Ukradnout Bibli ve čtyřech vydáních Vietnamcům na stánku

Ukradnout Bibli ve čtyřech vydáních Vietnamcům na stánku, to se nezdá každý den.

Vážně jsem ji chtěla zaplatit! Kartou… Ale oni čtečku karet neměli. Hotové peníze jsem zase neměla já. A protože jsem tu Bibli vážně potřebovala, jednoduše jsem si ji vzala a utekla.

Byla to zvláštní Bible. Taková ještě na světě nebyla. Byly to čtyři malé modrozelené knížky, které v sobě měly velkými písmeny jen část nějakého textu, jak knihy pro malé školáky. Text jakoby prosakoval na obálku a plný význam dávaly jen ty čtyři knihy v celku, když se vedle sebe postavily do čtverce. Dohromady dávaly vědění, které jsem za každou cenu potřebovala rozluštit a k tomu bylo třeba všechny čtyři knížky mít.

Bylo to na nějakém nádraží. Bylo to mezinárodní nádraží a už se mi o něm kdysi zdálo. Kus nádraží byl brněnský Grand, tam ty stánky začínaly a táhly se až dozadu, zřejmě k Hlavnímu nádraží. Jeden vedle druhého. Typické chování Vietnamců ve stánku. Vedle vlály trička na ramínkách…

Utíkala jsem s těmi knihami dál k tomu Hlavnímu nádraží. Za mnou pozdvižení Vietnamců.

Pak jsem se probudila.