Jak jsem přežila vlastní smrt

Nebojte se, nebudu vyprávět, jak jsem spadla jako malá nahatá do kopřiv ani anabáze mých neduhů a operací. Bylo to vlastně velmi jednoduché – Muk to nepřežil, nepřežila to spousta známých i neznámých lidí včetně mé původní gynekoložky.

Najedla jsem se, pak jsem v tom pětatřicetistupňovém horku usnula a najednou jsem se přivzbudila a zjistila, že zvracím nosem a div ne ušima. Pořád mi to nějak nedocházelo. Žádný alkohol, žádné drogy, žádné léky. Prostě nic.

"Kojote!"

Kojot přispěchal s mokrým ručníkem a pak už jsem se dovzbudila, očistila a tak dále.

Kdybych bývala spala tak tvrdě, jak normálně spávám, zřejmě bych se neprobudila. Totiž, Vy o tom stavu ani nevíte, vůbec netušíte.

No, nebudu vás dusit pointou, že mě Kojot hrdinsky zachránil a pak mě třeba vzali do nemocnice na pozorování. Nic takového. Pozorovat bouřky na radaru (To už jsem Kojota taky naučila) a zítra udělat potkany, aby byli v čistém. To je náš Plán na víkend.

A tak jsem ušla smrti a nedělo se kolem toho vůbec nic.

10 thoughts on “Jak jsem přežila vlastní smrt”

  1. Zásadně odmítám zabývat se něčím, co se mohlo stát a nestalo. Dvakrát mě málem srazilo rychle jedoucí auto a ani to se mnou nehnulo. To jen na vysvětlenou, proč jsem z toho nedělal vědu.

  2. Nič príjemnéhoNam sa takto raz takmer udusilo malé dieťa.Manželka mu dala väčší zemiak, než bol zrejme schopný zjesť / teda jedol vždy hltavo / a začal sa dusiť, modrať, odkvacol jej v naručí. Naštasie ho reflexne buchla do chrbta tak, že to vypľul a začal dýchať..dosť nepríjemný pocit, že kedykoľvek hrozí smrť. Tiež som už zažil niečo podobného a asi sa z toho presne ako píše kojot nedá robiť veda. Taký diabetici na inzulíne by sa museli zblázniť , neraz musia riešiť hypoglykemické šoky, kedy mozog postupne vypína.

  3. S tím přežitím vlastní smrti to není vůbec přehnané tvrzení. Případné vdechnutí zvratků je velmi nebezpečné a stává se osudným. Zvratky totiž obsahují žaludeční kyseliny se kterými si plíce nedokážou poradit.Jsem rád ,že žiješ. 🙂

  4. Kojot: no, jenže se nestalo proto, že jsi tomu zabránil. Kdybys byl jo tvrdý, stál bys tam a díval se, zdali se to vyřeší spontánně. Kdyby ano, teprve potom bys mohl říct, že o nic nešlo 🙂

  5. To nám říkali na kurzu první pomoci – o bezpečenství zvratek v plicích ad [3]Miky. (Zvracecí téma, to tu dlouho nebylo!)A zajímavý :-)) je, že když jsem jednou v noci zvracela před tím kurzem, probudilo mě to. A když jsem zvracela jednou po něm, již informována, vůbec jsem o tom do rána nevěděla a přežila a pak chodila celý den ve dvou cizích minisukních, nemajíc čistý oděv. A pak že znalost první pomoci pomáhá 🙂

  6. 2Mirun::))) Příště se mu nebudu ani hlásit, jen budu tiše zvracet a uvidíme, kdo z koho!2Liška:Málokdy, téměř nikdy nedávám takovéhle téma. Počkej, až sem dám příběh srací, to se umlátíš smíchy! 2Kojot:Manželství je o přežití :)2Milan1:To muselo být drastické! Naštěstí většinou všichni přežijeme.2Borufka:Je mi fajn :)2Miky:Člověk si to nebezpečí ani neuvědomí…

Komentáře nejsou povoleny.