Ptáci v hlavě aneb Zrození fénixe

Mám v hlavě úplně malýho ptáka, sotva se tam vejde. Sedí tam, občas roztáhne křídla na znamení, že může létat, a pak je zase poklidně skloní. Je to Fénix.

On ani nemusí létat, to ne, on rád hoří, a já mám pak v hlavě buď vzduchoprázdno nebo horko. Někdy, třeba když se mám s někým setkat, má líčka zaplanou, ale ten oheň v očích, to neukecám.

Nejradši bych měla hlavu v jednom ohni ale on ne. To on se chce rodit až za dlouho. Tak si ji aspoň obarvím na červeno. Občas vplétám do svých načechraných temných vlasů větvičky, to aby se on cítil jako doma. Ne nadarmo mi říkají, že jsem ta divná víla.

Chodím na kytičky na roztodivná luka a poslouchám ten chropot. Zas se nastydnul, když jsem tuhle za jedné jarní noci skákala přes oheň. Ta zvěř už dneska nic nevydrží, kór ta mýtická.

Čekám až se narodí ven. Ze mně. Zatím je to malý ptáček, ale má opravdu reálný vliv na můj život? Nevím…

Jednou jeden čekal, až umřel. Já to tak nechci. Pokývám hlavou a slyším to přeskupování nožiček a křídel.

"Jdi pryč!" Zakřičím si do hlavy. "Jdi pryč!" Ze samýho čekání mám akorát tak na oukrop.

 

Moje první útočiště je malá temná sluj, která se hýbe. Musím si na ten pohyb zvyknout. Pořád přepadávám ze strany na stranu. Je tu dost nuda. Poslední dobou mi tu byla docela zima. Co kdybych se trochu rozehřál?

 

Zajímalo by mě co se stane po smrti. Jsem prý jediná, u které se prokázala nákaza Fénixem. Žití s Fénixem je OK, pokud si zvolíte za cíl soužití. A obětování se pro něj. Obřad satí v novodobém rouchu. Přesto se mu alespoň zkusím domluvit, že by třeba vylez krkem nebo nosem, pak by se to zašilo.

 

Áááá, ještě trochu rozepnout křídla.

ŽÁR

 

Dívka se rozzářila a rozpadla na několik kusů. Oblečení zůstalo nespáleno. Lebka se roztřeskla a uvnitř z ohně vylézal nový, pěkný pták.

On přežil, ona ne. Jí nikdo život nevrátí.

 

On, chlouba mytologie, mytologii zachoval živou.

 

Stálo to za tu oběť?

 

 

 

8 komentářů u „Ptáci v hlavě aneb Zrození fénixe“

  1. Člověk se někdy obětuje rád, pro ty které miluje. Jeho staré já nebo jeho část při tom shoří jako Fénix, aby povstalo nové silnější.

  2. Vím, že v tom máš určité zkušenosti, takže Ti věřím. Na druhou stranu mnoho z osudem zatížených lidí skončilo tragicky, protože osud neunesli a s ním to sebeobětování.

  3. Já doufám, že až nadejde čas na změnu, tak to poznám. Lékaři nás už několik let připravují na to že jednou přestaneme zvládat. I v současnosti je naše situace často krajní, ale zatím si nedokážu představit že by tu naše dcerka Kačka s námi nebyla. Je to jako starat se o čtyřleté dítě jenže to trvá už šest let. Snažím se aby to až sebeobětování nedošlo.

  4. Těžko k tomu cokoli dodávat. Každá cesta je unikátní a svým způsobem obtížná. A každá jde svou cestou, ať jdeme kudy chceme.

  5. Promiňte , ale msím reagovat.Ve starání se o nemocné (nebo zdravé) dítě nevidím žádné sebeobětování .Každý kdo přivede dítě na svět je povinen s touto možností počítat a také se k ní zodpovědně postavit. To samozřejmě podle svých možností. A co si má samas vzít z příspěvku "3" " …na druhou stranu …,atd " ? Rozhodně velmi zvláštní vyjádření důvěry následující po slovech "takže Ti Věřím". Nepřijde mi zvlášť vhodné vykládat osudem zatíženému člověku o špatných koncích osudem zatížených lidí….Toliko můj názor.

  6. 2R:Povídáme si tu se Samas dost dlouho na to, aby se mohla sama ohradit, kdybych se jí dotkla. Já se jí samozřejmě snažím nijak nedotknout a už vůbec neudílet královské rady od stolu, jako to děláte Vy. Co z toho bude Samas mít, když jí na krk pověsíte povinnost "starat se o postižené dítě" do konce života, protože ho prostě tak porodila? Nic. Bolest. Královská rada o hovně. Co když časem prostě vyhoří? Bude o to horší matka?Podle mě ne. Podle Vás ano. Podle mě je každý osud je svým způsobem jedinečný, ať jde tak nebo tak. U mnoha cest je strašně obtížné na nich vydržet a nejít jinam.

  7. Zdravím .Vzhledem k tomu , že o osudu samas toho vím docela dost , tak si myslím , že v žádném případě neuděluji rady od stolu o H….. , jak mi zde píšete.Na otázku "Co z toho bude samas mít?" také odpovím: Lásku svého dítěte , pocit , že pro něj udělala maximum , vděčnost své mladší dcery za to , že jí umožnila strávit dětství se svojí starší ségrou , kterou miluje a navíc lásku a úctu svého manžela. K tomu všemu samozřejmě hromadu starostí a smutku , které ale nesdílí naštěstí sama.V mém příspěvku nebylo nikde řečeno , že mám namysli pouze ženu , která dítě porodila , sám se cítím být také člověkem , který Kačku přivedl na svět a svůj příspěvek jsem vztahoval samozřejmě i k sobě.

  8. No tak toto překračuje všechny myslitelné meze.Takže za prvé – Samas je satanistka a je zcela odpovědná za své činy, ať jsou jakékoli. Za druhé – považuji za naprosto nevhodné, aby si manželé vyřizovali svoje účty nebo nedejbože citové vydírání přes net notabene přes můj blog. Za třetí – pokud to vůbec někdo takto dokáže formulovat v komentáři, sledovat druhého v jeho vlastních diskusích, tak je vůl a voyeaur. Toto se ve slušných rodinách opravdu nedělá. Tím chci říci pane, že odteď si se Samas píšu mailem a Vám, pokud se ještě ozvete, dávám ban. Fuj, fuj, fuj.

Komentáře nejsou povoleny.