odchází jich moc. Příliš moc.

A Štědrý den nastává. Většina našich zvířat je teraristická, ani si to neuvědomují. Pořád si nemůžu uvyknout na to, že je nás tak málo. Příliš málo. Polovina obvyklého stavu. To ráno vstávám se slzami v očích. Strašlivě se mi stýská. Rukama se dotýkám svých zhmotnělých myšlenkových potkyšů a potkávám je všechny.

Když tu…

Co to?

Maličké pípání. Docela maličké…

Nastražuji sluch.

Ano… Ano!

Máme miminka!

Pískomilům se narodila čtyři miminka brzo ráno na Štědrý den…

Konec dobrý, všechno dobré………….

Hezký Štědrý večer přeje

Lucienne

 

 

15 komentářů u „Včera jsme byli ve zverimexu“

  1. Kojot se snaží rozumem eliminovat některé náhlé popudy. Pokud popud vydrží, tak Kojot řekne "Dobrá tedy." Takže v pondělí do toho Zverimexu zajdeme a uvidíme…

  2. Jo tak 🙂 nedělám si iluze, být to kdykoli jindy, tak snad, ovšem takhle už dělá krasavice potkanice nejspíš společnost někomu jinému.. jsem zvědavá, co nebo kdo tam na vás bude čekat..

  3. No právě, musím si to promyslet, protože mazlivce mám a abych jim potom věnovala dost času. Ale uvidíme. Půjdeme tam – přes svátky mají zavřeno – a třeba z toho vyleze nová potkyška či potkánek. Teď však máme čtyři nová pískomilata, tak budu mít i co ňufňat a vymazlovat, tak možná rozumně odejdeme s prázdnou.

  4. Pohlédnuv na obrázek, myslel jsem, že jste po vzoru Ferdinanda Dobrotivého z náhlého popudu na vánočním trhu koupili krávu. Šťastný nový rok a pískomilátkům pusu na čumáčky.

  5. Radila jsem se sama se sebou a rozhodnutí bylo jednoznačné: vymazlit to, co máme. Tři mazlicí potkani, to je dost. Lidožrout se nepočítá. Ale byly doby, kdy bylo na mazlení dvacet, třicet potkanů… To byl pane výběr, nejdřív toho, nebo toho? Nebo tamty? 🙂

  6. Ano, císař si na vídeňském trhu koupil krávu, protože se mu líbila, a dovedl ji až do císařského paláce. Potom mu přidělili k ruce statného důstojníka, aby se tomu (zřejmě tahání krávy do Hofburgu) zabránilo.

  7. Bože, ještě, že jsme jen obyčejní lidé a ne císaři :))))Pro jistotu se ptám spícího Kojota: "Chceš krávu?"Kojot na to: "Chrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr."Tak asi ne.

  8. A neříkal "Chrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrosně moc"? Mimochodem, ten císař byl sice blázen, ale chytrej. To, že je hloupej, předstíral, aby mu lidi dali pokoj. Taky měl možná nejlepší arboretum na kontinentě!

  9. Herdek, to je ale cizích slov :)Možná říkal: Chrm chrm a dosud přemýšlí, jako přemýšlivý Kojot 🙂

Komentáře nejsou povoleny.