Sbohem

Ležela jsem na posteli, ruce roztažené, v jedné rudrakšové modlítko a kontemplovala jsem o tom jak to mám, jak jsem to kdy měla a jak to vlastně chci. Chvíli se nedělo vůbec nic. Až pak se začala rozmotávat Ariadnina nit.

Co je vlastně průvodním jevem při všech takovýchto obřadech, pokud jsou dobře udělané? Radost. Jsou to chvilky s bohy. V tu chvíli si s nimi povídáme o našem životě, našich bolestech, přáních i jen tak drbeme. Není nad to si s bohem pěkně podrbat. To už se skoro dá nazvat boží sešlostí. Sešlostí s bohem. Vnímáte mé dvojsmysly? Daří se Vám přemýšlet o mém textu ve dvou či více rovinách? Zkuste to.

Sbohem se používá v dnešní době jako finální pozdrav. A už Tě v životě nechci vidět…

Avšak mé slastné chvilky s bohy nebo s bohem, jedním po druhém, vnímám či s Kojotem vnímáme úplně jinak. Kojot než by neudělal večerní rituály tak radši spí vestoje než si lehne do postele, ale udělá je. Já si tradičně zapálím svíčku, indické provázky s vonným kořením, hladím málu a kontempluji.

Jsem s bohy a jsem s nimi ráda. Chci s nimi být ráno, v poledne i večer. Otázkou je, jakou tomu dát formu. Marcel Vanek měl svůj meditační kobereček, také o něm uvažuji. Nějaký malý, abych ho mohla nosit všude s sebou. Kdekoli si kecnout na zem a tiše kontemplovat. Možná to nakonec udělám, i když bych měla být co nejvíc nezávislá.

A tak vám přeji: „Buďte s bohy… A přemýšlejte jak….“

10 thoughts on “Sbohem”

  1. Všude s sebou, jo?"A znáte tu húpku Lucienne? To je fakt frúdka, co ví, kde má kobereček." 🙂

  2. Ten Kojot dělající rituály v polospánku mě fakt pobavil.:-)) Ale vlastně ho obdivuju. Já když jsem takhle umavenej ,tak se na rituály raději vykašlu ,protože pak to u mě nejsou rituály ,ale paskvil.

  3. Bytí s bohy a slovo sbohem, to je pěkné téma. Vždycky když náhodou mám tu čest nahlédnout do něčího způsobu intimního bytí s bohem, cítím takovou úctu, k tomu trochu svoji nedovyvinutost a přemýšlím, proč žádné své rituály nemám. Proč mi nejde něco dělat pravidelně; ani brát léky, kdyby na to přišlo, nejsem nikdy schopná brát pravidelně, nemyslím na to dost. Protože přichází tolik věcí nových nebo nečekaně a to mě těší víc, než ty pravidelnosti. -Jasně, dokud neuhodí nějaká pohroma. Pak se chytám třeba i-ťingu nebo si něco přečtu v knihách pěkného pro povzbuzení. Ale pravidelnost by mě ubila; třeba chodit do kostela každou neděli nebo každý večer.

  4. 2Miky:Ale on to dělá tak řádně, že mne to i budí 🙂 Říká si mantry nahlas a člověk by tam mohl být s ním.2Liška:Mne taky pravidelnost ubíjí. Proto moje variabilita ve věcech duchovních ze mne činí malého diletanta 🙂

  5. Miky, tohle jde dělat i při únavě – a ostatně kdybych měl tyhle věci dělat jen když nejsem unavený… To bych je nedělal skoro nikdy. Nejse o nějaké složité rituály, pouze o práci s málou a čekání na Purušu…

  6. Hodně lidí doporučuje dělat rituály pozdě večer ,nebo v noci ,když všichni spí ,nikdo vás neruší a je klid. To já ale nemůžu ,potřebuji k rituálům energii a ta mi v nočních hodinách většinou chybí. Když neudělám rituál do osmi hodin večer ,už ho většinou neudělám vůbec. Nijak zvlášť mě to ale nedrásá. Ve svém křesťanském období jsem si vždycky vyčítal ,když jsem se večer nepomodlil ,nebo si nepřečetl něco z Bible. Dneska si říkám ,že zítra je taky den. 🙂

  7. 2Miky:Já to mám taky tak. Už teď jsem na padnutí. A to jsem ze své duše doslova vyrvala dítě – slovanské mantry, o kterých jsem přemýšlela dva roky – jak to udělat, aby to fungovalo. A teď chci málu se 108 korálky a rudrakšu jsem dala Kojotovi a moc chci málu a moc jsem na padnutí, abych si ji udělala z korálků. Asi půjdu spát.2Liška:Chtěla jsem něco hodně duchovního, aby to mělo nějaké vnitřní poselství. Jaké však to poselství bylo, to už teď nevím :))) Ale jako fór je to fajn.

Komentáře nejsou povoleny.