Restart hlavy

Stačí k tomu jediné – napadne trochu víc sněhu a spadne nějaký kabel. A je po internetu.

První den je to údiv. Desetkrát za den zapnout počítač, jestli už TO naskočilo. Oba dva nezávisle na sobě tiše zkontrolovat kabely, jestli jsme do nich náhodou nečutli. Pak si cudně prozradit co jsme pro TO udělali. Víc už udělat prostě nešlo.

Hlava trochu třeští. Tisíckrát projeté spoje prostě chtějí být promazány. Není čím. Jak když jednomu seberou hračku, na kterou byl zvyklý. Bloumá sem a tam a vyvíjí náhradní činnost. Něco chybí.

Druhý den už trochu nasraně desetkrát za den zapnout počítač, jestli už TO nepřišlo. Co když jsme TO vyplašili?

"Jde to?"

"Nejde!"

"Hmmm."

Hledání náhradních možností řešení. Tolik věcí závisí na internetu – platby, účty, pošta, Aukro, počasí, zprávy, POČASÍ! Sakra. Odkud se dozvím, jak jdou fronty? Vystrčená ruka z okna nepomáhá. Tupý pohled na zamračenou oblohu. Nejde TO.

Den třetí. Stagnace pocitů. V rádiu hrají nějaký blbý písničky, o počasí ani ťuk. Nejsem zvyklá pozorovat radiové vysílání zblízka ani jako kulisu. Rádio se u nás nějak nenosí. My nasloucháme prášení písku zmijí, hluku zvířátek, zvukům napaječek, což je strašně důležité. Co kdyby se nějaká zasekla nebo se rozbila. Taková zvířecí kulisa v srdci bytu. Ani jsem si dřív moc neuvědomila, jak moc jsem zvyklá poslouchat naše zvuky za šumění zapnutého počítače. Když počítač nejede, protože není důvod, je všechno jaksi hlasitější nebo tišší, jak se to vezme. Hluk ticha.

Den čtvrtý. SMS od Kojota – internet jede. Ovšem – hlava je restartovaná, naprosto zblblá a proto neodvádí žádné výsledky. Stačily tři dny. Počasí mě nebaví. Vášeň veškerá žádná. Bulvár mě nebaví. Není zprávy za poslední tři dny, která by mě zaujala. Prostě počítač nepotřebuju.

Čekám na druhý restart, šok z toho, že TO jede. Za dva, tři dny? Doufám. Jinak mi odumřela jedna stálá součást mého života. Vrátí se to? Nevrátí?

Varující je, že mi to je vcelku jedno…

4 komentáře: „Restart hlavy“

  1. Aha! To já se bez internetu doma obešla. Teprve teď ho budu mít. A v práci když internet, tak blogy. Jiného nic mne moc nezaujalo (leda jízdní řád a mapa a písničky), jen tak jednou za čtvrt roku sjet nějakou stránku, nabrat informace z jiného soudku a zase vypadnout navždy. Počasí vůbec nesleduju. Ani teploměr; tak jednou za měsíc. Ovšem nejsem na něj specialista vysazený; to ty jo :)Když nejde internet v práci, to je jiná, to jsem dost nervózní a pořád to zkouším … no děs. Doma mi to nechybí, ale určitě si na připojení rychle zvyknu; rozhodla jsem se totiž zrušit televizi. Vy ji asi zrušenou už máte, že jo?

  2. No vidíš, určitě si zvykneš na internet doma. Já jsem se asi cítila tak, jako když Tobě vypadne internet v práci.Televizi oba nemáme asi deset let, možná víc… Ale musím se přiznat, že teď občas zalítnu k přízni na detektivky 🙂 Takže tak docela bez televize nejsem.

  3. Nám stačila na střeše minulý týden "trocha" sněhu na střeše a bylo taky po internetu.:-)Já se teda taky bez televize docela obejdu, mě to nějak vůbec nebaví, akorát párkrát za týden kouknu na zprávy abych nebyla úplně mimo, pak mám vždycky pocit že se ani neděje nic dobrého a sem tam dobrý dokument na víc ani nemám čas. Ale internet mi chyběl – počasí, jízdní řády, e-mail, placení složenek i nákupy …

  4. Jojo, vypadne internet a celý svět odejde. Hrozný. Je to kus civilizace, na kterém stojí a padá kdeco. Jeho výpadek je horší, než když jednou nevysypou popelnice.

Komentáře nejsou povoleny.