Útěk do krajiny sněhu a ledu

Je léto. Jsem v rodině, kde se stane vražda. Vím, že se stala. Jeden člověk chybí. Prohledávám v našem velkém domě na nějaké samotě u lesa všechny místnosti a skříně, až najdu důkaz, kdo zabil. Důkazem je velký miskovitý zvonek s nímž zvoním po celém domě a vyvolávám rozruch. Honí mě. Všichni. Snaží se mě zastavit a zvonek mi vzít. Utíkám rafinovaně do lesa a zvonek zahrabávám v zemi u jakéhosi pařezu v kopci, aby ho nikdo kromě mně nenašel. Utíkám zpátky do domu, aby mě nikdo neviděl v lese a nešel pak hledat na inkriminované místo zvonek. Scházím se s lidmi, už u sebe žádný důkaz nemám a tak to řešíme slovně.

Jenomže, přijde se na to, že byla spáchána ještě jedna vražda.

Stále je léto. Venku je obdélníkový nehluboký bazén. Na dně je písek a na něm voda. Vody po kolena. Ve vodě nacházím další důkaz. Jakési zlaté cosi, co se snažím schovat. Dvě vraždy, to už je moc. Přesto to nechci vzdát a utéct. Nemůžu však jinak než utíkat. Sen je velmi rafinovaný. Utíkám z bazénu a rodina na mě políčí s policií. Zatarasí cesty. Unikám jen tak tak. Osamocené sídlo se vzdaluje.

Utíkám krajinou a běží se mi velmi lehce. Ráda ve snu běhám. Prohlížím si zlatý důkaz a běžím dál, strkám si ho do kapsy. Začíná mrznout. Zřejmě se mi mění oblečení, protože běžím v teplejším oblečení a ve sněhulích. Běžím a po pravé straně vidím jakýsi břeh říčky a v něm se něco leskne. Zřejmě hodinky. Na kraji řeky je led, avšak kousek od kraje je voda roztátá. Snažím se hodinky vylovit a mění se mi v ruce. Nakonec vytáhnu žlutou botu do vody. Je moc pěkná, nemohu však najít druhou, abych měla pár. Najdu dvě jiné letní boty, ale žádné k sobě nepasují.

Běžím. Už mě dohánějí. V tu chvíli vidím jakýsi pár, jak jde venčit večer dva psy spojené vodítkem. Jsou to docela malí psi, ale připletou se mi do cesty, tak vodítko vezmu a už se vezu. Je tma, svítí světla kolem dokola z domů za stromy ve večerní zmrzlé krajině. Na to, že jsou to dva malí psi, tak fičíme. Používám sněhule jako lyže. Stále mě pronásledovatelé dohánějí. Je to napínavé. Vydržím to ještě kousek, tedy, pěkný kus cesty, svištím po vedlejších cestách i malých kopečcích. Všude je sněhu moře.

Najednou psi projedou jakousi brankou ze dřeva ohrazující mladý stromeček a nabouráme. Než psy chytím, vidím, že už mě dohonili. Pak se probouzím…