Večer s nočními běsy

Šla jsem dnes večer s naší vlčačkou Eliškou ven. Prodloužila jsem si cestu zadem, zahradami. Tonuly ve tmě, keře a stromy s kapkami v listech ševelily a bylo ticho.

Sedla jsem si na sousedovic schody k domu a vnímala. Začaly se dít věci.

V zahradě najednou začalo být tísnivo. Pochopitelně jsem nechtěla, aby mě u vysedávání chytil nějaký soused a tak jsem se trochu bála. Občas se v naší ulici objevují i potulní cikáni a bezdomovci – bála jsem se ještě o maličko víc. Eliška chrastila v trávě a vydávala zvuky. Chytila jsem ji za obojek a přinutila lehnout si ke mně. Eliška vzrušeně poslouchala.

Začal souboj myslí. Jistě víte o tom, že se v noci objevují noční běsi a děsy. Žijí na místě a v noci straší. Obzvlášť slyšet je to v noční krajině. Noční zvířátka šustí a pak se rozezvučí různé šramoty kol dokola vás. Noční běsi patří k temným přírodním bytostem. Jejich úkolem je vyděsit. Přelstit je můžete jedině tak, že je uznáte. Ne tím, že se nebudete bát jak Nebojsa. To běsy posílí ve svém snažení. Bojte se, ale mějte je v úctě. Dělají svou práci.

Vím, že děláte svou práci a děsíte. Já jsem vás určitě taky vyděsila, jak jsem sem přišla… Hovořím k nim.

A všechno ztichlo.

Odebrala jsem se domů…