Alkonost a moje hlava

Asi se shodneme na tom, že každý zapomíná. Někdo dokonce zapomínat chce. Někdo zase ne. Každopádně zapomínání nás jako proces ochraňuje od záhuby jak je lidský život dlouhý. Nezavaří se nám hlava. Třeba.

A tak přišla Alkonost.

Alkonost

Alkonost je podle Wikipedie "kouzelná bytost ve slovanské mytologii. Alkonost byl v ruském středověku legendárním rajským ptákem radosti. Má tělo ptáka a hlavu ženy. Alkonost snáší na břehu moře vejce, které potom hodí do vody. Moře je potom klidné šest až sedm dní. Poté, co se z vejce vylíhne mládě, rozpoutá se bouře. Žije v ráji, ale do našeho světa přilétá sdělit nám zprávu. Jeho zpěv je tak libozvučný a sladký, že ten, kdo jej poslouchá, na vše zapomene."

Protože pracuji jasnovidně a kdo chce vědět, moc se doví, zachtělo se mi zapomenout. Jsou informace, které prostě není v mé moci unést. A tak jsem začala vzývat Alkonost. Nakonec jsem zapomněla. Slovanské pohanství či slovanská magie – jak to chcete nazývat je na vás – opravdu funguje. Není nic krásnějšího než zapomenout. Snad ještě spánek a možná ještě sex. Ale jedině zapomenutí činí život sladkým.

Takže jsem zapomínala. Jenomže ono to funguje tak trochu i na běžné věci a nakonec to dopadá třeba takhle:

V lékárně – "Já něco chci, ale nevím co." Dím.

"Tak se porozhlédněte kolem, třeba si vzpomenete." Povídá magistra.

"Když já nevím co chci a asi si tak brzy nevzpomenu." Plavu v tom já.

"A můžu vám nějak pomoci? Máme tady…" Snaží se magistra.

"Když já fakt nevím." Jsem nešťastná uprostřed haldy skla a léků. "Víte co?"

"Co, už jste si vzpomněla?"

"Nevzpomněla… Dejte mi víte co? Dejte mi něco na blbost, na zapomínání. Poslední dobou strašně zapomínám a nestojí to za nic."

A tak jsem dostala Ginkgo…

Všechno má dvě strany.

5 komentářů u „Alkonost a moje hlava“

  1. Krásnej příběh :-))) Tohle občas zažíváme všichni a to ani nevzýváme Alkonost. Jinak ale nepochybuji o tom ,že slovanská magie funguje. Ono vlastně funguje skoro všechno ,když se to dělá upřímně a pořádně ,tvoje slovanská magie ,Kojotovi hoodoo duchové i moje runové čarování.Ještě možná stojí za zmínku ,že u nás v důchoďáku patří lidi ,kteří skoro všechno zapomněli ,mezi ty nejšťastnější. 😉

  2. potěšila jsi a pobavila.jak píšeš, všechno máš dvě strany.nebude se ginkgo s Alkoností prát?

  3. 2Miky:souhlasím se vším, cos řekl…2dewberry:Já myslím, že Alkonost vyhraje :))))))) Za čas se tomu bude říkat Alzheimer. Ne, teď žertuju. Zapomínání je vážná věc. Komunikace s tak váženou bytostí jako je Alkonost je vážná věc a výsadu zapomenout nemá každý.

  4. Je to krásné… líbí se mi příběh a také příspěvek Mikyho. Jen mi nejde do hlavy, pokud vědomě vím, že jsem něco zapomněla, tak jsem vlastně nezapomněla? 🙂 Mám s tím trochu logický problém… 🙂

  5. Není to logický problém. Já vím, že jsem něco chtěla zapomenout, něco, co příliš bolelo, příliš ohrožovalo moje já, mojí samotnou existenci. Však o tom píšu – kdo se moc ptá, moc se doví. No a teď je to jako za závojem a nebolí to. Myšlenky se na to nesoustředí, ale od toho uhýbají. Je to jako anestetikum při zlomené noze. Pořád je zlomená, ale už na ni nemusím myslet ani se na ni soustředit. Jsem "volná"…

Komentáře nejsou povoleny.