Záplavy podle Coco Chanel

Je takovej krásnej večer, já jsem právě prožila jeden ze svých protest dnů, Kojot prožil jednu ze svých nočních můr, kdy se jeho žena chová jako žena a ne jako jeho. Byla jsem spokojená.

Můj protest byla barva na vlasy. Chtěla jsem si prostě obarvit vlasy. Ne! Barvu nekoupíme, protože: neutrácíme, je drahá, máš hezký vlasy a samý takový trapný důvody. Dusil mě takhle asi měsíc, surovec. Až pak…

Vzpomněla jsem si, že jsem kdysi měla, snad před deseti lety, snahu mít domácí melír. Tenkrát byla v balíčku taková malá melírovací čepice. Můj problém byly dlouhé vlasy. A vizte, že u melírovací čepice jsou vlasy do půli zad velký problém. No skončilo to klasicky. Měla jsem hlavu pokrytou bílými fleky jak dalmatin, spodek byl blond a bylo to k pláči. A tak jsme společně s mými dvěma kamarádkami, které se na melíru podílely, plakaly.

No co teď? I vyrazila jsem v šátku na babičku nakupovat. Tenkrát nějaká pětka nebyl zas takový problém, takže – odbarvovač, barva č.1 a zřejmě i barva č. 2. Co se dělo potom si až tak nevybavuji. Zřejmě jsem hlavu obarvila jednou z barev, která se nejvíc podobala mému přírodnímu blond odstínu a nějak to přežila.

Mimochodem na příhodu s kamarádkami vzpomínáme dosud.

"A pamatujete si, jak jste mi chtěly udělat melír?"

"Chachachahaháchachachachachahahaha…" Tak nějak na to vzpomínáme.

Tušíte správně, odbarvovač a barva č. 1 zbyla doma… A jak jsem řekla, barva na vlasy byla pro mně v současnou dobu nedostupná, vzpomněla jsem si na tyto dva divy světa. Jasně, jdu do toho. Největší krabičku měl odbarvovač. Barva č. 1 měla už jenom součásti, páč krabičku jsem lety někde zapomněla. Ale nevadí. Podle návodu jsem rozpoznala co a jak. Slovo odbarvovač mně připomínalo "o něco víc blond", což bylo špatně. Slovo odbarvovač mně mělo připomenout barvu bílou, pálící hlavu a jenom můj vlastní instinkt, kdy zásadně dám na to, jak se cítím já a ne co říkají v jakýmkoli návodu (to chtělo letitej trénink, vážně), mi zachránil vlasy vůbec. Pochopitelně jsem šla ke Kojotovi, ten se na mě podíval se slovy: "Proboha, co sis to udělala!" A já měla sadisticko-masochistickou radost, že alespoň na něco ten pacholek zabral. I jala jsem se mu spílat, že je to jeho chyba, že kdyby mi byl koupil mou touženou barvu na vlasy, nemuselo to dopadnout takhle. No jak takhle laju a po očku koukám, jak ho z toho jímá závrať, mám na 99% v pácu plán B. Tak jsem ho nechala dusit…

Jdu na barvu č. 1. Jaká to je barva, to už po letech není vidět, ale je značková. Spráskám součásti dohromady, namatlám to na hlavu. Za nějakou chvíli hlava pálí, tak to ještě chvíli vydržím věda, že přebít bílé a růžové fleky není jen tak. Pak to smyju a vida! Je na světě druhá Marylin Monroe. Ještě bych se nějak agresivně namalovala, ale ksicht mám celej citlivej z těch chemickejch pokusů, tak to vzdávám.

Ovšem na noc, když už se obličej zklidnil, si dám stíny do šedofialova, použiju svou novou zakroucenou řasenku a jsem vyfiknutá na spánek. Spánek pomalu přichází a s ním přichází bouřka… Přichází mnohem rychleji než spánek. Už mám nově umytý okna, už teče proud skrz spodek okna a jeřáb sebou hází jak při souloži. Sem a tam a sem a tam. Spadne? Okno se začíná otvírat i přes zavřenou kličku. Někdo venku se fakt snaží a minimálně hasičskou hadicí nám hasí okno. Sedím na židli a držím obě tabule nohama, aby nevypadly. K zadku mi teče voda z pod okna. No uvěřte, že se tohle děje ve čtvrtém nadzemním podlaží.

Když v tom se nějakej idiot pověsí na zvonek, Eliška se může zbláznit, potkani v ubikacích trnou a já jsem mírně nasraná. Takovej to byl hezkej večer.

Já zásadně neotvírám. Otvírá Kojot, když je doma. Jde dolů a nevrací se. Spravedlivě se naseru hněvem nevyspalých čistých blondýn, namalovaných na šedofialovo a chtějících spinkat. Beru hábit a jdu taky dolů. To tak, nějaká bába zdola si Kojota zjedná, aby jí podržel pár větviček hozených větrem na okno a celej barák spí, jenom on musí hákovat. Nic takovýho.

TAK CO SE TO TADY DĚJE???? Vlezu do po kotníky zalitýho baráku a už to vim. Potopa. Kdo může, bere smeták a jde vodu vymetat. Pochopitelně beru svou část přísahy vážně a kdo neni mrtvej nebo nezvěstnej, ten po mým zvonění vyleze a jde makat. Žádný flákání. Když tam dělá Kojotek, vy můžete taky. Já se nakonec taky zúčastním.

Nakonec vymetáme vodu asi dvě hodiny v nějakých deseti lidech. Pinkačka, že jo. Ale deset lidí málem kolabovalo u blbých sklepů! Prej to šlo spodním bytem, umyvadlem, záchodem, vanou i dřezem. Vtipné je, že ten nejspodnější soused je terarista jako my. Akorát má asi dvacet sklípkanů… Zvažuju, jestli pomáhat i v tom nejspodnějším bytě, kde je po kotníky vody. Nakonec jsou všichni pavouci zavření, já dotyčným vymýšlím systém práce a koordinuju záchranné práce. Jo kecat lidem do práce, to by mi šlo.

Moje dobré výmysly:

Používat místo hadry lopatku – nabere se mnohem rychleji mnohem víc vody. (Vy jste snad už někdy byla zatopená… Koukaj chlapi, jak jim to jde od ruky.)

Tak uřízněte ten koberec! Nemáte ani páku ani systém na zvednutí půl tuny vysádrovanejch terárek z koberce. Je to menší zlo. Jinak tu vodu z toho pokoje nevyberete. (Uříznou ten koberec.)

Jako pravá blondýna se všech legrací účastním a kolem půlnoci si jdu lehnout spánkem spravedlivých, ale jsem tak vydřená, že nespím skoro celou noc. A tak tu zívám, píšu článek a za chvíli razím za přízní.

Byl to ale plodný večer…

10 thoughts on “Záplavy podle Coco Chanel”

  1. vidím to v živých barvách, jak tam poletuješ a organizuješbtw: poletovala jsi pěšky nebo "na něčem" 😉

  2. Určitě :)))) A náhodou máma prohlásila, že mi sluší ještě víc, než moje běžná blondýní barva. To už je co říct 🙂

  3. A navíc, Wu, nejenom, že jsem byla nejkrásnější baba v baráku, ale taky mě VŠICHNI viděli :))))) Jinak mě neviděj jak je rok dlouhej…

  4. "Než si půjdu obarvit vlasy," řekla jsem si, "přečtu si článek od Lucienne. A pak půjdu, i když se mi nechce!" A teď jsem ten článek dočetla a nevím: Mám si jít barvit vlasy? Co když pak přijde potopa?? 🙂

  5. To je správná, naprosto logická blondýní dedukce. Vím, že nejsi blondýna, ale klidně buď, budeme myslet za dvě 🙂 Jinak k počasí – jihozápad Čech – velké bouře dnes večer, někdy v noci to dojde do Prahy. Jestli máš okna na jih či jihozápad, pořádně zavři. Vím, že bych to měla vědět, kudy Ti vedou okna, ale teď si z fleku nedovedu vzpomenout. Promiň. 🙂 Teď leje v Brně už asi hodinu, proběhla menší bouře. Zatím žádné zprávy o zátopě v našich sklepech. That´s all folks, jdu spinkat! Kdo včera makal při záplavách, může si jít taky lehnout :)))

  6. Tak u vás leje i teď? Vlasy mám obarvené (lépe řečeno v hennovém procesu barvení v igelitu a kulichu – až do rána) a okno na jihozápad. Díky za upozornění, tak radši zavřu – měla jsem v plánu nechat pootevřeno. Hádala jsem, že to do Prahy dojde až někdy zítra dopoledne.

  7. Jóóó henna… Znám. Na moje vlasy to nebylo. Koupila jsem si šampon a kondicioner a bída a utrpení. Pak jsem to snad vyhodila. Určitě Ti v Praze v noci pršelo, byla to jedna velká vlna z jihu. Je dobře, že jsi zavřela okno. Naši chtěli jít v Brně včera do restaurace, to po plavání v našich lužních lesích a já volám: "Jděte domů, chystá se velká bouře, je to od vás hodinu, hodinu a čtvrt." "Ale my ještě půjdeme na večeři tam a tam, máme to po cestě." A podobný řeči. Naštěstí tam měli zavřeno, autobus stihli jen tak tak (dvacetiminutové intervaly) a co došli domů, tak bouře začla. Okna měli otevřená……"Vidíš, jak Tě posloucháme na slovo…" (kecy, kdyby neměli zavřeno, tak tam sedí dosud.)

Komentáře nejsou povoleny.