Adaptace šestiměsíčních potkyšek z výzkumáku u nás doma

Několik týdnů máme u nás doma dvě potkyšky z pokusů, z výzkumáku. Vybírali jsme z deseti už nepotřebných potkanů a nabídka zněla:"Vezměte si jich co nejvíc, koho si nikdo nevezme, toho utratíme."

Nelze zachránit všechny. My tedy máme dvě nové potkanky – Alenku a Loktožroutku. Obě jsou to albínky, drobné šestiměsíční holčičky. Nevím, jak žily předtím, ale zřejmě to bylo na malém prostoru, bez citových vazeb na člověka, bez fantazie a humoru. No co bych od výzkumáku chtěla, že. Faktem je, že potkyšky neumí pracovat s prostorem, s emocemi, mají strach a nedokáží si svobodu užít. Jsou naučené žít ochuzeně a my to nezměníme. Chování potkyšek je stabilní a nemění se. Doma si zalezou v kuchyni do skrýše za ledničkou, kde je teplo a tma a tam jsou dokud je nevyndáme a nepřendáme do jejich ubikace. Cestou se mohou strachy počůrat a také to dělají. Je to prostě děs, znásilnění tvorečci. Změna chování v nedohlednu.

Těžko se mi je učilo alespoň na kokinka, ale u nich vykazují jakési malé emoce. Jogurt a další pochutiny narozdíl od našich dalších potkanů odmítají. Těžko říct, z čeho žily. Možná měly ty univerzální granule pro hlodavce. No žádná slast.

Alenka zatím nejeví potřebu být agresivní, Loktožroutka adaptaci na svobodu nezvládla, bojí se a následkem toho je agresivní. Jak řekl Kojot, abychom jednou nevzpomínali s láskou na Lidožrouta.

Je jim šest měsíců, už jsou dospělé. Zřejmě nikdy nebudou umět žít normální bohatý potkyší život, jaký jim můžeme nabídnout. Snaha byla, je to škoda, ale nedá se nic dělat…

 

7 komentářů u „Adaptace šestiměsíčních potkyšek z výzkumáku u nás doma“

  1. Loktožroutka ,to zní nebezpečně ,ale nevybereš si ,já jsem včera dostal pěstí od jedné klientky od nás z důchoďáku. 😉 :-))

  2. Inu, Loktožroutka má své jméno po ničím nevyvolané agresivitě proti mému klidnému loktu, do nějž bylo rafnuto tak, až jsem si málem vykloubila rameno 🙂 Prostě holčičky seděly v kuchyni na stole a měly prd co na práci, páč si žádnou jinou lotrovinu nedokázaly představit.

  3. Ty jsou teda chudinky zubožené 😦 Ale určitě je to pro ně velké štěstí zčistajasna, dostat se k vám, to je prima. Doufám, že veškeré tvorstvo ve vaší domácnosti se má dobře, hlavně dva z rodu homo!!

  4. No… Nijak moc si to štěstí neužívají, ani o něm neví. Tvorstvo se má přiměřeně dobře, jak které. Některé je neočekávaně dlouho živé, některé je neočekávaně brzy mrtvé. Ale u nejprůměrovatějšího průměru se žije přiměřeně dlouho s přiměřenou radostí z žití. My průměr nejsme, protože naše zážitky z fleku porazí zážitky kteréhokoli našeho zvířete. Ať v radosti či ve smutku… Tož tak.

  5. Lucy, nebojte se, zvyknou si, nakonec to bude potkyší život se vším všudy, i když to bude trvat. Nyní nabízená svoboda potkanky děsí, pouštět je ven nemá příliš smyslu, pro ně byl celý svět zřejmě jen chovná nádrž a hlubiny vesmíru představovalo nadzvednuté víko. Nechtějte po nich nic násilně, ať si samy určí svůj prostor. Píšete, že jsou albínky, víte víc, ke kterému kmeni patří? I tam může být chování rozdílné, některé kmeny jsou, řekněme, hm, jednodušší, a samotné prostředí laboratoře není tím jediným faktorem, proč je zvířátko plaché. Ale i tam na jogurt nakonec dojde… 🙂

Komentáře nejsou povoleny.